Režii má Dorotty Szalma, hudební nastudování Stanislav Vavřínek, scénografii a kostýmy David Marek, sbormistrem je Anna Novotná Pešková.

Opera Don Giovanni, dílo Wolfganga Amadea Mozarta a libretisty Lorenza da Ponte  byla prvně uvedena v Praze ve Stavovském divadle 29. X. 1787. Vzbudila v tehdejším provinčním městě velkou pozornost. Moji Pražané mi rozumějí, pravil tehdy Mozart a stal se miláčkem publika, cituje ho  Jirásek v F. L. Věkovi. Dílo, které slučuje komickou a vážnou operu o potrestaném prostopášníkovi, se stalo předmětem oslav a opera oper byla dosud alespoň v Čechách brána velmi vážně, to dokládá bývalé jevištní provedení i mezinárodní filmová verze z roku 1979 od Josepha Losleye, kde je oživlý kamenný Komtur.

Přenesení do dnešních  dnů zařídila mladá maďarsko-německá režisérka Dorotty Salma, režírovala například v divadle Gerharda Hauptmanna v Görlitz – Zittau, přizvala si jako výtvarníka scény a kostýmů Davida Marka. Na scéně se posunuje pět pohyblivých masivních vysokých kvádrů, uvnitř každého je jevištní technik, spouští se lustr a dvakrát dva metry hranol, někdy lože, jindy stůl, obraz doplňují. Civilní oblečení je z 20. století, pouze Don Giovanni má na sobě kostým jevištní hvězdy. Vybíhá starý otec Donny Anny s kordem, aby  překazil Donu Giovannimu jeho sexuální výlet, ale ten vytahuje pistoli a střílí ho do prsou, čímž ho zabije.

Byl jsem až na druhé premiéře 8. března, první se konala 6. 3. 2020, před začátkem dirigent oznámil, že ohlášený představitel Dona Giovanniho Csaba Kotlár je indisponován, a aby zajistil druhou premiéru, požádal rovněž mírně indisponovaného Radima Schwaba, aby se role ujal. Žádné viditelnější zaváhání jsem u druhého obsazeného nezaregistroval, Schwab –  Don Giovanni vystupuje na scéně jako prvoplánová muzikálová hvězda sympatického zjevu, má centimetry navíc, vypracovanou figuru, tmavé brýle, svléká se do půl těla a má se k partnerkám.

Změnily se hlavně slečny, může za to antikoncepce, možnosti vzdělávání a jejich životní  povolání, dříve byly s haldou dětí  doma, nyní jsou na koni. Donna Anna, Vanda Šípová,  hořekuje nad mrtvým otcem a přivolává svého ženicha Ottavia, Michal Bragagnolo, aby ho pomstil, přičemž neví, že vrahem je Don Giovanni, proti předloze ji Don Giovanni patrně svedl.

Leporela ztvárnil basista Jan Hník, má svérázný klobouk i s vlasy, varuje svého pána, ten se směje a dává mu další peníze. Výrazná je Dona Giovanniho žena Donna Elvíra,Věra Poláchová, s plastikovým kufrem na kolečkách, která manžela hledá.

Dva vesničané, Zerlina, Anna Kózlakiewicz, a Masetto, Josef Kovačič, chystají svatbu, svůdce Don Giovanni se chystá na Zerlinu, pak na komornou Donny Elvíry. Vymění si s Leporellem oblečení a Leporello se miliskuje s Donnou Elvírou, která ho má za Dona Giovanniho. Závěrečného Komtura zpíval Roman Vocel.

Mizení  párů z jeviště, on jde a ona se k němu tulí, ruce kolem jeho krku, nohy kolem jeho boků, odchod  je dostatečně výmluvný. Zpívá se v italském originálu. Diváci sledují nad scénou český a německý elektronický text, v něm zmíněný kord Dona Giovanniho existuje, ve skutečnosti však nikoliv, zmizel během času.

Svéhlavost  a umíněnost sebestředného Dona Giovanniho je nekonečná, divák hlavně sleduje napínavý děj Lorenza da Ponte. V dřívějším provedení existoval Don Giovanni pochybující, slečny byly ctnostné, a to uznávali i jejich nápadníci, a prostopášník byl nakonec potrestaný.

V současnosti je Don Giovanni obecně známá star, oblečená do jedinečného kostýmu, kteří ostatní nemají, mnohem přitažlivější než v minulosti, stačí se podívat na televizní klipy písniček, věčné úsměvy z obrazovky, typy z reklam, pro zobrazení Dona Giovanniho je Radim Schwab, který vše uzpívá, téměř ideální. Rezonuje mu Leporello, disponující znělým jasným basem. Masetto a Don Ottavio zpívali pěkně. Donna Anna pěla árii polohlasem, vřele a vroucně, sám Mozart by ji pochválil. U Donny Elvíry jsem ocenil měkký hlas, ale překvapil mne její  výrazný veseloherní talent, scéna s převlečeným Leporellem byla výborná, nutno pochválit i sekundujícího Leporella. Zerlina zněla hezky, jímavě, čistě.

Oba sbory byly obměněny, nastoupili mladší, vede je Anna Novotná Pešková. Zpívá se dynamicky, masové scény jsou plné pohybu, orchestr  dirigovaný Stanislavem Vavřínkem se mi líbil. Sledoval jsem hlavně děj, Wolfgang Amadeus Mozart by se rozhodně nenudil.    Detailní hodnocení nechávám povolanějším.

Byl jsem překvapen novým pojetím, hlavně titulní postavou, Don Giovanni s černými brýlemi ale má šmrnc. Představení má lehkost, nápad, barvu, objevují se komické scény, věčně prchající, ale stále si věřící  hlavní představitel má ze slečen radost, i když ho nakonec čeká Komtur.

Děkuji Dorotty Szalma za nápadité představení a Davidu Markovi za jedinečné pohyblivé kulisy.

Otto Hejnic

.