V Malém divadle v Liberci má světovou premiéru sci-fi komedie, odehrávající se na harcovských kolejích. Tomáš Dianiška Atomovou kočičku napsal, poprvé ji také režíroval, ale nenajdete ho mezi herci. Scénu a kostýmy vytvořila Lenka Odvárková, oblečení odpovídá době, scéna pracuje se spouštěnou a vytahovanou oponou, prostor se člení na několik částí. Důležité je zadání, odehrává se v Liberci, na kolejích v Harcově, hned první scéna to dotvrzuje: studentka Karla Prouzová – Michaela Foitová používá žehličku a fén k ohřívání staré bagety, studenti mechatroniky, Martin Šmíd – Matěj Nechvátal a Vojta Vodseďálek – Tomáš Váhala, přípravu jídla ještě vylepšují, talíře nejsou potřeba. Nejchytřejší je asi Prouzová, ví, kdy si má sundat brýle a rozčesat vlasy, ale je jí to na nic. Tlustá vrátná Křenková – Jana Hejret Vojtková sotva leze a kárá a kontroluje studentky a studenty, že kvůli jejich pokusům hapruje elektrika. Má věrného Kocoura – Ladislava Duška a nad sebou na vnitřním televizním okruhu Barboru Kubátovou, která Křenkové dá instrukce. Studenti na pokoji mají mrazák, který slouží jako pokusná komora. Za fešným Vojtou přiběhla ochotná Lujza – Karolína Baranová, ale chlapci nechtějí s Lujzou nic mít, jak ji vyhánějí, vytrhnou jí nějaké vlasy. Jsou posláni za Rockym do roku 1989, červí dírou.
Trojice hledá Rockyho v erotickém podniku, kde probíhá soutěž o nejlepší československou píseň. Je zde velký nápis Máš-li dlouhý vlas, nechodˇ mezi nás. Zazní několik variací písně Můj čas, Back to the Future, Sklíčka, Kdo vchází do tvých snů, má lásko, Time after Time zpívala Cyndi Lauper. Muziku hrají na bicí Jan Nikendey, na kytaru Jakub Hlobil, zpívá Bety – Eliška Jansová, zpívá slušně, je správně oblečena, má správné veliké brýle, ale hraje moc velikou karikaturu, zvědavá novinářka již neříkala v roce 1989 tázaným soudruhu a nedivila se tolik CD. Finta, jak oba mají roztažené ruce, je z Titaniku, ale nyní Martin pouští Bety do sluchátek Cyndi Lauper a zvuk dominuje, bohužel dominoval již na LP pětadvacet let zpátky. Rocky – nyní Ladislav Dušek v bílých ponožkách a krátkých kalhotech, dá jako obvykle pár facek své Lujze, vyvolává kohosi svým prapramobilem velikosti menšího kufru. Lujza nevěřícně poslouchá milostný hovor Prouzové a Vojty a pak se vrhne na Vojtu. Ten po chvíli říká: „To byly nejkrásnější dvě minuty v mém životě.“

Tomáš Impseil a Zdeněk Kupka solidně zpívají, jinak jako esenbáci jsou velmi, velmi zlí, kopají a bijí pendreky jako zamlada. Dobře napsaná je dobromyslná, ale skeptická Karla, inteligenci i jakousi nemohoucnost v sobě mají oba studenti. Vtipně podaná je Lujza, citlivé zvířátko s pistolí v ruce, a taky všemi přehlížená Křenková s vycpaným zadkem.
Tomáš Dianiška si našel svoje harcovské či liberecké publikum, přeplněné hlediště je toho důkazem. Představení se mi celkově líbilo, i když bych mohl jako pamětník protestovat, že to bylo trochu jinak, něco dost jinak, ostatně autor čerpal z knih M. Petrova Co bylo (a nebylo) v reálném socialismu z roku 2013.
Premiéra Atomové kočičky byla 14. října 2016, zhlédl jsem představení 5. února 2017. Malé divadlo vidělo většinu děl plodného autora, přeji mu další vyprodaná představení v Liberci i v ostatních městech. A jemu osobně další role, v televizi i jinde.
Otto Hejnic