Liberecké Divalo F. X. Šaldy uvedlo 27. května 2016 pozapomenutou operu Julese Masseneta Thais. Šel jsem na představení 10. června. Autor (1846 – 1912) použil motivu z byzantské Alexandrie, libretista Louis Gallet smíchal religiozitu a erotičnost. Režisérka Linda Keprtová si operu vybrala, upravila a nastudovala, přikývnout můžeme tradičním kostýmům Tomáše Kypty. Dirigent Martin Doubravský zvládl francouzské noty výtečně, sbormistr Tvrtko Karlovič vytvořil mužskému i ženskému sboru citlivou dynamiku.
Mnich Athanael, doopravdy štíhlý Maksym Moroz, v některých pasážích vystupuje do půl těla, potkal luxusní nevěstku, krásnou Thais, Věru Poláchovou, která věří na jiné Bohy, a je ráda, že je krásná.
Pozoruhodná je originalita výstupů. První polovina například končí známým sólem houslí, v druhé půli Marika Hanousková umisťuje svůj balet do bujaré scény orgií, které pořádá Nicias, Dušan Růžička, a jeho dvě pomocnice Myrtale, Petra Vondrová, a Crobyle, Soňa Godarská. Když se cítí nevyužity, líbají se samy, Nicias chodí středem a rozhazuje falešné bankovky. Cestou se tu stavuje Thais a fanatický mnich Athanael. Ostatní je přemlouvají, ať zůstanou, ale pokračují v cestě do pouště. Mnich Palémon, Pavel Vančura, nabádá Athanaela, že má nechat světské záležitosti, a soustředit se na duši, ale Athanael ho neslyší.
Věra Poláchová se svým měkkým sopránem předvedla mimořádný výkon, nejdřív se Athanaelovi směje, ale v těsném sexytrikotu zjistí, že stárnutí potká i ji, propadne panice. Představená pouštního kláštera Albine, Blanka Černá, jí nabídne, že by v klášteře mohla zůstat.

Scénu, kterou navrhla Marie Blažková, tvoří velké množství speciálních skříní zepředu otevřených a osvětlených, do kterých se pohodlně vejde člověk, a vzadu obří fotografie krasavice v bikinách. Doplňují ji desítky dámských lodiček, také zlatých a stříbrných.
Hlavní devizou představení je suverénní a mnohotvárná Věra Poláchová, dráždivá v sexyoblečku, umravňující se v sukni s velkým výstřihem, ztělesněný duch v klášterním rouchu, zkrátka pokaždé jiná a skvěle zpívající.
Freudistická verze dle Lindy Keprtové zní, když se Athanaelovi kdysi nezdařil s krásnou Thais sex, umínil si, že ji udolá svým intelektem, lodičky mají zástupnou funkci.
Bylo to ojedinělé, zajímavé, velmi pěkné představení. Jiné než obvyklé italské. Je ho dobré vidět.
Otto Hejnic