1. prosince 2016 za tmy zastavila oktavie před novou libereckou knihovnou, s šoférem vystoupil dlouhý, trochu schýlený pán. Poznal jsem ho podle tvaru lebky. Jiří Černý osobně, host pořadu Letem světem populární hudby, který moderuje Jan Prchal. Dohnali jsme je u výtahu, Honza nás představil a zmínil se o nové jazzové desce Otto Hejnic tria Lights. Potěšilo nás, že Jiří Černý trio zná.

Pamatuji si ho z rozhlasové Houpačky, s Petrem Novákem a Karlem Krylem, jak jsme my, vlasatí studentíci, nad jeho závěry bouřlivě diskutovali, s důrazem 17 let a 55 kil.  Někde ještě máme otrhané jeho knížky Poplach kolem Beatles a Hvězdy světových mikrofonů.

Hudební sál se postupně zaplňoval. Zapomněli jsme si s ženou oba propisku. Jiří  Černý zasedl za přehrávač a začal hovořit o posledním albu Davida Bowieho, dokončeném těsně před smrtí. Obal CD umístil na přístroj a pustil jednu skladbu. Uvědomil jsem si, že sice vím o Bowieho konci i to, že nahrál CD, ale nejsem schopen si zapamatovat, jak se co jmenuje. Moravská folkařka, houslistka a zpěvačka Jitka Šuranská,  ta Černému CD dala, když ji poslouchal. Ale co šlapající Srbka, přestěhovaná do Británie a pak do USA, Anna Pavlovič, od které má trojalbum? které také ukazuje rozevřené? Stálo ho haldu  peněz, upozornil ho jeho známý,  tak  si trojalbum pořídil a pustil nám si ho.

Jeff Buckley se  utopil, Jiří Černý ale posluchačům pouští ne světoznámou Haleluja, ale  skladbu méně známou.

Černý vypadá pořád stejně, to my tloustneme a plešatíme a stárneme. On, ročník 1939, přijede, vyndá CD, pohovoří a pouští své oblíbené skladby, Antidiskotéku, kterou je záhodno pořádně poslouchat.

Co přinesl tenhle rok?  Umřel i Leonard Cohen, z poloviny recitované pomalé  skladby  jsou jako mávnutí z druhého břehu, dobře to víte, protože jste s ním mluvil, když koncertoval v Praze.

Našli jsme  doma na internetu Davida Bowieho, přehráli z alba Blackstar skladbu I Can´t Give Every Thing Away a od  Leonarda Cohena posmutnělé, napůl mluvené písně z nového alba You Want It Darker, které jsme si nakonec pustili celé.

Jiří Černý dál zná spoustu staré i nové muziky a má ji doma naposlouchanou! V rádiu stále natáčí Klub osamělých srdcí Seržanta Pepře, mohl by dělat i pořady z vážné hudby. Pořád jezdí, sto, dvě stě kilometrů tam a zase zpátky a vozí s sebou po Čechách a Moravě poselství, že kvalitní muzika pořád existuje, a zaleží na posluchačích, jestli si ji najdou. Pořád tu je s námi, to je pro diváky  základní jistota.

Otto Hejnic