Bohumil Nuska vydal třetí díl trilogie Rytmus, Tvorba, Divadlo
Osmdesátisedmiletý Prof. PhDr. Bohumil Nuska z TUL Liberec právě vydal třetí díl odborné publikace Rytmus, Tvorba, Divadlo, pojednávající o divadle. Vydalo ji nakladatelství Pražská scéna, editorem byl Jan Dvořák, recenzenty Miloslav Klíma a Jan Vedral. Obálka a grafická úprava je dílem Filipa Blažka. Poslední díl publikace má tvrdou vazbu a 320 stránek. Podtitul Teatrologická tematika z hlediska symboloniky říká, o čem to vlastně je, neboť Nuska vychází z rytmu, kterému podřizuje vše kolem.
První díl Rytmus vyšel roku 2013, má 200 stran, například zkoumá abiotické rytmy ve vzdáleném kosmu a mikrokosmu a končí Gnoseologickými a dalšími konotacemi rytmologie. Druhý díl Tvorba má 260 stran, pokračuje kapitolou Od rytmu k symbolonu a zahrnuje nejdůležitější symbolonické termíny.
Třetí díl Divadlo začíná kapitolou Theatrogéma – rytmové prvky v divadelní sféře, řeší teatralitu neboli divadelnost, masku a její afinity, staroegyptskou mytologii a rituál a náboženské kořeny divadla. Jako příloha je v knize 17 stran termínů jenom ve vztahu k dramatice a divadlu. Kniha má třístránkový anglický obsah.
Kniha zavádí nové výrazivo, je to úplně nový pohled na události a věci kolem. Tuto zprávu berte, prosím, jako připomínku pro divadelníky, divadelní šéfy, režiséry a studenty divadelní vědy, že rytmus, tvorbu a divadlo jde vykládat i jinak, než je zvykem. Doufám, že se co nejdříve najdou odborní recenzenti, kteří tuto výjimečnou knihu posoudí.
Bohumil Nuska své nejdůležitější dílo stačil dokončit, zbývá ještě doplnit k jeho četným prozaickým a básnických pracím zatím pouze vyprávěný prozaický Rubínový náhrdelník.
Otto Hejnic
Srpen v zemi indiánů
Hru napsal Američan Tracy Letts, ročník 1965, přeložil ji Julek Neumann. Režisérem je šéf činohry Šimon Dominik. Hraje se na scéně Karla Čapka, zabral celé jeviště. Červená, modrá, ještě další místnost, kde žije Beverly, a nízký prostor, kam zalezla indiánka Johnna Monevata – Jana Hejret Vojtková. Kostýmy navrhla Eva Justichová, využívá kombinace hnědé, modré a černé barvy. Hudbu připomínající westerny složil Matěj Kroupa. Hra získala Pulitzerovu cenu, v Liberci v Divadle F. X. Šaldy měla premiéru 26. dubna 2019, viděl jsem představení 29. května.
Continue reading
Blog Poslední důvod, proč se nezabít a Tomáš Dianiška
V Malém divadle v Liberci se v pátek 17. 5. 2019 od 17 hodin v rámci divadelního festivalu WTF?! konala divadelní adaptace pozoruhodného blogu Posledniduvod.cz. Hra měla následně světovou premiéru 18. května 2019 v Praze v divadle Na Palmovce, v Liberci šlo tedy o předpremiéru.
Continue reading
Valdštejnské slavnosti
Tentokrát jsem zvolil neděli 19.května 2019, nad Frýdlantem pálilo slunce, zaparkoval jsem u Lidlu a šel s ženou na náměstí, kde se konal tradiční trh. Zaplatil jsem 2 x 100 Kč, dostali jsme náramek, kolem nás kypěl slavný den, lidi, účinkující i diváci, si sedali na lavičky před radnici. Nad náměstím postával kovový Valdštejn a pod jeho nohama dozníval dávný rej, krásné dámy ve drahých kostýmech, pánové v kloboucích s pérem, rok 1630, a měšťanostové z Zittau, z Polska i místní z roku 2019. Kupci se dostavili v hojném počtu, někteří v duchu doby. Žena řekla: „Všechno máme, není kam hrnečky dávat.“ Luky a šípy bohužel nemáme, ale vnoučata byla jinde. Sobotní vřava pominula. Koupil jsem si pivo za třicet korun, stánek uprostřed náměstí nabízel jídlo, bramboráky, koupil jsem dva zelňáky. Před radnicí vystupovali dva žertéři, pak orientální tanečnice z Ambrosiany.
