Historie Kruhu Autorů Liberecka

Kruh autorů Liberecka (KAL) je občanské sdružení spisovatelů, publicistů a badatelů, registrované na MV ČR. Cílem KAL je, vedle prezentace literárních textů, zviditelnit  Liberecko v rámci celého Euroregionu Nisa, objasňovat z různých stran jeho pozapomenutou historii a vytvářet jeho novou duchovní tradici.  (Kontakty KAL a jak co hledat na stránkách najdete vlevo pod kontakty)

Starověk
V roce 1979, kdy trochu povolily ledy, začalo Okresní kulturní středisko v Liberci vydávat  bulletin Proměny, na jehož stránkách se potkávali literáti a výtvarníci z širšího  libereckého regionu. Dohlížecí orgány ale zůstaly ostražité a z Proměn, které měly vycházet čtyřikrát ročně, se stal metodický list Cesty, omezený i rozsahem, který vycházel jednou ročně až do roku 1989.

Zlatý středověk
V báječném roce 1990 se narodil liberecký Region vedený Lubošem Příhodou. Původně okresní týdeník, který  se rozšířil na krajský obdeník, tiskl povídky, verše a grafiky.  Původní tvorba se dostala k běžnému občanovi.  Když na novinový trh  vtrhly mediální nadnárodní společnosti, Region chvíli vzdoroval, pak ho koupili liberečtí podnikatelé, kteří  upřednostnili sport. Region zanikl, podobně jako předtím ústecký kulturní měsíčník Kult a znovu obnovený mostecký Dialog.  Liberečtí autoři také zpravodajsky a publicisticky přispívali například do Českého deníku a do Svobodné  Evropy.
Literární texty z posledních let nebo recenze na ně najdete ve Tvaru, Hostu, Salonu Práva, Literárních novinách a v řadě sborníků, publicistiku našich členů také na stránkách novin a na vlnách  rozhlasu.

Novověk
Zárodek stávajícího Kruhu autorů Liberecka (KAL)  vytvořili členové Obce spisovatelů v roce 1998, odtrhli se od ústeckého Klubu spisovatelů. Bylo už zřejmé, že se v nových podmínkách musejí  v Liberci starat sami o sebe. Dne 9. 11. 1999  byla organizace přejmenována na Kruh autorů Liberecka (KAL). Jeho cílem je přispívat v rámci Euroregionu Nisa k česko – německo – polskému porozumění a vzájemnému poznávání. KAL má několik  zahraničních členů, jejich práce jsme představovali v různých číslech Kalmanachu. Bohužel řada autorů nechce být nikde organizována. Přesto KAL ve svých publikacích preferoval kvalitu a tiskl také práce  nečlenů, kteří mají k Liberecku  vztah.
Prvním vyhlášeným cílem měla být česko- německá antologie, která ale byla nad finanční možnosti, a tak  KAL, podporovaný Magistrátem Liberce, vydal v roce 2001 první a v roce 2002 druhý  Notes. Notesy měly 36 černobílých stran a 4 barevné strany, ale na stáncích v záplavě novin a časopisů nebyly vidět.

