MAREK SEKYRA, nar. 1974 v Ústí nad Labem. Absolvent Pedagogické fakulty Univerzity J. E. Purkyně obor český jazyk – dějepis, od roku 2002 v Liberci, zaměstnán krátce v Severočeském muzeu, nyní zaměstnancem Krajské vědecké knihovny, vedoucí Všeobecné půjčovny. V létě 2007 vydal Kruh autorů Liberecka jeho básnickou prvotinu s názvem Modré hodiny. S Otokarem Simmem připravil knihu Ještědské květy (2008), která mapuje německy píšící předválečné autory narozené v Liberci. V r. 2010 vydal studii Máchovské mýty a omyly, v r. 2011 básnickou sbírku Úvozy a opět s O. Simmem antologii německy píšících předválečných autorů z Jablonecka a Semilska Jizerské květy.

Ploučnické květy – Polzenblumen

Čtvrtou antologii „zapomenutých“ regionálních předválečných německých autorů vydala Krajská vědecká knihovna v Liberci. Po Ještědských, Jizerských a Frýdlantských květech představili autoři knihy čtvrtý díl s názvem Ploučnické květy, která představuje 46 autorů z jižní části Českolipska. Edici by měly završit Lužické květy, v nichž bude zpracována severní část regionu s mírným přesahem na Šluknovsko a možná i Žitavsko.
„Vše začalo v roce 2008, kdy se nám podařilo vydat knihu Ještědské květy. Šlo nám o to, vytvořit jakýsi most mezi literaturou předválečnou, kterou reprezentovali především němečtí autoři, a tou dnešní. Většina dnešních obyvatel tohoto regionu nemá představu o tom, jací autoři zde žili a o čem psali. Po Ještědských květech následovali Jizerské a Frýdlantské. V prvních třech dílech jsme představili 119 autorů, žijících mezi lety 1760 a 1987,“ vysvětlil jeden z autorů knihy básník a knihovník Marek Sekyra. Dalšími autory jsou Otokar Simm a Tomáš Cidlina, kteří ukázky z tvorby německých autorů překládali.
Autoři uvedení v antologii Ploučnické květy se narodili v rozmezí let 1771–1908 (v 18. století dokonce čtyři a sedm autorů prokazatelně přežilo konec druhé světové války) a čtenář mezi nimi nalezne rekordní počet žen – celkem čtyři. Dva z autorů, kteří přesáhli svým významem hranice regionu, se dočkali důstojné vzpomínky i v současnosti – po Hugo Salusovi je dnes pojmenována ulice v České Lípě a Karlu Kostkovi byla zřízena pamětní deska v Mimoni. Několik dalších spisovatelů získalo ocenění ve své době i mimo hranice rodné země.
Do češtiny byla přeložena v podstatě jen některá díla Hugo Saluse. Medailonky některých autorů jsou výrazně obsáhlejší, neboť se buď podařilo sehnat větší množství původních materiálů, nebo se o nich v češtině sice již psalo, ale existuje řada literatury a pramenů, které český čtenář ještě nezná. Ty většinou zpracoval Otokar Simm, který také poskytl velkou část obrazového materiálu, a Tomáš Cidlina (naprosto objevný je v jeho případě zejména medailonek Emila Hansela).
Kniha je rozdělena na pět částí, do nichž byli autoři rozčleněni dle místa narození (Česká Lípa, Mimoňsko, Dokesko, Zahrádecko a Žandovsko). V antologii jsou spisovatelé narození v České Lípě, Mimoni, Zákupech, Doksech, Kuřívodech, Stvolínkách, Zahrádkách, Kozlech, Hostíkovicích, Horní (či Dolní?) Polici, Častolovicích, Horní Libchavě, Volfarticích a Žandově.
Kniha o 188 stranách byla představena v Krajské vědecké knihovně 15. prosince 2015, kde je také pro zájemce zdarma k dispozici.

