Ve čtvrtek 28. 11. 2019 v Naivním divadle v Liberci vystoupilo Studio Ypsilon s představením Kostky jsou vrženy aneb Don Juan a hlavně pocta Jaroslavu Ježkovi. Libereckou éru Ypsilonky jsem absolvoval téměř celou, pamatoval jsem si hlavně Michelangela, viděl jsem jejich televize, například Večery na přidanou, ale neznal jsem jejich poslední tvorbu. Absolvoval jsem rozstřel přes internet a v druhém kole jsem získal jediný lístek.
V klasickém plakátu, který nahrazuje program, jsem si přečetl, že představení je revue, kde scénický tvar je složený z dialogických, hudebních a tanečních částí, s jednoduchým dějem, jsou zde připomenuty různé známé i neznámé písně Jaroslava Ježka,  zpívané desetičleným sborem, občas jsou dvě uvedené dohromady.  V prvním plánu je citována kniha zabývající se Donem Juanem hezky po kapitolách, jde o hru Voskovce a Wericha  Don Juan and company.

V představení se sešla barvitá společnost. Režii má Jan Schmid, na první pohled jsou zřejmé jeho úpravy známých písní. Výpravu má Ondřej Zicha, za muzikanty a účinkujícími je vytvořen portrét, hlava, nahoře červené kulaté brýle a na místě úst je podpis Jaroslav  Ježek, za praktikáblem je vchod do scény, za ní pouze řídká vertikální prkna. Zezadu se promítají dobové fotografie, poslední je s Jaroslavem  Ježkem.

Pod hudebním nastudováním jsou tři autoři, Miroslav Kořínek, Dominik Renč a Jan Bradáč. Choreografem je Jan Onder, známý se Stardance,  krom krátkých okamžiků, kdy se scéna zklidní, má na starosti obvykle osm až deset zpěvaček a zpěváků, různě se vlnících, provádějících taneční figury a k tomu zpívajících,  sám hraje Dona Juana v kruhu dam nebo oblouzeného alkoholem. Dívčí sbory ovládají prvorepublikový výraz, zpívají co nejvýše, kníkavě, leč krásně, jak lze slyšet ze šelakových desek, vyniká v tom Jaroslava Kretschmerová, která hraje také Pamětnici, Vědmu a další role, Lenka Loubalová zpívá také Babičku Mary. Průvodce a  Leporela předvádí Petr Vršek.  Šedovlasý koncertní mistr Tomáš Víšek opravdu  na piano hraje, střídá ho mladík v kulatých brýlích, Jaroslava Ježka ztvárňuje Dominik Renč. Isabel, dceru Guvernéra, hraje Kamila Kikinčuková, Guvernéra Jan Večeřa. Salátová literatura o Donu Juanovi se střídá se Silvestrem 1933, jeden text složil Ježkovi Vítězslav Nezval. Kostky jsou vrženy napsali V+W,  prý to byla špatná hra, ze které se půlka ztratila. Ondřej Zicha hrál Fernandeze, Kryštof Mende Admirála, Martin Bohadlo a Jan Bradáč hrají Dobrodruhy, Jiřina Vacková hrála Holku, Lumíra Přichystalová Anděla a Nový rok, Petr Hasman a Jan Noha Žalářníka a Poustevníka.  Sledoval jsem písně, zabalené v nejrůznějších úpravách. Divil jsem se Komturovi od Mozarta. Nedivil se krátkým koncertním skladbám Jaroslava Ježka , jejichž jména jsem zapomněl. Piano, basa, trubka, tři smyčcové nástroje a bicí hudbu doprovázely.

Jan Onder

M. Kořínek

Premiéra byla 15. prosince 2017.  Dramaturgem byl Jaroslav Etlík. Publikum v Liberci  bylo převážně dámské, místy nadšeně tleskalo. Chvíli po přestávce jeden  z herců se zeptal diváků, který  způsob prezentace opery se jim líbí, nechal setmělé jeviště hlasovat, a to tak, že se dotázaní pravou rukou podrbali nebo nepodrbali na zátylku. Podrbal jsem se v 15. řadě taky, byla nás většina.

Poprvé jsem slyšel profesionálné odvedený Bugatti Step. Nejvýraznější písničkou, kterou jsem neznal, byla Cleopatra. Zazněly skladby Ezop a mravenec, Stonožka, Když jsem kytici vázala  a jiné, večer zakončila skladba Život je jen náhoda.

Otto Hejnic