Aidu píše Giuseppe Verdi v 55 letech na vrcholu své kariéry, o operu ho požádal Ismail Paša, egyptský místokrál, který postavil budovu opery a světově známý Suezský průplav. Dílo, jehož libreto napsal Antonio Ghislanzoni, má roku 1871 premiéru v Káhiře a rozletí se do světa. V Divadle F. X. Šaldy nastudoval Aidu dirigent Martin Doubravský. Dílo je poplatné své době, stojí do velké míry na mohutném mužském a ženském sboru, který zdárně vedl Tvrtko Karlovič. Premiéra byla 18. prosince 2015.
Viděl jsem představení 26. dubna 2016, orchestr zářil v plné kráse, má k Verdimu a k celé italské opeře blízko.
Režisér Michael Tarant je nyní šéfem Moravského divadla v Olomouci, režíruje činohru i operu a má zahraniční zkušenosti. Nechává příběh ve starověkých kulisách, snaží se, aby pěvci opravdu hráli, volné prostory nechává baletnímu souboru a ženskému a mužskému sboru, na jeviště pozve děti z baletní školičky a najde jim místo na scéně. Zrovna tak scénograf a kostymér Milan David ctí v rámci možností staroegyptské oblečení, bohužel, netýká se to navržené scény, na které jsou čtyři šedavé trojúhelníkové kulisy s otvory jako dveřmi, které jsou pohyblivé, vzadu jsou narovnány omotané figuríny, pravděpodobně mumie, a uprostřed jeviště je zakrytý otvor, ze kterého vzhůru fouká vítr. Proč a nač? Aby zdvíhal mužské a ženské sukně? Kdy? Nevím, jestli se ve scéně orientovaly divačky, asi ne, ale těm jde o lásku a té libreto nabízí spoustu. Na Egypt útočí Etiopie. Aida, etiopská otrokyně, miluje mladého mužného egyptského vojevůdce Radamese. Aida, Livia Obručnik Vénosová, se okamžitě neprosazuje, jak bývá obvyklé, neboť zpočátku je v popředí dav (sbor,) ale postupně na sebe strhává pozornost, zváště v druhé půli, kde vzpomíná na domov, a v dramatických chvílích, kdy soupeří s dcerou egyptského krále Amneris, kterou zpívala jasným energickým sopránem zaskakující Eliška Weissová, velmi milé překvapení. Radamese zpíval Tomáš Černý, dobře hlasově disponovaný, který se rozezpíval v patriích, kdy váhal mezi vlastí a etiopskou Aidou. Egypského krále zpíval Roman Vocel. Kněze Ramfise si střihnul báječný basista Pavel Vančura, odporoval mu etiopský král Amonasro, Martin Bárta. Kněžku vytvořila Věra Poláchová, Posla Dušan Růžička. Kompaktní představení má spád, všichni se pohybují, jak jim nakazuje režie a letora.
Přišel jsem čtyři měsíce po přemiéře a stejně jsem seděl na druhém balkoně ve třetí řadě. Aida, Radames a Amneris, to je láska v několika podobách a k tomu Verdi! Nelze nevidět.

Otto Hejnic