Josef Jíra má  od 27. 6. do 29. 9. 2019 výstavu v liberecké galerii Lázně. Vystavoval již dříve v Oblastní galerii i jinde. Na Malé Skále s kolegou Vladimírem Komárkem vyzdobili kapli sv. Vavřince, kde se počínaje vernisáží konaly jarní i vánoční koncerty libereckého ženského sboru Cantemus. Obdivoval jsem jeho biblickou křížovou cestu a Komárkův  hlavní oltářní obraz. Z údolí Jizery vede cesta rovnou nahoru, do oblak, až tam je kaple. Na koncerty přicházelo celé procesí, lidi se tísnili uvnitř, nemohl jsem se k mistru Jírovi dostat. Mistr přijel, ale s nikým moc nemluvil, říkali, že je nemocný. Znal jsem jeho grafiky, které zpěvačky dostaly. Venku se nesl andělský zpěv nad namrzlým listím a prvním sněhem…V Malé Skále se změnilo obsazení radnice, do kaple sv. Vavřince už ženský komorní sbor Cantemus nezvou.

Dvě tváře Liberce představuje český světlý pískovec z Českého ráje proti německým tmavým břidlicím z Jizerek. Jozef Jíra představuje s Vladimírem Komárkem světlou duši Liberecka. Stýkal se v Praze v Panské ulici s řadou literátů, herců a malířů, putoval po světě, byl v Itálii, v Arménii, v Německu, ve Francii a zároveň organizoval poloilegální Maloskalské kulturní léto. Jeho pražský ateliér byl místem, kde se za totality scházeli zakázaní s povolenými. V době již necenzurní vytvořil větší betlém v Kryštofově údolí  a menší v Malé Skále.

Ve čtvrtek 11. července jsem se šel podívat, co kurátorka výstavy nazvané Divadlo světa Zuzana Štěpanovičová z Jírova díla vybrala. Osloví nás velká plátna hýřící barvami. Mistr, narozený roku 1929, zemřel roku 2005, vystudoval v letech 1948 až 1952 AVU. Kurátorka zvolila průřez Jírovým životem, setkávají se zde obrazy více méně realistické, jak práce skupiny M 57, později zakázané, tak obrazy z cest, Paříž a Notre Dame, Zagorsk v SSSR, chrámy Gruzie, Drážďany s  lodí na řece. Maluje portréty svých známých, třeba Bohumila Hrabala. Zachycuje své rodiče, matku v pracovním a otce v papučích, a portrét svojí ženy Vilmy. Vedle toho jsou na panelech fotografie Mistr třicetiletý, s přáteli i před obrazem, s dcerami a závěrečná série fotek, na kterých je vidět proces stárnutí. Cesty do klášterů Gruzie ho inspirovaly k nové technice asambláže, kde používá dřevo a plech.  Dříve používal také popsaný papír.

Mistr maloval v cyklech, zachycoval hospody, u Bonaparta krom nápisu sedí i stavební styl, bary, kavárny, vystoupení v klubech, maloval Velikonoce. Vytvořil Oči, z tohoto cyklu je zajímavá Moje generace, desítky očí shlížejí z plátna, Milenci, kde dominuje ležící dvojice, Cirkus. Alepoň jedno oko najdu i ve dvou malých grafikách, které od něj dostala žena.

Poznávacím znakem Jírovy tvorby u složitějších kompozic je absence oblohy, tmavé až černé pozadí, agresivní bílá a červená, ale stále jde na obraze cosi poznat. Jírův obraz automaticky dominuje prostoru.

Jozef Jíra patří ke známým umělcům, řada obrazů byla zapůjčena ze ze soukromých sbírek, výstava se snaží zachytit autora ze všech stran.

Doprovodné výstavy z díla Jozefa Jíry jsou v Maloskalské  galerii a v Boučkově statku na Malé Skále.

Otto Hejnic