V Malém divadle v Liberci se v pátek  17. 5. 2019 od 17 hodin v rámci divadelního festivalu WTF?! konala divadelní adaptace pozoruhodného blogu Posledniduvod.cz. Hra měla následně světovou premiéru 18. května 2019 v Praze  v divadle Na Palmovce,  v Liberci šlo tedy o předpremiéru.

Dlouho jsem čekal, jestli dostanu lístek, zda žluté pásky nejsou vyprodá-
ny, pak ale jsem vstu-
penku číslo 82
za 220 Kč získal.
Řada míst byla už obsazena diváky nebo jejich věcmi. Na úvod vystoupil Tomáš Dianiška, Jakub Albrecht a Barbora Kubátová, přestrojená tak, že jsem ji nepoznal. Dianiška řekl, že po sedmi letech jako WTF!? končí a nyní předávají  festival dalším, mladším. Dva mladí pánové a slečna přišli přivítáni potleskem.
Úvodem Tomáš  Dianiška – Marťas  prohlásil, že jsou v hajzlu. Zaručeně tlustá brýlatá Agáta – B. Kubátová  ani Daniel – J.Albrecht, který si opatřil pod trikem břicho, ani on sám, dlouhatánský  barman s nápaditým účesem, neumírají na rakovinu, ani je nečeká dvacet járů v lapáku. Maj co jíst, maj co pít, maj co hulit i s kým spát, ale ten pocit prázdnoty a sraček je někdy tak intenzivní, že  si člověk není jistej, jestli se to dá.
Režii zajistila F. X. Kalba. Výpravu měla na starosti Lenka Odvárková.  Zprava je barpult  s židličkami, dveře, koupelna s vanou, úplně vlevo je místo pro  bicí soupravu  a klávesy Jana Nikendaye a kytary  a reproduktory  Jakuba Hlobila,  muzikanti jsou v bílých košilích, černých kravatách a kloboucích, tváře mají nabílené,ale nepronesou během hry slovo. Trojice vystupujících je ve světlých kalhotech, které nejvíc obepínají chudinku Agátu.
Za barpultem obvykle stojí Marťas  a před ním jeho kamarád a kamarádka  kolem třiceti let. Nejnápadnější je sebekritická Agáta, vine k sobě Daniela a Marťase, ale  máma to není. Už jsou na sebe zvyklí. Zkoumají, co je napadne. Marťas je jednu chvíli  oblečený  jen v dámských punčocháčích,  Agáta po něm přejíždí hadicí, která vede k její plynové masce.
Hru táhne Dianiškův smysl pro jazyk, za rok se naučil tak česky, že není poznat, že se narodil na Slovensku, a „slyší“ slova, která  dostávají nový smysl. Loučení s Libercem zachytila jaho hra Atomová kočička z harcovských kolejí.
V blogu Poslední důvod, proč se nezabít se Dianiška pohybuje ve světě pražských třicátníků, jsou single, pracují  třeba v PR agenturách, v magazínech    a podobných atraktivních povoláních.  Problém je, že je málo salátu a hodně  slimáků. Svět se zmenšil, většina mladých má vysokoškolské vzdělání, každý druhý umí dobře anglicky, kdo chce, jezdí ven, kamkoliv, třeba do Austrálie.
Dnešní mladá generace dává  přednost atraktivnímu povolání před ženitbou, může cestovat, antikoncepce ji ochránila před početím, holky jsou vzdělanější než kluci, ale princové pro pětatřicetileté slečny s rozhledem a s dvěma  doktoráty prakticky nejsou.
Barbora Kubátová má zajímavou barvu hlasu, zpívá česky, určitě o ní ještě uslyšíme, Jakub Albrecht hraje sebe, Tomáš Dianiška se v nové hře rozkoukává, fóry plují na vodě. Publikum ví, že tohle je zaručeně o nich. Dianiška se zase trefil.
Za totáče se otcové kvapem ženili, kdo čekal dítě, měl mnohem větší šanci na  byt. Tahle nová generace je multikulturní, sama pro sebe, single, čeká, protože neví , jestli se někde venku nenajde zajímavá, mnohem lépe oceněná práce, nebo jestli něco zázračného ještě nepřijde.
Inscenace mne opravdu zaujala, ale jak jsem jsem nad ní začal přemýšlet, uvědomil jsem si, jak velká je vzdálenost mezi mojí a jejich generací.

Otto Hejnic