Další benefiční akce na podporu rekonstrukce kina Varšava se konala ve středu 13. 11. v  Liberci, v sále bývalého kina Varšava. Šlo o 3. ročník pořadu o textařích a básnících pod  českým názvem  Ukryto ve mně, který připravují nadšenci v čele se Zdeňkem Úlehlou. Jádrem večera byla vzpomínka na zemřelého Pavla Luise Havlíka.

Ve Varšavě je volněji, také kvůli cenám, espresso 45 Kč až 65 Kč, čaj 50 Kč, domácí limonáda 55 Kč, pivo Cvikov 35 Kč, víno 1,5 dcl 55 až 65 Kč, no nekupte to. Vlastní sál kina má novou podlahu a židle, topení zatím není, v sále je čím dál větší zima.

Na podium nastupuje skupina Blues Trilogy a hosté, celkem 11 muzikantů většinou spjatých s  Šaldovým divadlem. Poznávám Jarmilu Levko, ředitelku DFXŠ, na trumpetu hraje Adam Haufert, žák Petra Dastycha, na piano a altsaxofon Karel Korous, na baskytaru  Barbora Fuxová a na foukací harmoniku Viktor Beneš, Lucie Havlíčková hraje na fagot, dokonce sóla. Blues Trilogy vedou, kytarista Dušan Kmetyo zpívá za doprovodu baskytaristy Zbyška Sadílka své autorské věci, skladba Když jsi jako dýmka má text Pavla Havlíka, další  je legendární píseň Blues o zipu – „to, co mne na tobě zajímá, skrejváš pod mosazným zipem,“ si ještě matně pamatuji.

Všichni mizí z pódia, přichází Jakub Marvan, uvede večer, ale nevyjmenuje kapely. Jarmila Levko zpívá českou píseň, že je ženská, což jí všichni věříme, a pak známý evergreen, jen s klávesistou Karlem Korousem. Zpívá dobře.

Drobná štíhlá Ewa Pan zpívá polsky, má v Polsku studovanou architekturu, v Česku studuje něco zábavnějšího. Zjišťuji v kavárně, že Ewa se celým jménem jmenuje Pankowska, kdybyste jí chtěli napsat. Vokály zpívají  také Jana Pavlíčková a Jan Lajksner. Během celé produkce jsou na plátno promítány krásné zajímavé fotky, které v minulých dvou letech nafotil Karel Kašák, jenž fotí i tento večer.

Leoš Kopecký recituje další texty od Havlíka, Když tady nejsi a Slavnosti ticha, a na konci zazní Sweet Home Chicago, dvanáctka ze třicátých let. Některé písně Blues Trilogy složil Zdeněk Úlehla, celou hudební linku vytvořil hornista DFXŠ Štěpán Jasanovec.

Přichází dvoumetrový architekt Ondřej Pleštil, stavebník Havlíkova domu v Osečné, a líčí, že stavba byla zhruba dokončena dříve, ale Pavel chtěl mít všechno hotové do detailu. Dům odkoupila Osečná. Pleštil přináší metr padesát dlouhou rouru  o průměru asi 40 cm,  na konci vyvedenou jako popelník,  s větou A je to, kterou Havlík končil debaty, a jeho jménem s daty narození a úmrtí. Má to být Havlíkův pomník, zatím je to jen papírový model, do něhož dárci mohou vhodit příspěvek na realizaci pomníku.

Nastupuje folková kapela Větrno, vítěz interpretační Porty 2019, vystupovali v kvalifikačním kole v Jablonci, kde dostal jednu z cen můj bratr Jiří, jak jsem dříve psal. Vede je nápadný zpěvák a kytarista Petr Peuker, který mezi písničkami vypráví příhody s Havlíkem, se kterým hrával a pak ho vídal, má čerokézský účes a věčně ladí kytaru, která se v chladu rozlaďuje. Druhá je zpěvačka Mirka Savčuková, která taky hraje na tamburinu, David Vaniš hraje na kytaru a zpívá, Zuzana Rašínová hraje na housle a zpívá vokály a Jitka Blehová na baskytaru tvrdí muziku.

Na závěr večera vystoupilo duo, recitátor Jakub Marvan a kytarista a zpěvák Jan Odvárka, kteří předvedli unikátní performanci, spojení slova, hudby a obrazu. Na plátně běželo  černobílé  souvislé pásmo, které připravil Pavel Stianko, sedící pod pódiem u počítače.

Na Varšavu se vybralo něco přes 4 000 Kč. Byl to zajímavý nápaditý večer. Parta třicátníků bojuje s městem a krajem zatím marně, dohromady ale  vytvářejí něco nového, co tu ještě nebylo.

Otto Hejnic 

Děkuji Zdeňku Úlehlovi za upřesnění informací a foto.