„Jsi sice externista na kulturu, ale přijede Havel! To by sis jako novinář neměl nechat ujít,“ řekl mu Luboš Příhoda, šéfredaktor Regionu.

„Vezmete mě s sebou? To budu rád,“ vydechl Olin ulehčeně.

Do pohraničního Frýdlantu měl přijet prezident Havel na poklepání základního kamene Europlastu. Celá redakce nervózně pobíhala. Proslýchalo se, že hlava státu se ještě staví v Liberci, ale šéf zjistil, že výjezd má zpoždění, a tak na místě byl redakční forman první. Vedle zaparkoval fotograf  Bořek. Vystoupil z auta, zamířil na panorama Frýdlantu, zmáčkl spoušť. Zaklel: „Zasekla se mi uzávěrka, musím se vrátit pro druhej foťák.“
Continue reading →

Vážení čtenáři,

KAL již dříve přestal existovat, definitivní tečkou bylo úmrtí bývalého předsedy Luboše Příhody. Doména KAL je stále funkční, pro letošek zaplacená, sloužila mi hlavně k tisknutí recenzí, tyto jsem dál posílal do Divadla F. X. Šaldy, kde je tiskla a vyvěšovala ma fermanech v divadlech pí Špačková, později pí Plíhalová.  Nejlepší recenze vycházely v tištěném Světliku, který vychází čtyřikrát do roka, ze 48 stránek zhruba polovinu připravil do tisku za již neexistující KAL Marek Sekyra z knihovny.
Continue reading →

Režii má Dorotty Szalma, hudební nastudování Stanislav Vavřínek, scénografii a kostýmy David Marek, sbormistrem je Anna Novotná Pešková.

Opera Don Giovanni, dílo Wolfganga Amadea Mozarta a libretisty Lorenza da Ponte  byla prvně uvedena v Praze ve Stavovském divadle 29. X. 1787. Vzbudila v tehdejším provinčním městě velkou pozornost. Moji Pražané mi rozumějí, pravil tehdy Mozart a stal se miláčkem publika, cituje ho  Jirásek v F. L. Věkovi. Dílo, které slučuje komickou a vážnou operu o potrestaném prostopášníkovi, se stalo předmětem oslav a opera oper byla dosud alespoň v Čechách brána velmi vážně, to dokládá bývalé jevištní provedení i mezinárodní filmová verze z roku 1979 od Josepha Losleye, kde je oživlý kamenný Komtur.

Přenesení do dnešních  dnů zařídila mladá maďarsko-německá režisérka Dorotty Salma, režírovala například v divadle Gerharda Hauptmanna v Görlitz – Zittau, přizvala si jako výtvarníka scény a kostýmů Davida Marka. Na scéně se posunuje pět pohyblivých masivních vysokých kvádrů, uvnitř každého je jevištní technik, spouští se lustr a dvakrát dva metry hranol, někdy lože, jindy stůl, obraz doplňují. Civilní oblečení je z 20. století, pouze Don Giovanni má na sobě kostým jevištní hvězdy. Vybíhá starý otec Donny Anny s kordem, aby  překazil Donu Giovannimu jeho sexuální výlet, ale ten vytahuje pistoli a střílí ho do prsou, čímž ho zabije.

Byl jsem až na druhé premiéře 8. března, první se konala 6. 3. 2020, před začátkem dirigent oznámil, že ohlášený představitel Dona Giovanniho Csaba Kotlár je indisponován, a aby zajistil druhou premiéru, požádal rovněž mírně indisponovaného Radima Schwaba, aby se role ujal. Žádné viditelnější zaváhání jsem u druhého obsazeného nezaregistroval, Schwab –  Don Giovanni vystupuje na scéně jako prvoplánová muzikálová hvězda sympatického zjevu, má centimetry navíc, vypracovanou figuru, tmavé brýle, svléká se do půl těla a má se k partnerkám. Continue reading →

14.února 2020 se konala v Malém divadle DFXŠ  česká premiéra hry francouzské1ho autora Floriana Zellera (1979) Syn, 21. února druhá. Právě na liberecké Malé divadlo Zellerova hra patří. Autor je novou hvězdou  francouzské literatury a dramatu, první kniha Umělý sníh mu vyšla v roce 2004, první hra Ten třetí se hrála v roce 2004, první zfilmovaná hra s názvem Otec, The Father, s Anthony Hopkinsem měla letos úspěch na filmovém Sundance festivalu. Otec, Matka (2010)  a Syn (2018)  jsou části rodinné trilogie.

