V neděli 18. září 2016 jsem s chotí navštívil v Liberci galerii Lázně, poslední den jsem zhlédl Německočeskou výstavu Liberec 1906.
Je tomu 110 let, co byla s velkou slávou uspořádána. Liberec, tehdejší Reichenberg, navštívil krom početných Němců a Čechů i císař Rakousko-Uherska Franz Josef I. Byla zbudována na břehu přehrady, zahrnovala přes 30 objektů, po dokončení výstavy byly objekty zbourány, do dnešních dnů z ní zbyly tři budovy. Vidíme chocholy na hlavách slavnostních uniforem, dlouhé sukně, masivní klobouky dam a vedle toho vystavované kanóny, které ukončily slávu mocnářství. Pavilony byly dřevěné, šly dobře rozebírat. Na na místě výstavy jsou dnes ulice. V té době byl populární malíř Wenzel Franz Jäger (1861 – 1921) a sochař Franz Melzner (1870 – 1919), který si na výstavě užil kousek slávy. Malířka Hermine Ginzkey (1864 – 1933) většinou vystavovala své práce s ostatními dámami. Středisky umění byly Vídeň, Praha a Mnichov.
Ostatní expozice v Lázních můžete ještě nějakou dobu vidět.
Výstava Karel IV. na zakázané stezce shrnuje dřevěné plastiky z doby Lucemburků a Jagelonců, vidíme mimoňské součásti oltáře, většinou matku s dítětem, Pietu, matku s Ježíšem, Krista na kříži či nejrůznější svaté. Většina soch ještě nebyla restaurována, někde chybí části končetin, jinde jsou jen nevýrazné zbytky polychromie, případně jsou sochy prožrány červotoči. Je zde poznat, kolik práce ještě restaurátory čeká, zároveň je tu zachycen čas, který se na dílech podepsal.
Galerie se spojila s žitavskými institucemi, na výstavě jsou artefakty ze severních Čech a z Lužice. Na fotografiích je například žitavský Oybin po požáru.
Fotograf Vladimír Birgus sám fotí, ale zároveň je teoretik a historik fotografie, učí na univerzitě v Opavě. Jeho barevné velkoformátové snímky jsou jedinečné, komponované, perfektně ostré, něco takového se nevidí. Je to evidentně umění, na rozdíl od následujících mladých autorů je obecně sdělné.

Zuzana Růžičková absolvovala AVU, restaurovala obrazy a při tom znovu objevila techniku gázotisku, její práce připomínají snové krajiny, ale běžného návštěvníka příliš neoslovují. To samé platí o výstavě Daniela Vlčka, kde sice je popsáno, jak složitá struktura vznikala, ale artefakt se s návštěvníkem míjí. Nechybí způsob, ale chybí výsledek, něco, co by diváka oslovilo, co by ho zasáhlo.
Německočeská výstava z roku 1906 připomněla zapomenutou slávu Liberce. Karel IV. ukazuje, jak se vyvíjela pozdní gotika v našem regionu. Daleko od hlučícího davu Vladimíra Birguse jsou upravované barevné fotky, které by měl každý fotograf vidět. Další výstavy nechám na posouzení povolanějším.
Otto Hejnic