Jak tuto operetu hrát? Od začátku jako frašku nabitou gagy.
Kdysi jsem viděl Mam’zelle Nitouche v dobovém překladu Oldřicha Nového, současná inscenace v Divadle F.X.Šaldy v Liberci je obsahově stejná, ale pojetím jiná. Režie se ujal Oldřich Kříž, dirigentem je Tvrtko Karlovič, scéna Jana Kříže uvádí uvnitř kláštera zahradu plnou varhanních píšťal, na závěr se objeví kadibudka, kam zacházejí rezervisté i důstojníci, a „živý“ kůň. Kostýmy Veroniky Kindle vycházejí z dobových francouzských uniforem, Matku představenou, Blanku Černou, oblékla Veronika Kindle do specifického klášterního šatu s nezapomenutelným „čepcem“ a režisér ji obdařil nekonečnou dobrou vůlí a záviděníhodnou prostotou. Tu využívá Denisa de Flavigny, schovanka, drobná rtuťovitá plavovláska, mladičká Michaela Doubravová, a Célestin, známý Lumír Olšovský.

Oldřich Nový jako Célestin žil a pracoval v klášteře, jehož zásady bezpodmínečně uznával, že se dostal do operety bylo něco zázračného, zpočátku tajeného. Lumír Olšovský je od počátku Floridor a až potom Célestin. Michaela Doubravová umí opít rohlíkem Matku představenou, Blanku Černou: „Taková jsem já, matinko,“ dokáže zblbnout Lumíra Olšovského, ale pořád má v sobě klášterní zásady, vykřikne, když se objeví před lidmi polonahá, v divadelním kostýmu. Major de Chateau Gibus, starý velitel, bratr Matky představené, Oldřich Kříž, je rázný a mužný, bojuje o rozmarnou Corinnu, kterou ztvárnila Věra Poláchová, osudovou ženu, jež láká do svých sítí i Floridora.
Ještě než se začne vážně hrát, mužská tvář pod ženskou komží a pod čepcem určuje výchozí bod, budeme se od začátku smát. Každá menší role má své určení. Zdeněk Nádeník, Ředitel divadla, nosí v náprsní kapse kalhotky, Režisér Gustav Jaroslava Rainera je homosexuál, není čas na rozumné uvažování o postavách. Ženich, Fernand de Champlatreux, Dušan Růžička, je vysoký urostlý chlapík, výběr nevěsty, aniž by ji viděl, vypadá jako žert, od kterého může ustoupit. Všichni zpívají své výstupy lehce, zvláště Michaela Doubravová, uklizená rodiči do kláštera, která vybojovává ve chvíli dobrodružství svého milého a zároveň nádhernou zakázanou operetu.
Roku 1825 se narodil skladatel, zpěvák, libretista a dirigent Florimond Hervé, původně Ronger, přes den pracoval v klášteře, večer hrál divadlo, to svoje založil roku 1853. Patřil s J. Offenbachem a L. Delibesem k zakladatelům operety. Roku 1883 píše s H. Meilhacem a A. Millaudem operetu Mam’zelle Nitouche.
Premiéra liberecké inscenace byla 25. 3. 2016, viděl jsem reprízu 24. 4. 2016. Režisér Oldřich Kříž zvolil ústřední téma, mladičká nezkušená dívka hledá a nachází jedinečné, zázračné a zatím nepoznané, a my, diváci, jí to budeme přát.

Otto Hejnic