Zemřel Jaroslav Holoubek † 6. 11. 2016

Published 9.11.2016 | By Karel Kuna

Poslední rozloučení s básníkem, novinářem, spisovatelem a vysokoškolským pedagogem PhDr. Jaroslavem Holoubkem se koná dne 11. 11. 2016 v 9.30 hodin ve farním kostele Nejsvětějšího Srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad.
Rodina prosí, abyste se z pochopitelných důvodů zdrželi projevů soustrasti bezprostředně po obřadu. Svoji účast můžete vyjádřit ve vystavené kondolenční knize.

Zemřel básník Jaroslav Holoubek (†70): Podlehl zranění hlavy!
Jaroslav Holoubek s Karlem Černochem (†64) napsal knihu Já bejval divnej kluk.Jaroslav Holoubek pouhé čtyři dny před fatálním úrazem (na snímku s matkou spisovatelky Báry Nesvadbové).Jaroslav Holoubek zemřel.Jaroslav Holoubek s Karlem Černochem (†64) napsal knihu Já bejval divnej kluk.Jaroslav Holoubek pouhé čtyři dny před fatálním úrazem (na snímku s matkou spisovatelky Báry Nesvadbové).Jaroslav Holoubek zemřel.Jaroslav Holoubek s Karlem Černochem (†64) napsal knihu Já bejval divnej kluk.
Miloval život, ale smrt byla silnější! Básník, nositel Evropské medaile Franze Kafky za literaturu a historicky druhý šéfredaktor Blesku Jaroslav Holoubek (†70) zemřel v neděli na následky zranění hlavy.
Letos v dubnu, pouhé dva měsíce po oslavě sedmdesátin, v pražském Podolí upadl a udeřil se zezadu do hlavy. V Ústřední vojenské nemocnici v pražských Střešovicích, kam ho odvezli, mu odsávali mozkomíšní mok a snažili se zmírnit důsledky silného nárazu.
Básník byl upoután na lůžko a měl výpadky paměti. „Manžela jsem si, pokud to šlo, brávala domů, ale musel se vracet do péče lékařů. Bohužel totiž dostal vážnou infekci, s níž lékaři marně bojovali několik měsíců. Měla jsem ho ale u sebe i minulý týden, oslavili jsme spolu naše třicáté výročí svatby,“ řekla Blesku manželka Zuzana. Bylo to naposled, co milovaného muže políbila.
V neděli dopoledne Holoubek v pražské Nemocnici Na Bulovce podlehl embolii, která zřejmě přišla v důsledku dlouhého pobytu na lůžku.
(Převzato z deníku Blesk)

Básník, prozaik a novinář

Pochází z rolnické rodiny z podhůří Železných hor na Českomoravské Vysočině. Po maturitě na gymnáziu v Chotěboři (1963) pracoval v jihlavském archivu. V letech 1964–1969 studoval archivnictví na FF UK, studium však nedokončil, potom 1970–1974 televizní publicistiku na Fakultě žurnalistiky UK (PhDr. 1981 prací Kapitoly z dějin českého novinářství). Poté pracoval jako novinář: 1974–1986 v Mladé frontě, 1987–1989 v Kmeni (Tvorbě), 1990 v Tvaru. 1991 byl šéfredaktorem filmového časopisu Premiéra, od roku 1992 redaktorem deníku Blesk, kde v letech 1993–1994 zastával funkci šéfredaktora, v letech 1994–1996 byl šéfredaktorem Nedělního Blesku. V roce 1997 pracoval v redakci deníku Večerní Praha, 1997–2002 byl šéfreportérem týdeníku Story. V letech 2002 –2003 byl manažerem agentury Art Press Image, 2004 šéfredaktorem měsíčníku Elixír, 2004 zástupcem šéfredaktora týdeníku Pestrý svět, 2005–2007 šéfredaktorem odborného měsíčníku Hotel Revue. Od roku 2006 působí jako pedagog na Vysoké škole hotelové v Praze. V roce 2008 byl šéfredaktorem odborného časopisu Gastro Magazín, poté pracuje jako jeho redaktor (časopis od roku 2012 přejmenován na Gastro Report / Minutka). Spolupracuje s časopisem Asociace hotelů a restaurací ČR (AHR Fórum).

Debutoval v havlíčkobrodském časopisu Cesta Vysočiny, od poloviny šedesátých let přispíval do novin a časopisů: Host do domu, Divoké víno, Květy, Čs. voják, Práce, Literární noviny, Svět práce, Literární měsíčník aj. Po roce 1989 spolupracoval s deníky Hospodářské noviny, Právoa E15, s časopisy Květy, Reflex, MF Plus, Tvar, Salon Práva, ČSA Review, Playboy, s Českým rozhlasem, Country Radiem, s Českou televizí a televizí Z1. Miloš Vacek napsal na Holoubkův text Lidice vokální skladbu pro smíšený sbor (1977). Holoubek je rovněž autorem textu písně Předjaří v muzeu hudební skupiny Klíč. – Používal pseudonym Ondřej Jakub a šifry JH, J. H., jh., hol., vh, bb, syn, deš, zv.

