Alena Pešková odchází z baletu F. X. Šaldy.  Po osmi letech se prezentuje Bouří dle dramatu  A. N. Ostrovského, s důrazem na to, že baletem lze říci pomalu všechno. Hudbu jí složil Michal Vejskal, s použitím tradičních pravoslavných zpěvů. V programu se píše, že tato hudba odpovídá  baletnímu provedení, myslím, že by bylo škoda, kdyby zanikla  spolu s inscenací. Autorem scény a kostýmů je Aleš Valášek, na scéně vytváří balkon, ke kterému vedou dvoje schody,  nutné rekvizity se snášejí dolů na lanech. Kostýmy vycházejí ze secese, pánové si většinou nesundávají sako, dámy mají upjaté kostýmy s dlouhými rukávy. Divadlem zní bouře, dolů na jeviště padají kapky vody, která se rozstřikuje kolem, dívky nemají  deštníky jen tak. Libreto, režie a choreografie, to vše je dílem Aleny Peškové.  Inscenace měla premiéru 29. března 2019, viděl jsem reprízu 3. května.

Kateřinu Kabanovou tančí jako host sólistka Národního divadla v Brně Ivona Jeličová, dokáže svou roli procítit, jejího přítele a milence Borise Gregorjeviče ztvárnil Rory Ferguson. Zblízka jsem viděl, jak v závěru prvního jednání Káťa a Boris zvolna podléhají zakázané lásce. Setkali se ve společnosti, vzájemně na sebe mysleli, teď se potkali sami v přírodě, protože služka Varvara  – Rie Morita, sehnala klíč od branky  vedoucí k Volze. Váňa Kudrjaš, ztvárněný proti plánu Alexeyem Yurakovem, jde s Varvarou do sadu, když vidí Káťu a Borise, nechají je samotné.
Káťu má týrat vdova Marfa Ignatěvna Kabanová, ztvárněná  Margaux Thomas, její syn, Tichon Ivanyč Kabanov  – Mischa Hall, manžel Káti, je k ní chladný, sice  v ruce drží placatku, ale na opilce nevypadá. Teď vyrazil  za obchodem.

Zaujmou další postavy dramatu, sebevědomý a lakomý kupec Dikoj – Macbeth Kaněra, odmítá veškeré návrhy,  služebná Glaša – Annabel Pearce, poutnice Fekluša – Veronika  Šlapanská, a Kuligin – Joseph Edy, dokreslují zajímavé představení. Občas se pod melodií ozve nezřetelná ruština. Kateřina je samotinká proti vůli konzervativního okolí, útočí na ni celý baletní soubor.

Šéfová baletu Alena Pešková odvedla v Liberci mnoho záslužné práce, vytvořila mezinárodní soubor,  ale noví sólisté potřebují zaplatit, což se ukázalo jako  směrodatné. Uvidíme, kdo usedne na opuštěné křeslo, a jsme zvědavi, kolik zahraničních hvězd v Liberci zůstane. Přejeme Aleně Peškové vše nejlepší do dalších představení, úplně poslední ji  v Liberci ještě čeká. Podotýkám, že inscenaci,  krom strhující Ivony Jeličové, výrazně pomohla hudba Michala Vejskala. Přijďte se určitě podívat.

Otto Hejnic