V Liberci v Divadle F. X. Šaldy se 14. ledna 2020 konalo představení opery Leoše Janáčka Příhody lišky Bystroušky režisérky Lindy Keprtové.  Opera, která byla poprvé uvedena  v roce 1924 v Brně, měla stejného skladatele i libretistu, Janáček ji složil dle seriálu spisovatele Těsnohlídka, který vycházel v Lidových novinách. Využívá  moravský folklor, příběhy malé lišky chycené myslivcem rozehrávají  příběh, pohádku, kde vedle osudů lišky Bystroušky poznáváme venkovský život lidí, kteří se v lese s Bystrouškou setkávají.
Linda Keprtová v rozhovoru řekla: „ Nechala jsem lišce zrzavou barvu, ale zbavila ji ocasu a oušek.“ Už jsem jako kdysi nesledoval, nakolik se Leoš  Janáček liší třeba od Dvořáka, ale poslouchal jsem samotný příběh.


V titulní roli jsem slyšel místo Livie Obručnik Venósové Veroniku Kaiserovou, která představení absolvovala jako studijní úkol, myslím, že je dostatečně vyzrálá, aby velkou roli  s přehledem až suverénně zvládla, zpívala lehce, když liška utrpěla úhonu, dovedla se rozpálit. Revírníka zpívá  Pavel Vančura,  s puškou uléhá na gauč z nerezových trubek, přemítá nad svým životem.Vedle něj je strom, kus dál třímetrová plošina se zábradlím, scéna je uzavřena stěnou s kulatým výřezem, ve kterém se zjevují  jednotlivé postavy. Na scéně je láhev, ze které Rechtor, Dušan Růžička, pije kořalku, starodávné kolo, z něhož podnapilí padají  a o které se opírají, aby mohli nějak domů. Farář, Josef Kovačič,  jen  vzpomíná na  to, co ho potkalo. Gauč i kolo, které nachystal scénograf Michal Sirový, představují první republiku, dávno, jaké si ještě dovedeme vybavit. Kostymér Tomáš Kypta vymyslel bezčasé venkovské šaty, ale do liščího zrzava oblékl celý Severáček, červenobíle oděl dámský sbor jako Slepice, kterým velí křiklavý Kohout, Věra Poláchová.  Pes Lapák má brýle, je za nimi Petra Vondrová. Revírníkovou zpívá Jaroslava Schillerová, hospodského Páska Sergej Kostov, jeho ženu  Blanka Černá. Jediný, kdo ještě něco hodně  chce, je pytlák Harašta, Csaba Kotlár.

Liška Bystrouška utekla ze zajetí,  pomstila se slepicím, zmocnila se nory, zbývá  něco zatím nepoznaného, přichází Lišák Zlatohbřítek a po svatbě mají celý Severáček.

Liška Bystrouška táhne s sebou červené kufry, ale pak se musí rozhodnout.   Lišáka Zlatohřbítka skutečně hrála Alžběta Vomáčková, musel jsem se pro jistotu podívat do programu.

Sbormistryní  byla Anna Novotná Peštová, choreografkou Ladislava Košíková.

Hudbu nastudoval a řídil Martin Doubravský, zněla mi, jako něco znovu objeveného. Režisérka zdůraznila působivě lidské rysy. Jak přišla liška Bystrouška k potomkům,  nechám na divácích.  Představení se mi opravdu líbilo.

Otto Hejnic