Continue reading
Rímský, Vašina a Majewski v Experimentálním studiu
Ve čtvrtek 16.května jsme s ženou viděli v Experimentálním studiu trojici na severu málo známých písničkářů, nejstarší z nich, Petr Rímský, se na pódium vrátil po dvaceti letech. Má sytý výrazný hlas a na kytaru nezapomněl nic, hraje bývalou písničkářskou první vlnu, kdy dominoval text a rytmus skladeb se mu přizpůsoboval. Na kytaru hraje famózně, vyznává dynamiku úderu, umí i bluesové přiznávky. Přivezl s sebou dvě vokalistky, Petru Zajíčkovou a Veroniku Skočdopolovou, které zněly pěkně, ale moc potichu. V křídlech a kopytech zpíval o Pegasovi, kterého nelze chytit. Letecký den je vzpomínkou, kdy dříve milovaní po sobě hází polštáře i něco víc.
Continue reading
Il Trovatore Petera Gábora
Dirigentem opery Il Trovatore, jak se nynější představení Trubadúra, zpívané v italštině, nazývá, je Martin Doubravský, režie se ujal slovenský režisér Peter Gábor. V libereckém divadle je to od roku 1945 čtvrté nastudování, nejvíce se od předešlých liší scénou Michala Syrového. Continue reading
Bouře A. N. Ostrovského a A. Peškové
Alena Pešková odchází z baletu F. X. Šaldy. Po osmi letech se prezentuje Bouří dle dramatu A. N. Ostrovského, s důrazem na to, že baletem lze říci pomalu všechno. Hudbu jí složil Michal Vejskal, s použitím tradičních pravoslavných zpěvů. V programu se píše, že tato hudba odpovídá baletnímu provedení, myslím, že by bylo škoda, kdyby zanikla spolu s inscenací. Autorem scény a kostýmů je Aleš Valášek, na scéně vytváří balkon, ke kterému vedou dvoje schody, nutné rekvizity se snášejí dolů na lanech. Kostýmy vycházejí ze secese, pánové si většinou nesundávají sako, dámy mají upjaté kostýmy s dlouhými rukávy. Divadlem zní bouře, dolů na jeviště padají kapky vody, která se rozstřikuje kolem, dívky nemají deštníky jen tak. Libreto, režie a choreografie, to vše je dílem Aleny Peškové. Inscenace měla premiéru 29. března 2019, viděl jsem reprízu 3. května.
Continue reading
Ujetá ruka Martina McDonagha
V libereckém Malém divadle se od 12. dubna 2019 koná brutální komedie Ujetá ruka. Autor Martin McDonagh tentokrát opustil venkovské Irsko, celý příběh se odehrává ve zchátralém pokoji v americkém motorestu, vedle dveří jde vlézt a vylézt oknem. Šéf výpravy Jozef Hugo Čačko dává vytáhlému jednorukému Carmichaelovi – Janu Jedlinskému do ruky pistoli. Carmichael má brýle, delší vlasy a knír, na triku vojáka v helmě, patří mu velké zavazadlo. Zjistí pohyb ve skříni, jde k ní a vystřelí. Ve skříni najde Marilyn – Elišku Janstovou, v hot pants, na které navazují potrhané punčochy, a v krátkém triku s holým pupíkem, a zdánlivě mrtvého černého dlouhovlasého Tobyho – Tomáše Váhalu. Marilyn začne velmi nevybíravě nadávat, Toby se po chvíli probere a přidá se k ní. Zarazí nás vulgarita, která se hrne z černé i bílé pusy.
Continue reading
Jablonecká Porta
V sobotu 13.dubna se konalo v Jablonci severočeské kolo Porty. Můj brácha Jirka mi řekl, že se zúčastní, po jedenácté hodině vystoupil v Liberci na autobusáku, po dvanácté jsme byli v klubu Na Rampě, vylosoval si sedmičku, ale zároveň mladá paní z pořádající agentury Kokos řekla, že je účinkujích moc, a proto se začne hrát hned v jednu. Zavolal jsem to manželce, ta řekla, že hned běží na tramvaj, ale vystoupení stihne asi těžko.
V baru vedle Rampy zněly úryvky písniček, vlevo vzadu seděla parta, autoritativní vousáč něco zdůrazňoval, houslista zkoušel svoje trylky, pobrukovali všichni. Pamatuju Porty, kde zpívaly desítky zpěváků, kolem nich postávali nadšení posluchači, utajený vztek doutnal pod melodiemi, komunismus se pomalu rozpadal. To už je ale dávno. Všichni dnes mají kytary ve futrálech, jsem zvědav, za co budou vlastníci elektronických ladiček bojovat. Brácha si vezl kytaru a malé combo.
Řehečská slepice 2019
V sobotu 6. dubna se v Knihovně Václava Čtvrtka v Jičíně konala již 18. Řehečská slepice, literární soutěž humoru, nyní jako Proměna primáře Kafky aneb Den otevřených dveří na psychiatrii v Řehči. Pořádala ji knihovna a Sdružení rodáků a přátel Řehče. Do Jičína nás přilákal jeden ze zakladatelů soutěže MUDr. Václav Franc, a webmaster Obce spisovatelů František Tylšar.
Continue reading