Projev místopředsedkyně Obce spisovatelů Lydie Romanské

Vážený pane předsedo, vážení  kolegové, milí hosté,

podívejme se kolem sebe. Z těch stovek bývalých členů Obce spisovatelů ČR  nás zůstalo k datu 15.  11. 2019  pouhých sto. Zájem o členství v OS není až tak velký, a vezmeme-li v potaz aktivitu členů, číslo se dále zmenší a zbude několik desítek autorů, tahounů v centru a v regionech. Avšak nepochybujme, literatura vzniká i za branami Obce.

Je jisté, že  náš spolek „v pase nevzkvétá“,  avšak průběžný literární život se pestře vyvíjí a to v regionech i v centru. Obci na kráse škodí především to, že nemá sídlo v hlavním městě, je mimo centrum celonárodní kultury a tvorby, a to ji poněkud degraduje na okrajový spolek, který sice vyvíjí záslužnou činnost i v Praze, ale celostátními médii téměř ignorovanou.  Důvody jsou objektivní, hospodářská situace a také slabý zájem spisovatelů o veřejné dění, jakési zklamání a recipročně  slabý zájem veřejnosti o hlas spisovatelů. Alespoň těch, za nimiž nestojí mediální show.

Ale nejsme tak docela vinni. Jsme součástí systému, část společnosti si zvykla naklánět se tam, kde jí barevněji a hlučněji nabídnou prostor pro názor, a v těchto okolnostech také nejraději názor vyslechne. Tyto médii milované aktivity je vidět a slyšet nejvíce.

Poohlédněte se na situaci dalších literárních subjektů, jako jsem to udělala já, ale nechci tím tady zdržovat, zjistíte, jaké mají např. členské příspěvky, jak dosahují na granty, jak si dovedly přisvojit Státní fond kultury – viz Asociace, apod.

Škoda, že publicistika v Literárních novinách, Tvaru, Hostu do domu a v dalších  významných literárních periodikách  je vyhraněně skupinová a jen málokdy dovolí autorům zvenčí proniknout do klasických papírových verzí  časopisů,  příliš snadno se neproniká ani do  jejich a některých dalších internetových periodik, ať je to Echo24, Fórum 24, Aktuálně.cz, iliteratura.cz, Parlametní listy, Britské listy; tato média preferují většinou tzv. velká témata spojená s korupcí, politickými skandály, ekologickými lapsy apod. Komentují si většinou sami, o hlas spisovatelů nestojí. Ve složkách kultura se málokdy najde místo pro knihu.

Snad jen web Fetivalu spisovatelů Praha je přístupnější a někteří naši autoři v něm poměrně často a ne bezvýznamně publikují, a to nejen vlastní tvorbou, ale i názory a především recenzemi nových titulů knih.

Přesto nechci říci, že Obec spisovatelů ztratila svůj význam.  Literární život v jednotlivých oblastech kvete, celé Čechy včetně Prahy mají své kluby či střediska, pozvánka stíhá pozvánku, besedy a diskuse, čtení jsou na denním pořádku. Poněkud jinak je tomu na Moravě a ve Slezsku, tam má literární život Obce svébytný charakter, většinou závisí na jednotlivcích a s nimi práce začíná i padá. V Moravskoslezském kraji se nyní skupina pod vedením prozaika Aleše Dostála snaží obnovit literární život Obce. Olomouc činnost vyvíjí, ale OS tam větší roli nehraje. O jižní Moravě potažmo Brnu nemáme zpráv.

Vedení obce se soustřeďuje na několik hlavních bodů, které jsou její vlajkovou lodí a legalizují  smysl její existence. Pan předseda už je zmínil: jsou to především komunikační linky: web Obce spisovatelů spravovaný Františkem Tylšarem a – noviny, N.O.S. Obce spisovatelů s šéfredaktorem Dušanem Spáčilem. Třetí významnou aktivitou je Cena Miloslava Švandrlíka, která bude pro letošní rok právě dnešního odpoledne udělena. Po několika úspěšných letech, kdy Cenu zajišťovaly kolegyně doktorky Olga Nytrová a Františka Vrbenská, pracuje letos tým ve složení Jaroslava Pechová, František Tylšar, Lubor Faltejsek, Dušan  Spáčil a angažovali se i další včetně úzkého vedení obce a to především v úvodu a závěru celého projektu. Jen na okraj – Cenu Miloslava Švandrlíka letos financovala malá firma, v jejímž čele stojí členka Obce spisovatelů. V příštím roce chceme najít jiné zdroje.

Čtvrtou z hlavních aktivit, kterou se Obec významně  zviditelňuje,  je  spolupráce Obce spisovatelů a Spolku slovenských spisovateľov. Na členských úrovních probíhá průběžně spolupráce se Slováky či Poláky v podobě přátelských návštěv, literárních besed či literárních pořadů a přednášek. V některých regionech se uskutečňují kontakty s německým či rakouským zahraničím. O tom budou lídři těchto regionů v rozpravě informovat.

Na úrovni vedení Obce probíhá spolupráce se Slováky  s pevnými mantinely, s plánem, návazností na státní subjekty, na státy V4 atd. Z naší strany je to především konstruktivní účast na každoroční Tatranskej literárnej jari, periodických  Podunajských elegiích, letos i martinského setkání slovanských Matíc s prezentací literárních spolků, tedy i OS . Tyto akce mají výrazně mezinárodní charakter, účastní se jich kromě nás Rumuni, Bulhaři, Maďaři, Poláci, Slovinci a  především Srbové, s kterými má slovenská strana výrazně úzkou literární spolupráci vzhledem k silné slovenské menšině v srbské Vojvodině.

