Na obálce je ohromný zelený torbernit a pod ním černobíle  příbramské šachty 11 A , 11 a 10. Knížku připravili Petr Pauliš, Karel Babka, Jiří Sejkora a Pavel Škácha. Má velký formát, tvrdé desky a 576 stránek na křídě. Vydalo ji nakladatelství Kuttna v Kutné Hoře, věnování patří vedoucímu mineralogicko-petrografickému oddělení Národního muzea RNDr. Jiřímu Litochlebovi a RNDr. Janu Hlouškovi, kteří se však vydání nedožili.

Mohu říci, že to je kniha krásná. Bohužel 90 %  krásy minerálů jsem předtím neviděl, protože jsem nevěřil, co zvětšení z několika mm na  30 cm udělá. Dalším kritériem bylo, že autoři nechtěli, aby jim do toho někdo mluvil, proto vyšla kniha později a v minimálním nákladu.

Určující je systém zařazování, je to přehled mineralogicky nejzajímavějších uranových ložisek a lokalit z hlediska výskytu uranových minerálů, vedle Příbrami  a Jáchymova jsou zde například Kladská a Smrkovec v západních Čechách, Ustaleč a Damětice v jihozápadních Čechách, Labská a Medvědín v Krkonoších a Zálesí a Jelení Vrch na severní Moravě apod. Je  důkladně popsána geologie ložiska. Z Příbrami jsou  sehnány unikátní snímky, například jáma 3A Kamenná z roku 1956, fotograficky je zdokumentován propad na povrch v táboře Bytíz 1. 4. 1962. Prakticky u všech nalezišť jsou zde strukturně geologické mapy a geologická schémata, příbramský uranový revír jich má osm. V březohorském rudném revíru se také uran vyskytoval na Jánské žíle dolu Anna a Prokop a na dole Lill, na obou asi 1t U. Mineralogický výskyt je zaznamenán i na Řimbabě z roku 2000,  to Řimbaba byla již léta po dědičnou štolu zatopena, ale až tehdy bylo zjištěno uranové zrudnění pod mikroskopem.

Vedle uraninitu, oxidu uranu a coffinitu, silikátu uranu, autory hlavně zajímají supergenní minerály, které geologové nacházejí v odvalech a ve starých chodbách. Jde o hydrotermální žilná ložiska.

Na Jáchymově, kde byl dotěžen uran v první polovině 60. let, jsou teprve nyní  určeny nové žluté a zelenavé uranové minerály, jejich krása je dána zvětšením z mm na desítky cm, doplňkový text však vyžaduje solidní geologické vzdělání. Na ložisku Rožná na jámě R1 je vyfocena stará a nad ní nově budovaná těžní věž.

Ložiska Hamr a Stráž pod Ralskem se od ostatních ložisek liší,  uranové zrudnění je  v horizontálně uložených cenomanských pískovcích, v  podloží jsou nepropustné fylity a granity, v nadloží nepropustné turonské prachovce a slínovce, a nad nimi opět propustné turonské pískovce, tvořící zásobárnu pitné vody v severočeské křídě. „Černé“ zrudnění je zapříčiněno uraninitem,  hydrozirkonem a ningyoitem. Pozoruhodné jsou mikrosnímky  získané elektronovou mikrosondou, kterou obsluhovali manželé Scharmovi. Je zde vyfotografován propad na povrch, kvůli kterému bylo vypuštěno jezero v Hamru. S autory jsem spolupracoval, hlavně  s Karlem Babkou, mimo své snímky jsem jim poskytl, co jsem sehnal, například fotografie Ing. Maršálka, Karla Kubáta, Jiřího Ječmínka a dalších, historické snímky mají sloužit všem zájemcům. Je obdivuhodné, kolik ztracených fotografií autoři objevili.

V Horním Slavkově jsem několikrát byl, raženou odvodňovací štolu rudného i uranového revíru Barbora jsem fotografoval, ale krom nové čističky jsem fakticky neviděl nic, z Kladské si pamatuji betonový poval a propadající se komín, zelený metatorbernit vyfotil až autor knihy Škácha, ve Smrkovci jsem nebyl.

Významné ložisko Zadní Chodov jsem absolvoval až při bourání.

Vítkov II  byl v žule, ložisko je směrováno do několika rudních sloupů, těžitelný uran se vyskytoval hlavně v centrálním rudním sloupu, který se v prostoru komína v roce 1964 do hloubky 6. patra propadl, cca 50 000 m krychlových, propad byl až k areálu šachty.

Ustaleč a Damětice kolem Horaždovic jsou malé lokality z 50. let těžící do 100 t U,  na Ustaleči na jámě je betonový poval s komínkem, u Damětic jsou staré štoly.

Ložisko Měděnec bylo ohledně uranu negativní, předáno bylo RD Příbram. Nový Fojtov, vytěženo 46 t U, hlavní ložisko  obsahuje  zelený metaautunit. Nechybí těžená ložiska v Krkonoších, Labská, 21 t U, Medvědín, 21 t U, Rýžoviště, 3 t U. Autoři hlavně hledají minerály supergenní, například žluté paprsčité agregáty uranofánu s krystaly zeleného torbernitu. Chotěboř u Havlíčkova Brodu, vytěženo 149 t U,  Zálesí ve Slezsku, vytěženo 405 t U, zvláště připomínané je rudní těleso Gábor či Jelení vrch, 12 t U, viz kniha Janaty a Zachaře Javornický uran. Další ložisko je mineralogické, bez geologického schématu, Horní Halže.

Studium fluorescence v UV záření, studium krystalové struktury, studium chemického složení a spektroskopické metody jsou způsoby výzkumu, kterými zkoumáme nové minerály. Celkem v ČR je známo 130 uranových minerálů. Nejvíce, 97, se jich nachází v jáchymovském revíru. Od strany 355 do strany 538  jsou v knize uranové minerály.  Uraninit, jinak zvaný smolinec, šreinit, čejkait, červený wölsendorfit, je na 24. patře na Rožné, ale kdo ho viděl?  V tuto vzácnou chvíli i my, když si prohlížíme na  křídovém papíře co geologové objevili. Díky velikému zvětšení a kvalitě fotografií vidí člověk krásu, kterou by pouhým okem neviděl.

Otto Hejnic