V libereckém Malém divadle se dává inscenace Událost v městečku Goga. Napsal ji spisovatel, dramatik a lékař Slavko Grum (1901- 1949), jehož jménem je označována poválečná cena za nejlepší slovinské dramatické dílo. Hra, prvně uvedená v slovinském Mariboru roku 1931, byla přijata s rozpaky.
Slovinský režisér Uroš Trefalt (1965) po pražské DAMU studoval ve Francii a USA také loutkařinu, režíruje po celém světě, poslední jeho inscenace je Duende v Divadle Na zábradlí. V Události využil přeložený text Dušana Karpatského, který upravil, arénu Malého divadla roztáhl po délce. Scénu Petr B. Novák rozdělil na části znázorňující byty v domě, v němž se odehrávají expresivní dramata. Kostýmy odpovídají minulému století. Na začátku přichází hamonikář Otec Kvirin, Jaroslav Němec, aby podivnou melodií, kterou mistrovsky složil Ivan Acher, očekávanou prosluněnou přímořskou krajinu, již si pod bývalou Jugoslávií představujeme, zrušil. Je to země, kde doutná nenávist, místo prvních polibků je znásilnění, lidi si ubližují, místo aby si odpouštěli, alespoň na divadle.
Dvě sestry, Tarbula, Markéta Coufalová, a Afra, Jana Hejret Vojtková, šijí na šicích strojích a při tom komentují, kde se co šustne. Kolem prochází tam a zpět služka Juta, Jana Stránská, hraje si se rtěnkou a s panenkou. Mladý Julio Gaspit, Tomáš Váhala, se věnuje své dívce, ve skutečnosti velké loutce. Hrbáč Teobald, Matěj Nechvátal, se svěřuje se svými problémy Michaele Lohniské.
Nadberní, Jaromír Tlalka, úpí nad stavem světa, ale Afra a Tarbula ho ujišťují, že je už mrtvý, už se ho to netýká. Hana, Markéta Tallerová, se chvíli chce, chvíli nechce bavit s Terezou, Michaelou Foitovou, svěřuje se jí se svým odporem k mužům a k „směšným věcem“ zvláště. Všichni jedou jen to svoje, navzdory ostatním. Maniakální Příručí Prelih, Tomáš Impseil, najde svou Hanu, ale ta ho náležitě „přivítá.“

Písař Klikot, Martin Stránský, píše dopisy své jediné, krásné a úžasné Haně, svému objevu, jenže když přijde za ní, pod jejím zářivým úsměvem je kudlanka, která se ho chystá zakousnout.
Hoří!! Všichni lidé jsou na nohou, ale velké plameny uhasínají. Požár zhasl, ale městečko zůstává své, zbrojí proti někomu, kdo o tom neví, připravuje se k boji s někým, kdo o boj nestojí.
Co se to stalo? Jihoslované viděli dobu realisticky, vedle Slavko Gruma stojí Miroslav Krleža, namátkou román Banket v Blitánii, Návrat Filipa Latinovicze a divadelní hra Páni Glembayové, které pomíjejí přímořskou současnost a zabývají se problémy potlačované národnosti na malém prostoru. My jsme zažili svobodné prvorepublikové Československo, viděli jsme skutečnost optimisticky i jako Česká republika si připadáme velcí a významní, až v posledních letech při cestách muslimů se cítíme na kraji Evropy.
Premiéra byla 10. června 2016, navšívil jsem přestavení 13. září 2016. Je zajímavé, jak je divadelní ztvárnění jihoslovanského mýtu tak odlišné od optimistických vizí Čechů. Hra není jednoduchá na výklad, ale rozhodně stojí za viděnou.
Otto Hejnic