Jiří Janáček se narodil 7. května 1927 v Blatné. Žije v Liberci. Byl středoškolským a vysokoškolským pedagogem, literárním vědcem, kritikem a publicistou. Věnoval se hlavně dějinám předválečného divadla a významným autorům české literatury 19. a 20. století. Kniha Doslovy shrnuje skutečné doslovy, které autor psal ke knihám vycházejícím v Knižním klubu v Knižnici XX. století.

Publikace má 62 stran, vydala ji Krajská vědecká knihovna, předmluvou ji opatřil Vladimír Píša. Slavnostní křest se konal ve středu 13. února v 18 hodin v budově Krajské vědecké knihovny v Liberci. Ukázky četl Václav Helšus, moderátorem byl Vladimír Píša, který večer připravil a ptal se přítomného Jiřího Janáčka na jeho dílo. Několikastránkové doslovy přibližují čtenáři společenské souvislosti a osobu spisovatele.
Soubor otevírá doslov k Arbesovým prózám Akrobati a Lotr Gálo. Jaroslava Havlíčka vidí Janáček v Jilemnici, kde se odehrávají Petrolejové lampy a také Helimadoe. Janáček podobně vzpomíná na dětství jako Karel Poláček, v Bylo nás pět rozebírá hrdiny i blázny, hlavně tatínka, který musel být ke každému zdvořilý. Fráňa Šrámek ve Stříbrném větru nechává Jeníka Ratkina proplétat se životem, samotného si ozkoušet slasti i trable života. Nacistickou okupaci strávil Šrámek zavřený doma v Sobotce.
Josef Čapek Ve stínu kapradiny vypráví baladický příběh prchajících, Václava a Rudolfa. Úspěch měla Klapzubova jedenáctka Eduarda Basse, vlastním jménem Schmidta. Bass kartáčnickou profesi otce nevykonával, dělal hlavně kabaret Červená sedma a později psal rozhlásky v Lidových novinách, v době války vydal Cirkus Humberto a Lidé z maringotek, zemřel v roce 1946. V doslovu k románu Karla Poláčka Hostinec U kamenného stolu se dovídáme, jak autora pozval Karel Čapek mezi Pátečníky, byl to veselý, optimistický člověk, znalec mariáše, nejveselejší knížky napsal právě za války, Hostinec U kamenného stolu vyšel podepsaný malířem Vlastimilem Radou. Karel Poláček zemřel při pochodu smrti.
Vladislav Vančura napsal Rozmarné léto, jak trojice přátel propadla poblouznění z kouzelníka Arnoštka a zvláště jeho pomocnice Anny, podkladem mu byla zkušenost s přáteli ze zbraslavské plovárny. Jiří Janáček hodnotí jeho další knihy, dopis šestice komunistů v roce 1929 a Vančurův postoj, za který byl zastřelen v době heydrichiády. Doslov k Čapkově knize Život a dílo skladatele Foltýna vyzvedává, že Karel Čapek vždy věřil v člověka spravedlivého, i když popisoval výkřiky techniky, R.U.R, Krakatit a Věc Makropulos, dával přednost vzájemnému porozumění před destrukcí. Janáček píše, že v 19. století žil v Praze JUDr. J. L. Horner, který se pokoušel o operu Král Lear, toto je v Sabinových Vzpomínkách vydaných až v roce 1937, což bude pro čtenáře překvapení. Jde o několik pohledů na Foltýna. Rovněž byl pokus dílo dokončit, čehož se ujala Olga Scheinpflugová. Tento nejdelší doslov má více než šest stránek.
Poslední doslov je věnovaný Domu o tisíci patrech Jana Weisse. Raněný voják je zajat, zdá se mu sen o domě o tisíci patrech, je neviditelný, sen a skutečnost se prolínají. Obrovská stavba se zřítí, zmizí detektiv Brok. Hrdina se ptá: „Kde to jsem?“ „Na světě,správně bys měl už ležet pod vápnem v tyfové jámě,“ říkají jeho spoluvězni.
Pročetl jsem všechny doslovy Jiřího Janáčka a souhlasím s Václavem Helšusem a Vladimírem Píšou, že mají svou nezastupitelnou cenu. Jejich hodnota rozhodně přesahuje 80 Kč, za něž je bylo možno zakoupit. Profesor Janáček psal o tom, co měl pečlivě nastudované. Račte zakoupit, nic podobného na knižním trhu již nebude.
Večer byl hojně navštíven, byla přítomna autorova rodina, zástupci knihovny a jeho kolegové ze zaniklého KALu.
Otto Hejnic