V libereckém Malém divadle se od 12. dubna 2019 koná  brutální komedie Ujetá ruka. Autor Martin McDonagh tentokrát opustil venkovské Irsko, celý příběh se odehrává ve zchátralém pokoji v americkém motorestu, vedle dveří   jde vlézt a vylézt oknem. Šéf výpravy Jozef Hugo Čačko dává vytáhlému jednorukému Carmichaelovi – Janu Jedlinskému do ruky pistoli. Carmichael má brýle, delší vlasy a knír, na triku vojáka v helmě, patří mu velké zavazadlo. Zjistí pohyb ve skříni, jde k ní a vystřelí. Ve skříni najde Marilyn – Elišku Janstovou, v hot pants, na které navazují potrhané punčochy, a v krátkém  triku s holým pupíkem, a zdánlivě mrtvého černého dlouhovlasého Tobyho – Tomáše Váhalu. Marilyn začne velmi nevybíravě nadávat, Toby se po chvíli probere a přidá se k ní. Zarazí  nás vulgarita, která se hrne z černé i bílé pusy.

Carmichael silně touží po své ujeté ruce,  jenže ta, kterou mu  dvojice dodala, není bělocha, ale černocha, není tedy jeho!  Vystresovaný Toby Carmichaela pošle k nim domů, kde ještě jedna ujetá ruka je, což pochopitelně není pravda,  ale z toho vyplyne, že se oba dobrovolně přivážou  k ústřednímu topení. Malér se jmenuje Carmichaelova pistole, teprve když jsou Marilyn a Toby pouty pevně přivázáni k topení, dojde jim riziko  jejich činění. Čtvrtý účinkující, Mervyn – Petr Hanák, který má sedět na recepci, zasahuje do děje, chce, aby se něco pořádného stalo, a přitom omylem prozradí, co druzí  pracně vymysleli, místo hořící svíčky probírá další a další varianty, co by se mohlo stát. Právě ta možnost, že  všestranně poučený udělá něco diametrálně jiného, jak si i pamatujeme z fabriky, z úřadu, z dílny, nás děsí. Smějeme se, protože už nic jiného dělat nemůžeme.

Naprostá většina napínavých událostí se v divadle nebo ve filmu odehrála rozumně, ale tato premisa neplatí na sto procent, pokud je člověk rozrušený, jedná  spíše intuitivně než rozumně.  Pistole, sebevědomí Ameriky bez hranic, pistole, kterou má pomalu každá třetí domácnost  v šuplíku, se stává strašidlem. Carmichael je nekonečně horší, než si Marilyn a Toby zprvu mysleli, a má v zásobníku pistole náboje, které mu jeho vůli dokazují.  Podvodníčci narazili na monstrum, ale ten vraždící blázen má jednu slabou stránku.

Telefonát se starostlivou matkou, tak běžná záležitost, ho vytočí do nepříčetnosti. A pistole, před kterou se všichni třásli, náhlá smrt, ze které měli všichni strach, v případě Marvyna najednou nefunguje.

Mervyn se nebojí. Je někde jinde. Ptá se na věci, které by chtěl řešit, přiznává, že se zaseknul na počítači. Že mu někdo vyhrožuje s nabitou pistolí u hlavy, je mu úplně jedno. Drobný Toby proti všemu protestuje, potřebuje si své probémy vyřešit sám. Například protestuje proti homosexualitě, i když ho nikdo vážně neobviní, bojuje marné boje, které si sám přivolal.

Marilyn ho potřebuje, má v sobě energii, ale na druhé straně ho tak tak snáší.  Obdobný vztah si vytvoří  Marilyn i Toby  k Mervynovi.

Režisér Jiří Š. Hájek  žene představení kupředu, v obraze se v určitých chvílích pohybují loutky.Pohybuje se v splašeném světě s jistotou, na Kladně v jednom kusu hrál, druhý inscenoval a třetí v brněnském  Buranteatru opět pořádal. Platí jeho charakteristika inscenace, je to srážka s blbcem.

Autor Martin McDonagh je ročník 1970, krom divadelních her natočil v roce 2008  film V Bruggách  a v roce 2017 režíroval Tři billboardy kousek za Ebbingem, které získaly dva Oskary.

Hru přeložil Ondřej Sokol. Hraje se bez přestávky. Větší části diváků se bude představení opravdu líbit, menší část ho razantně odmítne. Viděl jsem  sobotní představení 27. 4. 2019.  Určitě se přijďte také podívat!

Otto Hejnic