KAL chvíli vydával kulturně publicistický  krajský Liberecký zpravodaj, později  www.libereckelisty.cz, Mohla za to  nostalgie po Regionu a oslnění možnostmi  internetové sítě,  ale tehdejší počítače byly pomalé a obecná internetová gramotnost minimální, nabízel jsem místo na našich stránkách na Valné hromadě Obce spisovatelů, ale pomalu nikdo neměl zájem.
Liberečtí literáti sdružení  v KAL působí jako porotci  v literárních soutěžích mládeže a jako lektoři, například v Libereckém literárním klubu,  pořádají čtení v knihovnách, klubech a na školách, nejpopulárnější byl básník Ludvík Středa.  Spojuje nás sounáležitost k regionu, ale  každý vyznáváme jinou poetiku,  nejsme generačně a názorově souznějící skupina. Také myslíme, že literatura je nedílnou součástí kulturního života regionu, a proto jsme opustili vydávání čistě literárních sborníků.
Světlik vydáváme spolu s Krajskou vědeckou knihovnou v Liberci. Původně vycházel  šestkrát ročně, nyní  čtyřikrát ročně,  zde informujeme o právě vycházejících knížkách, jejich křtech a tiskneme ukázky z nich, součástí Světliku jsou recenze knížek, někdy také divadelních představení a výstav, činnost KAL a knihovny se zde prolíná, najdete zde vítězné práce literárních soutěží  a verše  a krátké prózy začínajících autorů, reportáže a fotografie z nejrůznějších akcí. Marek Sekyra , který je jeho editorem, s Otokarem Simmem objevují zapomenuté německé autory regionu. Černobílý  Světlik funguje jako  aktuální dílna. Vyšlo jeho 41. číslo, do tisku jde 42. číslo. Světliky v pdf najdete na liště.
Vizitkou KAL jsou velkoformátové Kalmanachy,  první z roku 2003 měl 96 stran, začínal ho cyklus Češi a Němci v toku času na Liberecku (1848 – 1918), připomenul také česko- lužické vztahy, významné osobnosti regionu, uvedl rozhovor s Markétou Zinnerovou, v barvě představil malíře Milana Janáčka a klenoty lidového stavitelství,  dějiny a národopis byly proloženy verši a prózami. Podobnou strukturu měly další Kalmanachy, 2004/2005 – 2005/2006 – 2006/2007 a 2007/2008, časem se jich editorům  Luboši Příhodovi a Janu Šebelkovi podařilo dosáhnout na Evropské fondy regionálního rozvoje.
Můžete si nakliknout   „polský“ Kalmanach 2008/2009, kde jsou představeni autoři a výtvarníci z Lwowku Slaszkeho, kde jsme též četli, a z Jelení Hory, někteří zrcadlově, česky a polsky. V pdf je také Kalmananch 2010/2011, má 120 stran a zdobí ho první uvedení Máchova Máje do dolnolužické a hornolužické srbštiny, autorku přebásnění  Róžu Domašcynu jsme slyšeli v Liberci na Máchovském večeru.

KAL vydal knihu veršů Promluvy do zdi  Luboše Příhody (2004), verše Modré hodiny Marka Sekyry, publicistickou knihu A potom přijely tanky, o roce 1968 v Liberci Luboše Příhody (2009), knihu Židé v Liberci Isy Engelmann v překladu Luboše Příhody (2008), studii Máchovské mýty a legendy Marka Sekyry (2010) a sbírku veršů Úvozy Marka Sekyry (2011).

Ještě v prosinci 2011 vyjde Česko – německá čítanka spisovatelů Liberecka, nazvaná Naše krajina. Představuje 19 českých autorů v německých překladech, aby si naši sousedé  mohli udělat představu o dnešní literatuře a kultuře regionu. Bude také sloužit  německým bohemistům, českým germanistům, učitelům a jejich studentům.

Musíme si ale přiznat, že naše úsilí má převážně  regionální dosah a oslovuje hlavně skupinu lidí, kteří se o literaturu a kulturu více zajímají.

V našem zglobalizovaném tržním prostředí je soudobá česká literatura vnímána jako součást literatury světové, jako zboží, prosazují se knížky jen  několika málo autorů, o kterých se hodně mluví. Ve vysokonákladové  české knižní produkci převládají drby, senzace a  nejrůznější  odhalení, v horším případě bulvár, v lepším čtení na jeden večer. Většina nové české prózy a celá poezie vychází v malých nákladech,  nejsou peníze na její propagaci, je v informačním stínu,  ke čtenáři se těžko dostává.

