Ve čtvrtek 16.května jsme s ženou viděli v Experimentálním studiu trojici na severu málo známých písničkářů, nejstarší z nich, Petr Rímský, se na pódium vrátil  po dvaceti letech. Má sytý výrazný hlas a na kytaru nezapomněl nic, hraje bývalou písničkářskou první vlnu, kdy dominoval text a rytmus skladeb se mu přizpůsoboval.  Na kytaru hraje famózně, vyznává dynamiku úderu, umí i bluesové přiznávky.  Přivezl s sebou dvě vokalistky, Petru Zajíčkovou a Veroniku Skočdopolovou, které zněly pěkně, ale moc potichu. V křídlech a kopytech zpíval o Pegasovi, kterého nelze chytit. Letecký den je vzpomínkou, kdy dříve milovaní po sobě hází polštáře i něco víc.

Přišel jsem hlavně kvůli Petru Vašinovi, který hrával s bratrem Jiřím v příbramské  formaci Petr, Otto a Já.  Nemůžeš se splést je písnička o cestách a souhvězdích, o Mekongu, který jsem mu záviděl, hraje a zpívá ji na kytaru a foukací harmoniku, Bob Dylan a Tom Waits vedli jeho kroky. Dlouhé šedivé vlasy vlají jako dřív. Výborná je sólovka Petra Rímského, ale po skladbě velí kvalitnímu doprovodu rozchod. Skladba Střepiny už neslepíš je nová, nepoznám, co složil sám a co jen otextoval, což platí i v případě dalších skladeb, například Už jsem myslel, že se všechno změní.
Lukasz Majewski nemá na hlavě jedinou štětinu, je rozhodně mladší než Vašina, který  měl Iron Butterfly  z první ruky, Lukasz se narodil  v roce 1976 v Gdaňsku, v Polsku je asi dost populární, na koncert za ním zajel kluk z Vratislavi. Lukasz vysvětloval Rímskému, proč  tři roky nevystupoval, narodily se mu dvě holčičky, tak musel doma pomáhat. Přivezl  si s sebou drobnou překladatelku Bognu Piter, která bude tlumočit i v Polsce.

Rímský vymyslel setkávání českých a polských písničkářů, nic o nich nevíme, příkladem je Lukasz Majewski. Hraje  příběhy v obecném rámu, co se člověku v životě stává, kdežto Vašina zpívá o jedinci. Lukasz v Nebajce, kterou nám dali s českým i polským textem, zpívá, že „na zmatení obyčejných dnů máme dostatek pohádek“. V další písni Siup! popisuje lásku od jejích počátků, nejjednodušší v mládí je milovat na mostě, když něco nevyjde, tak hop a skok, je to láska aspoň za hrob. V písni Když odbije půlnoc zpívá „o tom, co se ztratilo, je stále možné snít“. Nakonec hráli všichni dohromady, Petr Rímský zpíval Blues o deseti životech, druhý Petr do toho foukal na harmoniku, sám zpíval  „zatím je to pořád dobrý“.
Lukasz Majewski nahrál doma v Polsku CD Napravo od Jičína, kde najdeme např. Mertovu píseň Chytit vítr, která ale na desce zní poněkud jinak. Od Hutky je zde slavná Náměšť, ta zazněla na konci koncertu. Majewski  zpíval polský text  a my všichni Hutkův  „Co je nejkrásnější, co je nejkrásnější,  ta  člověčí víra“.  Jen škoda, že nás nezpívalo víc.

Otto Hejnic