V pátek 8. října 2016 mířím do Bedny, hudebního klubu, který je za řekou Nisou přímo naproti sídlu Libereckého kraje. V místnostech se nekouří, poslední vlasatí rockeři potahují cigára venku. Za 150 korun dostanu místo lístku červenou pásku na tašku.
Na pódiu je jen jedna kytara. Luboš Pospíšil, ročník 1950, vystudovaný učitel, začínal hrát s CK Vocalem, na LP Generace nazpíval v hluboké totalitě hit Lásko, lásko. Bez kapely jsem ho zpívat neslyšel, teď je sám s kytarou a začíná zpívat Cestu do nikam, v níž se zmiňuje o spisovateli Fitzgeraldovi. Některé skladby znám téměř nazpaměť, ale dohromady je nedám. Obecenstvo stárne se svými zpěváky, šedovlasí pánové v černých trikách, přicházejí manželata, party holek ze školních tříd. Pospíšil se sice vždy doprovázel na kytaru, „Šlápoty samoty“, ale vedle sebe měl v minulých letech nápaditou sólovou kytaru Bohouše Zatloukala z doprovodných 5 P a pouštěl druhým uchem ven právě si letící trendy. Nikdy nebyl vyloženě populární, kolovrátkové melodie mu unikaly, ale vždy mu bylo dobře rozumět. Tenhle vítr jsem měl rád, LP 1982, Nestřílejte na milence, LP 1986, Třináctá komora, LP 1991, Hazardní slavnost, CD 2001, Příznaky lásky, CD 2008, Chutnáš po cizím ovoci, CD 2011, a nakonec Soukromá elegie, CD 2014. Já si pouštím 20 největších hitů, CD 2002.
Při sólové hře jsou skladby kratší, někde je doprovod trochu jiný, naléhavý přednes ubírá na intenzitě, místo zachycení odcházející lásky, vší silou, teď na ni jen vzpomíná. Seděl jsem u posledního stolu, ale rozuměl Luboši Pospíšilovi skoro všechno. Pospíšil vyzpěvuje, co básník Pavel Šrut a jemu podobní napsali, „…nebe je bílé jako bláto“ v písni o jestřábu.
Nebo skladba o Poeově hrobu v Baltimore, s názvem Tři černý růže. „Holky se líbaj na čelo, jo, letní nocí, to by se kráčelo,“ pamatujeme spolu se zpěvákem stejná hnutí krve. Skladby Anonym, Merilyn, goodbye, Jekyll a Hyde, Tenhle vítr jsem měl rád, Bludiště, stejně jako Elegie Karina, s Ortenem, jsou pořád s námi, i když místo LP desek si muziku pouštíme z MP trojek. Nepřišel nikdo pod třicet, akorát jednoho dospívajícího syna vzal s sebou tatínek. Parafrázi Villona jsem slyšel po letech, Kampu, kterou Pospíšil hrál s Blue Effectem, taktéž. Skladby Pan hospoda – Hospodin, Mám sto chutí, kde nové hosty autor již nečeká, Tak navštiv bar, kde se zpívá o kapele Jethro Tull, všechny pecky z roku 2014, jsem slyšel prvně. Bylo plno, koncert se mi líbil.
Luboš Pospíšil na závěr řekl, že na podzim přijede i se svou kapelou 5P. Z připravovaného cyklu Route 66 dal zatím dohromady 7 CD, ale cyklus nepředstavil. Starého barda doprovází od roku 2012 na kytaru Petr Linhart, ostatní, klávesista Ondřej Fencl, bubenice Pája Táboříková a baskytariska Martin Štec s Lubošem hrají od roku 2008.
Otto Hejnic