Jak z téhle situace ven? Informační revoluce nás o  dlouhou řadu čtenářů připravila, ale informační revoluce nám může část čtenářů vrátit. Jediná cesta jak oslovit širší čtenářskou obec je umístit literární texty na internet a soustředit je na jediném místě! Tento nikterak nový nápad jsme předali  Obci  spisovatelů, která ho akceptovala a zřizuje centrální portál „obecspisovatelu“, ze kterého uživatel bude moci překliknout na stránky kolektivních  členů Obce, tedy i na tyto  naše nové dokončované stránky  www.kruhautoruliberecka.cz  a na stránky jednotlivých členů.
Princip je, že když literární texty mají mluvit  samy za sebe, musí být delší. Tedy ne jedna básnička, ale několik a vícestránkové ukázky z próz. K přečtení například nabízíme celou hru Václava Helšuse, její hraní si ale budoucí provozovatel musí domluvit s autorem.  U členů KAL, kteří mají doma více svých knížek, třeba i starších, chceme doplnit jejich ukázky a nabídnout je případným zájemcům. U spřízněných duší nabídneme kontakt na jejich internetové stránky.

Současnost KAL
Po první třetině roku 2016 vypadala situace v Kruhu autorů Liberecka následovně.
Vydali jsme počátkem roku 2012 česko-německou čítanku, Naše krajina slov- Unsere Wortlandschaft, představili ji na čtení v knihovně v Bautzenu, kde nás, krom kávy a bábovky ve tvaru knihy čekalo několik lužickosrbských literátů, české verše a prózu jsme si četli sami, do němčiny nás přeložila Róža Domašcyna. Dvoujazyčná biografie byla rozdána také po německých středních školách Euoregionu Nisa, Nysa, Neisse. Dále jsme vydali a poslali jednotlivým školám Kalmanach 2010/2011, Kalmanach 2013/2014 a Kalmanach 2914/2015.Polistopadovou Obec spisovatelů před časem opustily různé skupiny převážně pražských autorů. Obec spisovatelů jako organizace, jejíž členové musí splňovat určitá hodnotová kritéria, našim záměrům vyhovovala. V době krize jsme vytvořili náš web, www.kruhautoruliberecka.cz, a na jeho základě jsme mohli přispět k vytvoření internetového buletinu Obce spisovatelů Dokořán. Obec spisovatelů mezitím znovu získala ztracenou část důvěry čtenářů. Celostátní výběrová organizace je nutná a může s obdobnými organizacemi v zahraničí kooperovat.
Obec se prakticky bez peněz vyhrabala z nejhoršího, funguje a vydává svoje internetové pražské zpravodajství. Během pěti let se ale změnil okolní svět, Facebook, You tube a další internetové portály ovládly prostor. Zvítězila rychlost, krátké zprávy, psané v reálném čase, místo určení, těžko k nám do Liberce budou posluchači nebo diváci na čtení a do divadla jezdit.
Žádáme JUDr. Danielu Kovářovou, která má jednotlivé členy na starosti, o uvedení celého www.kruhautoruliberecka.cz na stránkách Obce spisovatelů. Zde jsou zachyceni členové KAL, jejich všechna vydaná díla, poslední Kalmanachy a Světliky. V Aktualitách jsou divadelní, hudební, výtvarné a literární recenze a pozvánky na akce KAL a spřízněných organizací. Náš portál lze umístit vedle již fungujícího Střediska západočeských spisovatelů.
Chceme na mimoliberecké členy Obce spisovatelů a čtenáře působit selektivně. Další zprávy na hlavní stránku poskytneme jen v případě vydání knihy člena KAL a případné akce KAL v Praze.
Kalmanach 2016/2017 je připraven do tisku, kvůli zpožděným finančním dotacím bude tištěn až v říjnu, kdy souběžně s ním bude mj. uveden rozšířený dotisk knihy J. Šebelky o Ginzelovi a haiku L. Příhody.
Pozdě, ale přece dojde k soustředění vydaných děl členů Obce spisovatelů na jednom místě.

Otto Hejnic