Ve svých počátcích je Holoubkova smyslová lyrika soustředěna zejména k milostné tematice a k prožitku přírody rodné Vysočiny (Úžas). Později se v jeho básních objevuje beatnické gesto vzpoury proti danosti (zdůrazňované nejen pojetím volného verše, ale i obrazností) a básník staví milostný cit proti racionalitě soudobého světa, který je zpřítomňován značnou frekvencí civilizačně-technických motivů na pozadí velkoměstských scenérií (Stradivárky na dálnici). Počínaje čtvrtou – „bilanční“ – sbírkou Čelní náraz se pak vzpoura ponenáhlu proměňuje v tázání po hlubším smyslu lidské existence, jejíž podstatu nadále tvoří všemi smysly prožívaná láska (Hořká komedie). Vyzývavá erotičnost a ustavičná hédonistická touha po smyslových prožitcích dávají tomuto tázání romantizující podobu antinomie láska – technická civilizace, antinomie, v níž vidí Holoubek jeden ze základních problémů současnosti. Ve sbírce Ponorka v zahradě Čechvšak převládla nad kritickou reflexí asociativnost, imaginace a až poetistická hravost. Od konce devadesátých let sílí v Holoubkově poezii skeptický a melancholický tón a svobodná imaginace se častěji podřizuje epickému mikropříběhu, a to i tam, kde se explicitně hlásí k surrealistickým postupům (Kdybych se nenarodil, Čínské hůlky). Povídková sbírka Žárlivá postel představuje pozdní Holoubkův prozaický debut – stejně jako v autorově básnické tvorbě i zde hraje klíčovou roli erotická tematika a imaginativní způsob zobrazování.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie a publicistika:
Úžas (BB 1977); Zakázané ovoce (BB 1979); Stradivárky na dálnici (BB 1980); Čelní náraz (BB 1985); Faustovy narozeniny (BB 1986); Včelí král (BB 1989); Hořká komedie (BB 1990); Načasovaná slepice (BB 1990); Ponorka v zahradě Čech (BB 1994); Kdybych se nenarodil. Básně a jiné neřesti (BB 1999); Čínské hůlky (BB 2000); Alan Pajer: Teď už to můžu říct. Zpověď bývalého fotografa prezidentské kanceláře a Dagmar Havlové (rozhovor, 2004); Karel Černoch: Já bejval divnej kluk (rozhovor, 2005); Žárlivá postel (PP 2008); Veselý hřbitov (BB 2014); Hotel Dračí komnata (P pro děti, 2014).
Výbor:
Piha na nose (BB 1996); Lásky a nevěry (BB 2008).
Ostatní:
Příběhy staveb a okřídlených kol. Železniční stavitelství (2002); Gurmáni ze Smíchova aneb Vaří starosta a jeho přátelé (2003); Cesta časem. Silnice, mosty a železnice (2004); České Švýcarsko. Krajina inspirace (2012)
Příspěvky ve sbornících a almanaších:
Halasovské ozvěny (1968); Modro spadlé na zem (1968); Pozvání do krajiny (1975); Rosný bod (1977); Dopisy Černému moři (1981), Jarní Vltava. Mladá česká poezie (Kyjev 1982); Domy s tisícem očí (1985); Štědrost jabloní (Moskva 1987); Sloupkořadí Světa v obrazech (1989); Eastern Visions. Promotion of world poetry (Virginia 1996); 27 popravených českých pánů očima 27 českých spisovatelů (2000); 27 českých obrazů očima 27 českých spisovatelů (2001); In flagranti (2002); Sex v Čechách (2004); Báseň mého srdce (2005); Divoké víno 1964–2007 (2007); Vábivé záhyby (2007); Ptáci z podzemí (2013).
Překlady:
P. de Coubertin: Óda na sport (1988); Sólo na tětivu. Verše mladých ukrajinských básníků (1989, s dalšími); L. Grieser: Ryby. Úlovky z řek a moří na našem stole (1993); L. Crown: Marylin. V ateliérech společnosti Twentieth Century Fox (1993); H. Ch. Andersen: Zpráva o cestě do Saského Švýcarska. Stínové obrázky z cesty do Harzu a Saského Švýcarska (2010, s Jelenou Klare).
Uspořádal a vydal:
Žeň ’80 (sb. Strážnice Marušky Kudeříkové, 1981); Dopisy Černému moři. Bulharsko ve verších českých básníků (1981).

Posted in Aktuality

Josef Liška says:

5.12.2016 at 20.29

Jardo, vzpomínám jak jsme v roce 1968 pracovali v Jižní Francii v Transacq v lesích pod Bordeaux. Byl jsi dobrý kamarád a prožili jsme mnoho pěkných a srandovních zážitků, když jsme se domáhali povolení k cestě do tehdy ještě Frankistického Španělska. Dokázal jsi během minuty usnout i na patníku u silnice, když jsme stopovali na cestě zpět do Beliet.
Jsi navždy v mém srdci spolu se všemi dobrými lidmi, které jsem za život potkal a tak nemám o Tebe strach. Jednou se zas potkají naše cesty života, tam kde jsi odešel. Kéž Tě Bůh opatruje. Josef

Hlavní nabídka