Loutkovou hru na motivy Julese Verna napsal liberecký Vít Peřina, hraje ji Divadlo  ALFA v Plzni, režii má Tomáš Dvořák. Navštívil jsem 14. listopadu 2019  představení v libereckém Naivním divadle.
Hra se od filmu, kde hraje Michal Dočolomanský a Miloš Kopecký, liší. Divadlo je založeno na okamžitém vtipu, Hrabě Telek – Petr Vydarený, a jeho sluha Rocko – Bohuslav Holý, jsou spojeni nakrátko, cokoliv se pán rozhodne, to sluha okamžitě vykoná, a má jakousi obslužnou bednu ozdobenou deštníkem, kterou s sebou ustavičně tahá. V pohodových karpatských horách je domov Lesníka Ruprta Slavíčka – – Josef Jelínek, i starého otce Starosty Kolce – Robert Koupar, s vyčesanými vlasy ze slámy a brýlemi, který říká, že jeho pohodu nic neruší a na hradní zříceninu chtějí zapomenout. Jeho dcera je němá Miriota, nastávající lesníka – mladá Andrea Ballayová, němá je i  Starostová Hanelore – Martina J. Hartmannová a i Její sestra Nadja – Marie Mrázková. Polovina vtipů vychází z faktu, že němým vůbec nerozumí Telek a trochu rozumí starosta a lesník.

Na hradě je Baron Gorc – Petr Borovský, a Vynálezce Orfanik – Martin Sádlo Bartůšek, který vyrobí výbušninu, jež svítí a pak bouchne.

Uzdravená Miriota se svěří, že je těhotná, otec je zděšen, kdežto ženské, rovněž uzdravené, začnou plánovat svatbu s lesníkem a těšit se na dítě. Hrabě Telek miluje Stillu, operní zpěvačku, která je evidentně umělá, ale krásně pěje árie, zpívá ji Milena Jelínková jako host.

Kde jsou loutky? Na úvodu dvě malé jsou na  stanu, ve kterém spí Hrabě Telek, je to látka hozená přes provaz, představují jeho sny a pak jsou čtyři veliké jako člověk, vedou je po dvou Vesničané – Tomáš Jereš a Matěj Siegl.

V závěru se objevují nové dvojice, Hrabě Tolok a jedoucí Stella, starosta a jeho žena, a Hrabě Telek spojil svého sluhu a Boženu, hradní průvodkyni  – Lenka Válková Lupínková. Výpravu obstaral Karel Czech jako host. Ve hře se zpívá, hudbu složil Vratislav Šrámek jako host.

Byly přítomny dvě skupiny dětí, několikrát se smály, když dospělí byli zticha.  Dospělí i děti se smějí situaci, ne jednotlivým hercům, chybí roztlemený úsměv kolem celé hlavy, jaký můžeme vídat při estrádních pořadech. Humor Tajemného hradu v Karpatech se líbil mně i divákům.

Otto Hejnic