Život je jinde – Josef Váchal – napsal Jiří Olič
Knihu Život Josefa Váchala aneb …nejlépe tlačiti vlastní káru sám od Jiřího Oliče jsem uviděl v Liberci v zásilkovém antikvariátu Mileny Rutkovské. Po listopadu přišlo objevování pozapomenutých tvůrců, Váchalovi se věnovalo nakladatelství Paseka v roce 1993. Kniha má 262 stran, hojnost černobílých i barevných obrázků a sleduje nemanželského Josefa, malíře, rytce, kreslíře, tiskaře, literáta a fotografa, od narození v roce 1884 až do smrti v roce 1969.
Nemanželský synek je vychováván v Písku Alšovými příbuznými, působí na něj morytáty, kramářské písně a krvavé romány, studuje na gymnáziu, které opouští, jde se učit do Prahy knihařem, při tom vytváří ze školního sešitu časopis, Dekadent geniální. Krom obědů si od Alšů přináší literární revue a časopisy. Po vyučení je dva roky knihařem v Bělé pod Bezdězem, maluje strašidla, věří, že na Bezděz vede tajná chodba. Seznamuje se theosofií a spiritismem, setkává se s Karlem Weinfurterem, s básníky S. K. Neumannem, Františkem Gellnerem a ostatními anarchisty, dále s Jakubem Arbesem a Jaroslavem Vrchlickým. Kreslí Komedii života, ovlivněnou expresionistou Edvardem Munchem, myšlenkově pokračuje v okultismu, ale žádný z jeho přátel ho nebere jako umělce. Žije, jak se dá. Pomalovává keramiku, zdobí karty a vytváří ex libris.
V roce 1909 si Váchal kupuje první lis, vytváří dřevořezby a spolupracuje s revuí Meditace, kde tisknou Durych a Deml. Roku 1910 zakládá spolek Sursum, setkává se s Josefem Florianem ze Staré Říše, kterého zklame, zůstává pro něj „velkým chlapcem, který si nepřestává hrát a svět elfů, strašidel a erotických fantazií nehodlá opustit“. Setkává se s Jakubem Demlem, ilustruje mu Hrad smrti, ale brzy se ním rozchází. Demla paroduje a zesměšňuje v četných pamfletech. Obrací se do minulosti, do středověku.
Při sokolském sletu roku 1912 se Váchal seznamuje s Mášou Pešulovou, kterou si bere v následujícím roce. Tiskne Nový Pekelný žaltář, vytiskla ho Politika ve 100 výtiscích, obsahuje 46 dřevorytů. Kritik v textu vidí úmyslné germanismy, pokroucená staročeská slova, celek má působit humorně. Skřet, dřevěná soška, je vyřezáván dle východních kultur. Váchalův cyklus Mystikové a vizionáři vydává Máša Váchalová v 50 českých a 50 německých exemplářích.
Váchal je odveden na vojnu, hypersenzitivní, psychicky labilní umělec vytváří Modlitby a pak Hřbitovní tabulky. V 19. roce vstupuje do sociální demokracie, ale brzy ze strany vystupuje. Maluje expresionisticky. V roce 1920 vyřezává Mystiku čichu, kniha má 8 velkých a 24 malých dřevorytů.
V 22. roce F. X. Šalda ocenil mladé poetisty a ignoroval staré spiritualisty, symbolisty a dekadenty. Podle názoru kritiků nakupoval stát do svých sbírek. Váchal vydal knížku Erotikové a Dokonalá magie budoucnosti. Žena Máša dostala tuberkulózu. V lednu 1923 Váchal píše In memoriam Marie Váchalové, kniha má 152 stran, 50 barevných a 10 černobílých dřevorytů. Čerstvě byl zamilovaný do Anny Mackové. V Jugoslávské Korčule se sblíží s Václavem Špálou a kreslí Korunu bludařstva. Koniáš byl Váchalovým oblíbeným básníkem.
