Hru Burian od Tomáše Dianišky režíroval v Malém divadle v Liberci ve světové premiéře sám autor. Začala se zkoušet v roce 2020, kvůli kovidu měla světovou premiéru až  27. 5. 2021.

Autor postavu Vlasty Buriana svěřil ženě, Veronice Korytářové, která vyhrává málo známé scény z Burianova dětství, mimoděk ukazuje jeho přednosti, věčně šaškoval, imitoval své profesory, důstojníky, ale i zvířata, ptáky, hudební nástroje, hrál fotbal i tenis a rád zpíval. V Praze, kam se přistěhoval jako desetiletý roku 1901, se učil obchodním příručím a bavil čím dál širší okruh svých známých.

Jeho svět představují Jana Stránská, Michaela Foitová, Eliška Janstová, Tomáš Impseil a Ladislav Hampl, ti tvoří výrazné postavy, které Burian potkává. Režisér Dianiška věděl, co všechno Král komiků dosáhl, ozývají se melodie z jeho známých filmů, Ty chceš každého mít ráda, Nedaj – li medaili, C. a k. polní maršálek,  Přednosta stanice, ale také Nejkrásnější hvězdy hoří nad Splitem, v podání autora, a zaznívá i odpověď na Burianovu skeč Hvězdy nad Baltimore, a to skladba Voskovce a Wericha Kolaborant Burian. Teprve v roce 1994 proběhla soudní rehabilitace, předtím Vladimír Just napsal knihu Burian, kde mrtvého umělce hájil. Vlasta Burian je ve filmech plný optimistické energie, tak na veřejnosti většinou vypadal.

Tomáš Dianiška ale obhajuje Buriana, který byl v soukromí nesmělý a melancholický, to je poznat v láskyplném vztahu k matce, která mu pomáhala v začátcích. Loučí se s umírající, ležící postavě poklesne ruka s hořící cigaretou, to je definitivní konec.

Stejně naléhavě je vylíčena láska k manželce Nině, kterou ke konci hraje Jana Stránská. Tragédie nepotřebuje slova, v krabici od veselé Niny jsou dětské botičky, ty však odstraňuje doktor, vlastní dítě Nina neměla.

Vidíme šéfa Buriana, který byl na scéně pánem, jak likviduje snahu herečky přinést něco nového. Jsme svědky scény, kdy, tuším, že Marvan, namítá, že vilu s bazénem a čtyři pomocníky v domácnosti lidi nemají, ale na to Burian opáčí, že vše si vydělal  enormním nasazením, každý den představení, v neděli dvě a do toho navíc filmy. Jenže pořád tu jsou Němci, kteří chtějí od slavného principála  přiznání k nacismu. Film Cyrano z Bergeracu ještě stihne odmítnout. Trapno až k zalknutí nese amatérsky dlouho přehrávaný skeč, který musí sám mistr opravovat, upravovat, až ho všichni poznají, to je odvrácená tvář každodenní slávy.

Veronika Korytářová bravurně zvládla životní roli, hraje postavu, na kterou se nezapomíná, dokázala vystihnout stálé napětí, v protektorátu Burianovo divadlo zaměstnávalo 50 lidí, hrálo až do roku 1944. Bolestný je hovor Buriana s Hanou, židovkou, která díky hraní nemusela do Terezína, ale zachránit její rodinu se nepodařilo.

Dívky tvoří dav, jásají či nadávají dle nutnosti, před válkou ho obdivovaly, po válce ho odsuzují. Žalobce v paruce kopíruje Dr. Urválka. Dianiška jako režisér mne překvapil, vyvaroval se schválností  ve výrazivu, zkoumá duši.  Výprava Lenky Odvárkové respektuje dobové oblečení, postavy charakterizují například brýle nebo liška kolem krku. Burianův světlý oblek, umělý nos a připevněný černý knírek už nepřipomínají mladíka v krátkých kalhotách, jeho smyslem je pohyb, charakterizuje ho, jak si zmateně navléká sako, nečekaně spadne na stůl, umístí tam nohy. Nejzvláštnější pohyb vykonávají prsty, které rvou rty do úsměvu, kterým vše vyhrával.

Takhle hrál v šedesátých letech ještě Štercl, pak už nikdo.  Scéna Lenky Odvárkové se dělí, vepředu je bílý stolek s židlemi, zvýšené místo pro obžalovaného, opona stoupá a klesá, tím odděluje jednotlivé scény.  V horní části jsou schody. Divadlo připomíná zrcadlo obklopené světly, při filmování se používá hlásná trouba.

Hudbu složil Matej Štesko, choreografii stvořila Eliška Jansová. Převáží pocit zmaru, číšník, který říká Mám tu Vlastu Buriana! Publikum ho chce, ale myslí si, že to je stále ten slavný jiskřivý Burian, volá na pingla Soudruhu číšníku, chce veselí, jenže V. Burian v 50. letech už sotva stojí na nohou.

Herec Tomáš Dianiška, dlouhatánský a divoký,  se narodil v Banské Bystrici,  po absolvování DAMU zamířil do Liberce, kde byl hodně vidět ve hrách, v nichž se mohl naplno projevit, například Tři v tom. Krom toho v restauracích si vymyslel divadlo pro svoje nedospělé posluchače, myslí stejně jako oni, používá stejný jazyk, plný anglismů a vulgarismů, vyznává jejich témata, podepisuje hry společným jménem  Divadlo F. X. Kalby. Hraje se mimo předplatné, za svoje, s ručně malovanými plakáty, atd. Některé inscenace jsem neviděl, hru 1000 věcí, které mě serou, sice ano, něco je řečené dlouze, ale celkový výsledek je okamžitý, superaktuální. Ostatně Atomová kočička je hra inspirovaná libereckými kolejemi. Náš kamarád od piva to napíše! Dianiška je bůh!Opravdu úspěšná byla hra Přísně tajné, hrubá nemravnost, jak byl anglický občan Alan Turing, který vynalezl Enigmu, tajné písmo během války, byl po válce tvrdě stíhán za homosexualitu. Dianiška naučil nejmladší generaci chodit do Malého divadla.

Tomáš Dianiška nyní hraje v Praze na Palmovce, Hra Pusťte Donnu k maturitě patří tam, Transky, body, vteřiny uvedl U Bezručů v Ostravě. Bohužel, v televizi hraje pouze podivíny a lidi s úchylkou, televizní tvůrci by ho mohli trochu poslouchat. Poslední hra o Burianovi ukazuje velkou míru pokory, se kterou autor obtížné téma zvládl. Je to machr.

Vlasta Burian, Král komiků, nám říká, že bujarý smích někdy trpkou pravdu skrývá.

Otto Hejnic