Úspěšný úředník Pierre, Martin Polách, uspává malé dítě, které má se svou o  mnoho let mladší novou ženou Sofií, Michaela Foitová, když se objeví vynervovaná bývalá manželka Anne, Veronika Korytářová. Ta si neví rady s jejich sedmnáctiletým synem Nicolasem, Ondřej Kolín, který si ráno bere školní věci, ale do školy nechodí.

Režisér Petr Štindl, ročník 1964, založil Divadlo 7 a půl, soustřeďuje se na současné dramatiky. Od Floriana  Zellera inscenoval Otce, Matku a některé jeho další kusy. Použil překlad Michala Zahálky. Scénu a kostýmy vytvořil Petr B. Novák, nezvyklé jsou čtyři stojany plné knih, nezvyklé je žebroví, pod kterým svítí a zhasínají reflektory, dvoje schodiště a dvě volné matrace, tvořící jak sedačky, tak příležitostná lůžka. Na věšáku visí taška na notebook, na něm pracuje Pierre a domlouvá se mobilem. Vzadu se vychází a spouští nebo se vytahuje  bílá  plocha. Pierre je oblečený do saka, často hysterická Anne do ostrého červeného kostýmku, druhá manželka Sofie do džín a pak do modrých šatů, drobný brýlatý Nikolas do světle oranžové bundy. Nicolas se trápí, chodí ohnutý, schoulený, a nelze mu všechno věřit. Continue reading →

Poslední leden se stal dnem, kdy do libereckého Divadla F. X. Šaldy přišel Hercule Poirot. Uskutečnila se premiéra Vraždy v Orient Expresu Agathy Christie a jejího dramatizátora  Kena Ludwiga.

Režisérka Kateřina Dušková zalichotila dámám. Kostýmy, které cestující 1. třídy  v Orient Expresu nosí, jsou elegantní a odpovídají  30. létům, kostymérka  Kristina Matre Křížová plukovníka oblékla do nápaditého obleku a osádku vlaku do střízlivých livrejí. Vlak z Istanbulu míří na Bělehrad, ale v Karpatech ho zastaví sněhové závěje a mezi tím se stane podivná vražda.

Režisérka si porozuměla se scénografem Pavlem Kocychem, staré věci dostávají do dnešního pohybu nové technologie, jedoucí vlak znázorňují tři světla, například kulisa představující vagón Orient Expresu odjede, vznese se do výšky, ale dole je chodba vlaku, či jídelna s barem nebo detailně provedené kabiny cestujících. Uprostřed tmy se vyloupne záď vlaku. Minulé scény se odehrávají v malé místnosti nad jevištěm.

Děj začíná v Istanbulu, asi 6 lidí statovalo v restauraci, před výjezdem vlaku, pak pokračuje v uzavřeném prostoru, každá z postav má jednu vlastnost, která je vymezuje proti ostatním, ale pod ní skrývá nejvlastnější pocity. Ředitel Orient Expresu Monsieur Bouc, Martin Stránský, potkává svého přítele Hercula Poirota a společně se vydávají na cestu. Bouc neustále hovoří o svém luxusním vlaku, máchá rukama, chvilku nepostojí, rozhodně nechce nic mít společného s Jugoslávií, natož s jejími četníky. Záhadu svěří na bedra odborníka. Herkula Poirota ztvárnil Zdeněk Kupka, nechybí mu knírek a hůlka, žertuje, drží starosvětský styl, vyjadřuje se zdvořile, všechny strany vyslechne, aby pak ke konci řekl, všichni jste mi lhali. Multimilionář Samuel Ratchett, Přemysl Houška, se chová  tvrdě, marně chce získat Poirota, hrozí mu nebezpečí, ale jen tak se nelekne, spí s pistolí pod hlavou. Starou Kněžnu Dragomiroffovou hraje jako host výborná Milena Šajdková, role je přímo na ni ušitá, má pečlivě určenou míru kontaktu, zdá se být unavená, ale uvnitř hoří. Třikrát rozvedená  Helen Hubbardová, Markéta Tallerová, je plnokrevná Američanka, lehce se spřátelí se svými obdivovateli, ale tvrdě útočí na všechny, které nemusí. Krásně zpívá. Je lehkovážná, inteligentní, nápadně elegantní ve své róbě a zářivé paruce, ale chce za své peníze  první poslední. Patří jí celé jeviště. Continue reading →