Roku 1924 vzniká Přírodopis strašidel a Krvavý román, který vyšel po Listopadu v nakladatelství Paseka. Váchal vstupuje do děje románu, vytváří karikaturu, píše o svých přátelích, nepřirozený patos přechází v groteskno. Roku 1926 začal ručně řezat a odlévat písmo. Maluje dům Josefa Portmana v Litomyšli, cestuje s Annou Mackovou po Šumavě , po Českém ráji a do Kolína nad Rýnem na výstavu grafiky. Píše Vadecum erotiky v soustech o lůze a buržoustech.
Knížka Malíř na frontě má 410 stran, 42 dřevorytů, náklad 450 výtisků, dílo podobné Haškovi a Rudolfu Medkovi. Roku 1930 vyšla Cesta Slovenskem, roku 1931 Šumava umírající a romantická, je nejznámějším Váchalovým dílem, vyšla v 11 kusech, jeden váží 20 kg a obsahuje 74 barevných dřevorytů. Archaický text a vynikající grafiky zdobí knížku, která byla znovu vydána ve svobodném čase. V roce 1933 připomíná Christiana Heinricha Spiesse, stejně významného jako Mácha, a obnovuje kramářské písně, v roce 1934 tvoří Receptář barevného dřevorytu, kniha se pro vysokou cenu, 16 000 Kčs, prodala jediná, rovněž veliká výstava v Praze měla nepatrný ohlas. Následuje roztrpčené Autodafé liter, kde posléze 65 000 liter autor roztavil, jeho práce později inspirovaly umělce lettrismu a konkrétní poezie. Básník, tvořící bez podpory státních zakázek, se živí ex libris, novoročenkami a jednotlivými dřevoryty. Začátkem války se stěhuje do Studeňan u Jičína, vytváří nové verze kramářských písní, je před nacisty schován. Roku 1946 vycházejí Ruce Otokara Březiny, ke kterým Josef Váchal vytvořil 35 dřevorytů.
Nechce se přidat k žádné skupině, píše hlavně dopisy – sci – fi romány, oficiální umělce srdečně nenávidí, píše vládní Pečírkův kalendář, 1953, kde například stojí: „Kdo se s sklizní řepy courá, pracuje pro Adenauera.“ Každou stupiditu autor využije, vytváří groteskní negativ socialistického realismu. Píše dopis – román své lásce z roku 1904 Elišce Krásné Krásná vyšívačka a frajmauer. Na výstavě v Jičíně prodává Jičínského upíra za 1500 Kč. Roku 1957 je výstava v Plzni, od roku 1958 je členem oficiálního Svazu výtvarných umělců, to mu zařídila Anna Macková, protože se ji nelíbilo 143 Kčs důchodu. Píše Půlrok na vsi, 88 stránek dopis-román Josefu Houdkovi, a Hovězí na divoko. Pak se umělec odmlčel, až v roce 1966 vystavuje na Staroměstské radnici a Zrzavý jeho práci obdivuje. Veřejnost poznala svého mága, který se od většiny výrazně lišil. V roce 1969 je jmenován zasloužilým umělcem. Dne 4. 5. umírá grafička Anna Macková, která se o Váchala obětavě starala, a 10. 5. 1969 ji následuje Josef Váchal, krom jeho blízkých je na pohřbu Jan Zrzavý.
V liberecké Síňce u Karla Čtveráčka, kde Josef Váchal a Anna Macková vystavovali, jsem blíže poznal jejich styl, zaujal mne jejich ezoterismus, lpění na duchovním životě. Mám Krvavý román, vydaný Ladislavem Horáčkem v nakladatelsví Paseka, viděl jsem i jeho filmovou podobu. Jsem rád, že mohu současníkům podat zprávu o knížce Jiřího Oliče, která Josefa Váchala a jeho svět důkladně vystihuje.
Otto Hejnic