Knížku napsal Jiří Sklenička Zderazský a doprovodil ji vlastními kresbami. Libereckému autorovi pomohl s výběrem textů Stanislav Kubín, 158 stran vyšlo v nakladatelství Klika v roce 2015.
Dne 26. dubna 2016 přišel čas knihu představit v Liberci ve velkém sále tamní knihovny. Moderování podvečera se ujal Stanislav Kubín, dával prostor Milanu Hodnému z Naivního divadla, který četl většinu ukázek, ženskému komornímu sboru Cantemus a málomluvnému autorovi. Sklenička vidí Tanger a později další marocká města jako protiklad, ženy oděné do francouzské módy vedle žen zahalených v kaftanech a dželabách, mercedesy vedle kárek tažených oslíkem, města plná zeleně a pouštní krajinu spálenou sluncem. V Casablance na výhledu z hotelu je na jedné straně široký bulvár plný aut a na druhé straně spleť uzounkých křivolakých uliček mediny. Vidí pohádkové vily i chatrče slepené z hlíny a vlnitého plechu. Majáky musí chránit malé modré Středozemní moře před zuřivostí velkého šedého rozfoukaného oceánu s vlnami jako dům.
Autor v Alžíru a později v Maroku několik let žil a pracoval, o tom se však nezmiňuje. Popisuje dopodrobna změť výškových hotelů a minaretů, medinu plnou lidí, prodávají se živá kuřata, mandarinky, koření, krejčí šije sako, brašnář vyrábí kabely, ale uličky jsou v medině ráno zametené a nepovalují se tam odpadky. V masné tržnici najdeš skopové, telecí, jehněčí a koňské, akorát vepřové maso chybí.
Na vršku nad medinou je ohrazená pevnost, casbah, ale když přijede majestátní plachetnice, vojáci nereagují, je to školní loď.
V Maroku se krade, proto má každý dům mříž, závoru a zámky. Až do našich dní se dochovalo, že za informaci se platí dirham. Dává se bakšiš, také dirham. Kdo přijel přes moře, je automatiky bohatý, tedy přirozeně může zaplatit víc. Smlouvání, praktickou ukázku jak kupovat například květináč, z dvaceti na deset dirhamů, to vyžaduje značnou dávku talentu.
Byl jsem 12 dní v Agadiru a v Marrákeši, nebyl jsem Ouarzazatu, Rabatu, Fésu, Tangeru ani v Casablance. Ptal jsem se pana Skleničky, jestli v Maroku narazil na džihádisty, řekl, že ne, ale po přepadení Kuvajtu byly protiamerické demonstrace a odneslo to jeho auto.Tou dobou odjel, příště přijížděl jako zaměstnanec jedné firmy už jen na kratší dobu. Zapomněl jsem se zeptat: Ještě nosí Maročanky francouzskou módu?

Otto Hejnic