Náčrt dějin svobodného královského horního města Čistá vydal  Ing. Rudolf Tomíček v roce 2018. Autor se narodil v roce 1948 v Praze, pracoval na dole Stannum do ukončení těžby v roce 1991. Stále žije v Horním Slavkově.  Byl technologem na Měděnci, v letech 1996 až 2006 byl poslancem Parlamentu ČR, od roku 2007 do 2013 působil v Muzeu Sokolov, do roku 2014  byl odborným pracovníkem na MPO ČR v Praze, nyní je v důchodu.  Zajímá se o historii,  je spoluautorem brožury Ukončení těžby a úpravy rud na závodě Stannum, 1996, psal do regionálních tiskovin, v roce 2000 vydal knihu Těžba uranu v Horním Slavkově, o které jsme v novinách DIAMO obsáhle referovali. V poslední době vydal knihu Benátčané v západních Čechách a dvě knihy o historických  způsobech dobývání rud – Rýžování a Želízkování a sázení ohně.

Kniha Náčrt dějin svobodného královského horního města Čistá má 160 stránek, vydalo ji Muzeum Sokolov, má množství černobílých a barevných fotografií, obsahuje řadu historických map a nákresů. Střídá hornickou odbornost, jejímž důkazem je objevení opuštěného dolu Jeroným z šestnáctého století, s klasickým pátráním po zmizelém, československými vojáky po válce zničeném městě Čistá – Lauterbach.

Město se nacházelo v chráněné krajinné oblasti Slavkovský Les.  O středověku zde, oblasti Horního Slavkova, Krásna a Čisté probíhala hlavně těžba cínu. Začalo se rýžováním na Ohři a jejích potocích, na výchozech žil na povrch začalo  hlubinné dobývání, kasiterit (Sn) se vyskytoval hlavně v žilnících, doprovázel ho wolframit, propadem středověkých dobývek vznikly tzv. pně, Schnödův a Huberův, cín a wolfram se dotěžoval na dole Stannum. Začátkem 50. let se těžil v Horním Slavkově uran.

Tomíček nás obeznamuje s městem, Lauterbach vznikl z havířské osady za Jáchyma Šlika a Pluha z Rabštejna. Důl své jméno získal za Jeronýma Šlika, ruda byla nepříliš bohatá, ale kvalitní. Nízká kovnatost rudy v ložisku, poměrně malé zásoby a odlehlost od centra revíru způsobily, že po vyčerpání bohatších partií ložiska byl důl kolem roku 1600 opuštěn, zapomnělo se na něj. Objevil ho roku 1982 František Baroch z Pramenů. Zůstala zachována původní montánně historická hodnota důlního díla, stopy po želízkování a po sázení ohně.

Horním městem se Lauterbach stal až roku 1551,  tím pádem získal právo na cínovou váhu a vlastní cínovou huť. Tomíček sleduje ze starých listin velmi podrobně, například  roku 1566 proběhl mustrunk, tedy najímání a vyzbrojování do vojska, které se chystalo na tureckéno sultána Suleymana II., ten ale před započetím boje zemřel. V Čisté bylo naverbováno 131 mužů, v Krásnu 300 a v Horním Slavkově 1000.  Po zničující třicetileté válce následoval další rozvrat hornictví, odešli luteráni. Roku 1772  vypukl velký požár města, při kterém shořela radnice i kostel sv. archanděla Michaela. Autor nás obsáhle informuje, jak pokrok zavítal do města. Pošta, telegraf, koncem roku 1919 byl zaveden elektrický proud, v 28. roce začala autobusová doprava, sleduje obchod, řemesla, rozmach školství. Za první republiky je používán název Město Litrbachy, mělo 2 mlýny, 4 pily a cihelnu a těžila se zde rašelina.

Během druhé světové války byla vyhnána židovská rodina Rozenbaumova, její členové zahynuli  v roce 1942. Jeden z pochodů smrti na konci války nemohl přespat v hasičárně, i když to starosta města nabízel, esesmani zesláblé ženské nutili spát venku, 12 jich nepřežilo. Město osvobodila americká armáda.

V letech 1946 a 47 bylo odsunuto veškeré německé obyvatelsto, z více než tisíce obyvatel jich zbylo pouze sedm, lokalita připadla vojákům. První cvičení v prázdném městě proběhlo v květnu 1947. Vojenský újezd Prameny, jak se prázdné město nyní jmenuje, se stává výcvikovým táborem, vzniká instruktážní film Boj o osadu, vrcholné číslo je průjezd tanku obytným domem nebo přechod mezi dvěma budovami pomocí dvou lan. Existuje letecký snímek města z roku 1947, kde jsou ještě pole, a letecký snímek z roku 1952, kde jsou zachyceny  zákopy a palposty.  Kvůli střetům s Jáchymovskými doly, které vybudovaly šachtu 20, 115 m hlubokou, je vojenský újezd v roce 1954 zrušen a během tří let jsou civilní polozbořené stavby i vojenské stavby zrušeny a závěrečné slovo mají buldozery, to je faktický konec města Čistá.

Je stanovena  CHKO Slavkovský les, ale v odvalu jámy 20 bylo v roce 1982 vybudováno Sovětskou armádou odpalovací stanoviště mobilních raket SS 20, vyložené kulatinami.

V roce 1982 nalezl František Baroch vstupní prostor vzniklý provalením jedné chodby na povrch, při zaměřování bylo zjištěno, že v důlních prostorách od 17. století nikdo nebyl. Důl Jeroným byl prohlášen  Ministerstvem kultury ČR v roce 1990 za kulturní památku, v roce 2008 za Národní kulturní památku. Byl vybudován portál dolu Jeroným, cesty v dole, informační středisko dolu, byla zpevněna silnice nad dolem a od roku 2013 je část dolu Jeroným přístupná veřejnosti.

Na místě buldozery zahlazeného města byly za pomoci leteckých snímků nalezeny základy kostela, místo bylo zbaveno náletových dřevin,  pořádá se zde pouť  k sv. Michaelu, s přednáškou a promítáním filmu Boj o osadu. O důl Jeroným pečuje Nadace Georgia Agricoly a Karlovarský kraj, o zmizelé město se stará Terra Incognita, o. s. Vedle obsáhlé knihy  Náčrt dějin svobodného královského horního města Čistá Ing. Rudolfa Tomíčka  vznikla 3D vizualizace zaniklé obce od Pavly Dědkové,  zpracovávající katastrální mapy, samostatné snímky, letecké snímky a film Boj o osadu.  Dílo se podařilo.

Otto Hejnic