Z našich členů se těchto akcí v poslední době postupně zúčastnili Tomáš Magnusek, Alois Marhoul,  Alena Vávrová, Marcella Marboe, Milan Blahynka, Ivo Harák, Zdeněk Lébl. Bývám na každém z těchto setkání, mám na starosti informovanost a organizaci cesty a pobytu našich účastníků; také  odezvu v Literárnom týždenníku, jehož jsem za českou stranu dopisovatelkou. Abych předešla dohadům, že tohle všechno se financuje z peněz Obce, musím vás uklidnit, že na to by Obec vůbec nestačila. Noclehy a stravné na těchto akcích vždy hradí Slováci, cestovné, ať je to do Tater nebo na jiná setkání spisovatelů,  platí si čeští účastníci ze svého. Chci ujistit, že ani tehdy, přijíždějí-li Slováci do České republiky, netrpí pokladna Obce. SSS má výraznou podporu  ve slovenských státních i zájmových institucích, takže největší náklady,což jsou noclehy a cestovné, si hradí Slováci vždycky sami. Náklady na skromné pohoštění se dělí mezi Obec a osobní pozvání. Na poslední akci, kde bylo pozváno pět Slováků,se prezentovala publikace překladů těchto pěti básníků s názvem Být knihou a v rukou se ti otevřít ve Slovenském domě (knihu jsem překládala a editovala  prostředitvím nakladatelství Pavel Mervart). Kniha byla po prezentaci ve Slovenském domě uvedena  příštího dne v knihovně Karlovy univerzity; tyto dva dny v centru Prahy stály pokladnu Obce jen 4300 Kč. Dodávám, že kniha byla prezentována 8. listopadu t.r. také na slovenském knižním veletrhu zvaném Bibliotéka, bez přispění z pokladny Obce.

Slovenští hosté účinkovali na knižních veletrzích v Praze, Havlíčkově Brodě , Ostravě, navštívili Opavu po stopách Petra Bezruče, literární kavárnu v Ostravě apod. Bohužel se neuskutečňuje společné setkání členů Obce se členy Spolku SS ve větší míře, protože nemáme v hlavním městě, kam jejich cesty většinou míří, svou místnost – na rozdíl od Slováků, kteří mají svůj zámek v Budmericiach a nyní pěknou kancelář poblíž Michalské brány v Bratislavě. Vydávají knížky, sborníky, jedním z našich společných byly v minulém roce Refrény času, které jsem editovala napůl s šéfredaktorem Literárného týždenníka Štefanem Cifrou, kde publikovalo po osmnácti autorech českých a slovenských. Publikace vyšla ke stému výročí vzniku Československa. A chystají se další publikace, např. společná kniha poezie států V4. Autorů bude sto. Chtěla bych podotknout, že tato spolupráce je pro Obec významná, počítá se s ní jako se silnou skupinou s výrazným hlasem pro publikaci literatury, nyní konkrétně poezie zemí V čtyřky.

Vážení a milí, na závěr několik slov o Nadačním fondu Obce spisovatelů. Ten se chová podle svých regulí, z nichž jedno z nejdůležitějších (podle čl. 3)je být dobrými hospodáři majetku NF. A tak podle tohoto klíče je částka dvou milionů devět set tisíc právnicky smluvně  uložena tak, že dostáváme každý rok prům. 31 tisíc (bývalo třicet čtyři, nyní 29tis.Kč ). Což je nejlepší výsledek, jakého v období rozhodování o uložení fondu bylo lze dosáhnout.

A podle regulí podpoří NF každý rok dva projekty a to bez zásahu do jmění, pouze z úroků, které přicházejí. V poslední době to byla kniha Hany Vítkové pro neslyšící děti, básnická sbírka Ondřeje Hníka, Sedm kapitol o díle Milana Kundery od Milana Blahynky a dvě knihy jako ohlas už zmíněné spolupráce se Slováky –z NF uhrazena  polovina nákladu na svazek Refrény času a kniha překladů pěti slovenských básníků Být knihou a v rukou se ti otevřít. 

Vážení kolegové, vedení Obce spisovatelů si velmi váží práce všech svých věrných členů, na svých místech směňujeme literaturu za skutečný kulturní život, který zasahuje nejen autory, ale vnímavou a poučenou část kulturně vyspělé společnosti. Navíc je to inspirativní podhoubí pro vznik nové literatury. Bylo by zajímavé pro příští valnou hromadu připravit (a byl by to úkol pro vedení jednotlivých oblastí), přehled v daném období vydaných knih s ISBN v renomovaných nakladatelstvích.

Ale nedělejme si iluze. Čas spolků je nenávratně pryč. Rozhoduje šikovnost, někdy hraničící s prohnaností, rozhodují peníze a celý ten velký cirkus, který se kolem nich točí. Buďme exkluzivním ostrovem v této vřavě, jen silné duchovní elity si umí zajistit v takových podmínkách své místo. Ve svém díle zkusme vždy navazovat tam, kde zatímní vývoj nabízí nová řešení. Nemusí se nám to podařit, ale snažme se o to.

Děkuji Vám za pozornost.

Lydie Romanská