Karel Kuna
Peter Gehrisch v liberecké knihovně
Známý německý básník a překladatel Peter Gehrisch vystoupil 11. prosince 2017 v liberecké knihovně. Představil výběr ze své sbírky veršů Břemeno paměti. Ukázky byly tištěné německy. Básník je četl německy, hrubý překlad veršů říkala Ilona Martinovská, která také tlumočila besedu, umělecký překlad byl dílem Milana Hrabala. Grafiku, 8 černobílých ilustrací a barevnou obálku, zhotovil Milan Janáček, devadesátistránkovou knížku vydala Městská knihovna Varnsdorf za podpory Česko – německého fondu budoucnosti. Moderátorem večera byl Milan Hrabal, který přivítal několik studentek němčiny, vedených svým profesorem, Pavlem Novotným, přišlo celkem asi dvacet posluchačů, řada z nich se německy i polsky domluvila.
Vladimír Merta v Liberci
Vladimír Merta, Jan Hrubý a Ondřej Fencl hráli 4. prosince 2017 v nově otevřeném Warehausu. Bývalá Bedna byla překonána, opravený klub Warehause je kousek pod starými pekárnami na zastávce tramvaje, vznikl adaptací staré továrny, litinové sloupy nesou dřevěnou konstrukci . Klub získal potřebný prostor, vše jsem viděl a slyšel z první ruky, pár metrů od pódia.
Ctihodní řezníci – Jan Šebelka
Detektivní román Ctihodní řezníci vyšel na podzim v roce 2017, má 280 stran, měkkou vazbu a obálku od Romana Karpaše.
Gustav Ginzel podruhé
Vychází druhé, rozšířené vydání knihy Podivín, který okrášlil svět, aneb vzpomínání na Gustava Ginzela, kterou dal dohromady Jan Šebelka a kolektiv. Knihu otevírá barevný snímek Gustava Ginzela v Kukani, přibyla řada dalších, dosud nepublikovaných, fotografií, zvláště ceněné jsou snímky Františka Mrvy, například z kuchyně Hnojového domu. Ozvali se přátelé, mj.Eva Novotná, která říká: „ Jizerky byly tehdy prázdné, od 16 let jsem lezla, tady a ve Skaláku. Byli jsme na Kavkaze, vylezli jsme na Kazbek, 5100 m. Gusta se uměl s Gruzínci perfektně domluvit. Kdyby tehdy na Huascarán jel, lavina by horolezce asi nezasáhla, měl úžasnou intuici.“
Tajuplný ostrov T. Syrovátky a F. Nuckollse
Podtitul inscenace podle J. Verna je Veselý kankán pro celou rodinu, premiéru měla 20. října 2017 a já jsem ji viděl 7. listopadu 2017.
Mnoho povyku pro nic
Kateřina Dušková zvítězila nad tradicí a já 9. listopadu 2017 z jedenácté řady překvapeně sledoval její způsob realizace Shakespearovy komedie Mnoho povyku pro nic. Režisérka využila překladu Jiřího Joska, přenesla děj hry pomalu do současnosti a zaměřila se na detail, což se jí povedlo. Vojácké vysoké boty a maskovací bundy, které navrhl Tomáš Kypta, ukazují na současný příběh.
Radůza v Jablonci
V úterý 31. října 2017 vystupuje v Eurocentru v Jablonci folková zpěvačka Radůza se svojí novou kapelou. Je plno. Dostávám lístek k stání, sice mě bolí nohy, ale jsem ve výklenku dveří, asi na úrovni páté řady. Zpěvačka bere tahací harmoniku a zpívá Bože můj, větře duj, však to znáte. Za bicími sedí Milan Dvořáček, na elektrickou kytaru hraje Josef Štěpánek, muzika je kompaktnější, sevřenější než u libereckého koncertu, kde hrál Dalibor Cidlinský na basovku, David Landštof na bicí a Josef Štěpánek na elektrické kytary, tam měl doprovod více místa.
Přímá volba – Milan Exner
Autor, ročník 1950, učí na liberecké TUL, jeho šestá divadelní novela „Přímá volba + kompletní Obrazy z gubernie jako bonus od starého herce“ tvoří dohromady téměř třísetstránkovou knihu, která vyšla v libereckém Nakladatelství Bor. Obálku a frontispis vytvořil Ernst Ludwig Kirchner.
Mučedník Maria von Mayenburga a Martina Tichého
Malá scéna Divadla F. X. Šaldy byla brána jako protiváha velkého jeviště, na něm jsou velké inscenace, expresivní Malé divadlo naopak nabídlo šokující představení, po kterých divák nemohl usnout, např. inscenaci Tvář v ohni od Maria von Mayenburga, kterou režíroval v roce 2010 Martin Tichý. Letos se s Mučedníkem od téhož autora vrátil.
Hraje se v aréně, hru, která měla premiéru v roce 2012, přeložila Kateřina Bohadlová, autorkou realistické výpravy je Jitka Fleislebr, hudbu složil Christian Fischer z Německa.
Continue reading
Fotograf Michael Čtveráček vystavuje v liberecké galerii Lázně
Výstavu Ke světlu – Obecné principy představuje Michael Čtveráček od 21. 9. do 31. 12. 2017 v galerii Nika, v budově Lázní. Je založena na paradoxu, maxiformátové černobílé fotografie jsou pojímány zespoda, od země, jen někdy je nad nimi spleť větví, maximálně kmenů stromů, zelený svět se dere vzhůru, kroutí se a proplétá. Je to ve fotografii nový nezvyklý přístup, pojmenování jednotlivých druhů rostlinstva chybí, je to zvětšenina drobného, málo známého, něčeho, co žije vedle nás, ale čeho si nevšímáme. Je to minimalistická podoba daného výseku pradávné přírody, zdánlivého chaosu,v němž si autor všímá bohatosti kompozičních motivů v lesním porostu, směřujících za světlem. Na bázi krajinářské fotografie vzniká něco zatím nepovšimnutého, archaického, co existuje mimo čas. Maxifotky doplňují snímky menší, ale stejného obsahu.
Michael Čtveráček (1971) vystudoval fotografii na FAMU, v minulosti fotil převážně budovy, například v Ročenkách liberecké architektury, v cyklu Ke světlu pozoruje přírodu z podhledu. Navazuje na fotografické dílo svého otce, Karla Čtveráčka, které prohlubuje a završuje. Fotografuje, co všechno známe, ale nikdy jsme si zobrazeného pořádně nevšimli. Nutno vidět.
Otto Hejnic