Dny města pořádala 6. června po záplavách obnovená Chrastava. Střed města byl zavřený, na náměstí plném stánků a lidí se konala velkolepá show. Účinkující pozdravil starosta Chrastavy Michael Canov, jediný v kravatě, přivítal hejtmana Libereckého kraje Martina Půtu a kapelu Těla. Kapela ještě s houslemi zažila prvotní slávu v 90. letech, CD Co to je (1996), CD Možná (1997). Zpěvák, klávesista a trombonista Luboš Beránek začínal v legendární liberecké kapele Solomon Bob.
V roce 2013 začala kapela znovu šlapat, změnila své obsazení, nahrála nové CD Namále a absolvovala velký koncert v liberecké aréně. Ústřední postavou je zarostlý, vlasatý, vousatý nervní showman Luboš Beránek, spolu s ním zpívá kytarista David Kučera v černé čepici a Martin Mráz, který hraje na doprovodnou akustickou kytaru, občas se přidá trumpetista Petr Dastych. Aleš Hnídek na basovou kytaru patří k zakladatelům, důležité místo má altka a tenor benjamínka Karla Šoltyse a bicí, za kterými sedí Pavel Šén. Staré věci z prvních CD dostávají nový nátěr, „Co to je, Vdova Šulcová, Možná“ dál znějí vícehlasem, ale za nimi vzadu, nově, je trumpeta a tenor a pochopitelně elektrická kytara. A Luboš mává rukama, chválí svoje ovečky, přeje jim to, řekl bych, že je své takty nechává hrát, a staré pecky znějí nově, i když je pozpěvují stárnoucí fanynky, které je poprvé slyšely v roce 1996, tedy dvacet let zpátky. Před vystoupením rozhodil spíkr rádia Contact RCL šipky s nabídkami přispívajících firem, snad RCL pustí fanouškům a fanynkám muziku svého kraje. Beránek zkouší, jak na krátkém prostoru uplacírovat svoje věci, ale ouha. Další kapela dorazila na minutu přesně, očekávané Báry nebudou, nestihlo by se ozvučení.
Petr Dastych, když mě po 20 letech uviděl, mi řekl, že tohle je zábavné hraní, korunky mu nese divadlo a ZUŠ, když Těla hrají, stačí si zajistit náhradu, to by při profesionálním provozu nešlo.
Luxusní podnik na náměstí pořád vede presso za 35 Kč, klidně dám 40. Ale langoš je za 50 Kč, v libereckém Globusu stojí půlku, raději si koupím dvě speciální špekové tyčky po 6 Kč. Klobása stojí obligátních 50 Kč.

Druhá plně profesionální kapela má hrát rovnou hodinu. Michal Hrůza vypadá, že se poučil, nikoho ve Stodolní už rovnat nebude. Má červenou kytaru, vlasy do čela a asi třetí písničku zpívá „Bílá velryba uhání, krásná, do moří Laptěvů.“ Stojím vpředu a tleskám. Dál ale zpívá „Zejtra mám“, „Napořád“, kdy chce se vrátit, a zase nechce. „Budu ti vyprávět,“ tohle jsme přece všichni kdysi slyšeli. Neuvědomil jsem si, že Michal Hrůza je hitmaker, co píše věci obecně, nemusí je zpívat on, například písní Voda živá, kterou napsal, velmi pomohl Anetě Langerové, nebo písnička Vyprávěj doprovázela celý seriál. Bílou velrybu musí zpívat jen on, ale u dalších skladeb to neplatí. Doprovází ho Emil Kopta, Karel Heřman, Standa Matoušek, bubeník měl narozky, tedy Aleš Zenkl. Všechny síly jsou soustředěny na šéfa, on vtipkuje, on oslovuje publikum, ptá se, kdo má narozeniny, chlapce zásadně oslovuje křestním jménem, atd. Sice zápolí zpočátku se zvukem, ale dál prodává svoji slávu. Skladby jsou prezentovány jako jednoduché písničky, snad dvakrát zazní sólová kytara… ale kontakt s publikem je dobrý, když se najde svatební pár, nevěsta s ženichem na pódiu, koncert vrcholí. Trochu moc profesionální, shazující se Luboš Beránek blbnul z čistého srdce.
Dvě tyčky jsem dojedl, ABBU jsem již slyšel v lepším provedení. Auto se pomalu rozjelo na Liberec. Chrastavské slavnosti se povedly.
Otto Hejnic