V pátek 6. prosince 2019 jsem jel do Slovenského domu v Praze,  abych se od 13 hodin zúčastnil  nevolební  valné hromady Obce spisovatelů České republiky. Zapisuji se a platím členský příspěvek, seniorských 400 Kč za rok 2019. Zdravím známé členy rady. Krátké úvodní slovo má předseda Tomáš Magnusek. Zdravím webmastera Obce Frantu Tylšara, který mi posílá všechny zprávy, nového  novináře Dušana Spáčila, noviny Obce se jmenují N.O.S.

V místnosti bylo 30 až 40 lidí. Bilancující projev přednesla místopředsedkyně Lydie  Romanská z Ostravy, v závěru proběhlo vyhlášení vítězů humoristické soutěže Miloslava Švandrlíka. Vystoupily čtyři dámy z regionů,  za Plzeňský kraj  Jarka Málková, za Jihočeský kraj  Hana Hosnedlová s F. Tylšarem, za Východočechy  Marcella Marboe, za Prahu  Olga Nytrová. Praha jede ve dvou kolejích, vedle husitů je zde ještě Mobelova cena, kterou dělají  Alois Marhoul a Ondřej Hník. Plzeň, České Budějovice a Pardubice mají jistou podporu na tamních vysokých  školách, jinak vše jede samospádem. Tyto organizace jsou mnohem početnější, než byl  dnes již neexistující Kruh autorů Liberecka. Naštěstí jsou nadále funkční webové stránky www.kruhautoruliberecka.cz, kde stále publikuji.

V Liberci vyšel třetí díl trilogie Rytmus, Tvorba, Divadlo Bohumila Nusky, přelomová věc,  založená na rytmu. Dále vyšla česko – německá čítanka Krajina našich slov 2019, Landschaft unsere worte 2019, kde jsou Severočeši a Sasové uvedeni v originálu a v překladech, doplnění severočeskými výtvarníky. První  z editorů, Luboš  Příhoda zemřel. Čítanku dotáhl druhý editor Jan Šebelka.

Stanislav  Kubín vydal básně a eseje Dopisy člověku Nathanielovi a stále pořádá besedy, Jiří Janáček vydal Doslovy,  Marek Sekyra a Monika K. Pospíšilová vydali básně Jen tak mimochodem,  Jan Šebelka vydal  ještě publikaci O hovnech a jiných běsech. Četl jsem knihu Milana Exnera Román Emila Rilkeho, nalezený mimo pozůstalost, bohužel jsem nečetl právě vyšlou jeho knihu  Pocta Kerouacovi, nemohu se mu dovolat, zrovna tak Nuskovi, který má 87 let, nečetl jsem Projekt Gilgameš Štěpána Kučery ani  Václava Vanera Přátelé od Najsky, že kniha vyšla, jsem zjistil na internetu.

Kalmanachy byly krásné, ale také velmi drahé, když zemřel Luboš Příhoda, není nikdo, kdo by s německou stranou, která nám výrazně přispívala, zasvěceně hovořil.  Vycházejí různé lokální časopisy, jsou levnější a místopisně zaměřené.

Zarazil mne fakt, že za Liberec jsem členem Obce sám s Kubínem, za Ústí je tam pouze Aleš Stroukal, jinak nikdo.

Členů Obce spisovatelů bylo 100 platících, 29 už neplatících, proč mám referovat o těch, kteří  členy Obce být ani nechtějí?  Nebylo by lepší věnovat svůj čas hlavně sobě?

Obec spisovatelů se chce příště věnovat také písničkovým textům. Druhá zpráva je, že na vyhlášení ceny Miloslava Švandrlíka se vyrojilo asi deset fotografů a začínajících redaktorů.

Otto Hejnic