Zemřel náhle, 14. prosince 2019,  ve věku 85 let, s milovaným zesnulým jsme rozloučili v pátek 20. prosince v 11 hodin v kostele sv. Antonína Paduánského v L iberci – Ruprechticích, četl jsem v e-mailu.

Jeli jsme na poslední rozloučení s mojí ženou, dvě členky z jejího Cantemu,  Milada a Marcela, byly zemřelého nevlastní dcery z druhého manželství. Pepíka jsem dlouhá léta znal, byl nejlepším přítelem výtvarníka a příležitostného herce Milana Janáčka, který mi ilustroval pár knížek, potkával jsem se s ním na vernisážích v Síňce, U Rytíře, v Babylonu a v Lázních, tiskli společně bibliofílie pro pražský PEN klub. Pepík stále hýřil optimismem, lákal mne, ať tam vstoupím, a většinou mi chtěl dát výtisk, tiskl Antonína Bajaju, Jiřího Žáčka, Komunismus po česku bývalého předsedy PEN klubu Jiřího Stránského a mnohé další. Milan Janáček do bibliofilií vytvářel 5 až 6 suchých jehel, rozmnožovali je podepsané, očíslované, 50 až 80 stránek dlouhé, 80 až 100 výtisků, zadarmo a rádi. Spolu s výtvarníky, literáty a dalšími přáteli se léta scházeli v pondělí odpoledne v Ruprechticích U Piráta.   Continue reading →

V pátek 6. prosince 2019 jsem jel do Slovenského domu v Praze,  abych se od 13 hodin zúčastnil  nevolební  valné hromady Obce spisovatelů České republiky. Zapisuji se a platím členský příspěvek, seniorských 400 Kč za rok 2019. Zdravím známé členy rady. Krátké úvodní slovo má předseda Tomáš Magnusek. Zdravím webmastera Obce Frantu Tylšara, který mi posílá všechny zprávy, nového  novináře Dušana Spáčila, noviny Obce se jmenují N.O.S.
Continue reading →

Ve čtvrtek 28. 11. 2019 v Naivním divadle v Liberci vystoupilo Studio Ypsilon s představením Kostky jsou vrženy aneb Don Juan a hlavně pocta Jaroslavu Ježkovi. Libereckou éru Ypsilonky jsem absolvoval téměř celou, pamatoval jsem si hlavně Michelangela, viděl jsem jejich televize, například Večery na přidanou, ale neznal jsem jejich poslední tvorbu. Absolvoval jsem rozstřel přes internet a v druhém kole jsem získal jediný lístek. Continue reading →

Po 9. listopadu 1938 , kdy byla  Osvobozenému divadla odebrána divadelní koncese, odjíždějí Jiří Voskovec a Jan Werich do USA, kde se seznamují  s muzikálem Finian´s Rainbow, irským pohádkovým příběhem, k němuž hudbu stvořil Burton Lane, libreto Edgar Yip Harburg a texty Fred Saidy. Voskovec a Werich muzikál výrazně předělávají, v jejich příběhu do USA jede Josef Maršálek a potkává se s českým vodníkem Čochtanem, kterého si zahrál Jan Werich,  první premiéru  6. března 1948  v Divadle ABC režíroval  Jiří Voskovec. Continue reading →

Loutkovou hru na motivy Julese Verna napsal liberecký Vít Peřina, hraje ji Divadlo  ALFA v Plzni, režii má Tomáš Dvořák. Navštívil jsem 14. listopadu 2019  představení v libereckém Naivním divadle. Continue reading →

Další benefiční akce na podporu rekonstrukce kina Varšava se konala ve středu 13. 11. v  Liberci, v sále bývalého kina Varšava. Šlo o 3. ročník pořadu o textařích a básnících pod  českým názvem  Ukryto ve mně, který připravují nadšenci v čele se Zdeňkem Úlehlou. Jádrem večera byla vzpomínka na zemřelého Pavla Luise Havlíka.

Ve Varšavě je volněji, také kvůli cenám, espresso 45 Kč až 65 Kč, čaj 50 Kč, domácí limonáda 55 Kč, pivo Cvikov 35 Kč, víno 1,5 dcl 55 až 65 Kč, no nekupte to. Vlastní sál kina má novou podlahu a židle, topení zatím není, v sále je čím dál větší zima. Continue reading →

Muzeum Českého ráje v Turnově uvádí od 18. září do 24. listopadu 2019 Severočeskou sbírku Romana Karpaše. Soustředil v ní obrazy a objekty výtvarníků majících blízko k tomuto regionu, vytvořené po roce 1945. Výtvarník, sběratel, kurátor a nakladatel Karpaš graficky doprovázel Kalmanachy kruhu autorů Liberecka  a aktuálně má za sebou česko-německou  čítanku Krajina našich slov  s ukázkami  tvorby českých a německých literátů z Euroregionu Nisa. Jel jsem se v pátek 25. října  na vystavené obrazy  podívat.
Continue reading →

Knihu O hovnech a jiných běsech vyslechl, sestavil a napsal Jan Šebelka, obálku navrhl a 12 barevnými kresbami ilustroval Petr Urban. Kniha má 168 stránek a 44 krátkých textů. Příhody vyprávěli Jiří Miškovský, Jan Šebelka, Luděk Vele, Jan Vojtek a další, kteří chtěli zůstat v anonymitě.  Některé příhody jsou zvláště povedené, doporučuji však číst je o samotě, bez životní družky. Připojuji vyjádření autora. Continue reading →