Frýdlantské květy – Friedländerblumen

Žánrově pestrá antologie navazuje na podobně sestavené tituly Ještědské květy a Jizerské květy. Tentokrát se editoři zaměřili na oblast Frýdlantska a Liberecka, kde do tohoto svazku našli díla celkem 45 autorů z období 19. a první poloviny 20. století. Čtenářům se tu představí povídky, paměti, úryvky z románů, básně, divadelní hry i historická studie. Každý z textů je uveden pečlivým medailonkem autora a celou knihu dotváří řada dobových i současných fotografií a dokumentů, které zobrazují autory i reálie, k nimž se jejich osudy či díla vztahují. Originální německé texty, stejně jako medailonky, jsou doplněny paralelním překladem.
Antologie německy píšících autorů z Frýdlantska a Liberecka (19. století a 1. polovina 20. století). Anthologie deutschsprachiger Autoren aus Friedland, Reichenberg und Umgebung (19. Jahrhundert und 1. Hälfte des 20. Jahrhunderts).
Antologie představuje 45 autorů narozených či působících na Frýdlantsku, Liberecku, Chrastavsku a v Osečné. Kromě medailonů obsahuje také ukázky z díla těchto autorů, a to dvojjazyčně, jak v českém překladu pro českého čtenáře, tak i v původním německém znění. Některé texty jsou psané v místním německém nářečí. Je doplněna historickými i současnými fotografiemi a obrázky, upozorňujícími především na regionální reálie v dílech a zajímavá místa s autory spojená.
Křest knihy Frýdlantské květy
V pondělí 9. září 2013 se v Krajské vědecké knihovně uskutečnil křest knihy Frýdlantské květy. Antologii německých autorů z Frýdlantska a Liberecka 19. a první poloviny 20. století sestavil Otokar Simm a Marek Sekyra a vydala ji letos právě Krajská vědecká knihovna jako třetí díl řady o zapomenutých autorech regionu. Večera se zúčastnilo asi 120 lidí, nejen zástupci sponzorů (L. Řičář za Lesy České republiky, O. Petrovský za Nadaci pro záchranu a obnovu Jizerských hor, J. Doubnerová za Místní akční skupinu Mikroregionu Frýdlantsko, J. Heinzl za občanské sdružení Frýdlantsko a Ackermann-Gemeinde, zástupci Česko-německého fondu budoucnosti, Verein der Freunde der Martin-Opitz-Bibliothek a CiS Systems se omluvili), ale i řada spolupracovníků, včetně lektora z Technické univerzity v Liberci Ingo Stolpera, překladatelky Lenky Drugové, Karla Šoltyse z Městského muzea ve Frýdlantu, Táni Kuželkové z knihovny či z Německa dorazivšího Manfreda Tugemanna, syna jednoho z autorů uvedených v knize. Na úvod ředitelka knihovny, paní Blanka Konvalinková připomenula důvody a okolnosti vzniku všech tří antologií, jejichž vydáním naplňuje knihovna své poslání seznamovat veřejnost s literárním odkazem těch, kteří v kraji žili před námi. Moderování večera se ujala paní Blažena Hušková, několika písněmi obohatila příjemnou atmosféru křtu hudební skupina Proudy, působící na Frýdlantsku. Příjemným zpestřením bylo čtení ukázek v německých originálech v dialektu v podání pana Erwina Scholze.

Jizerské květy – Iserblumen

Česko-německá antologie Jizerské květy tematicky navazuje na knihu Ještědské květy, zpracovávající německy píšící spisovatele narozené v Liberci do roku 1945, kterou vydala Krajská vědecká knihovna v roce 2008. Publikace chce prezentovat dnes skoro neznámou kulturní a literární historii předválečných německých obyvatel Jablonecka a Semilska.

V antologii jsou zpracovány medailonky více než dvaceti německy píšících autorů v období od začátku 19. století do roku 1945. Jelikož jsou některé texty psané v místním německém nářečí, představuje jejich zveřejnění a přeložení i jedinečný krok k zachování těchto děl, neboť znalost dialektu pomalu mizí. Zároveň umožňuje poukázat na další vzácné regionální specifikum. V případě představované publikace se tedy nejedná o lexikon encyklopedického charakteru s kompletními bibliografiemi autorů, nýbrž o čítanku – výbor literárních textů, psaný s přihlédnutím k fondu germanik a sudetik Krajské vědecké knihovny v Liberci, upozorňující především na regionální reálie v dílech a zajímavá místa spojená s autory. Je rovněž významným doplněním kolekce děl o kulturní historii česko-německého pohraničí a může sloužit na národní i mezinárodní úrovni jako pramen informací pro širokou veřejnost i pro vědu a výzkum. Jako taková se chce antalogie stát jedním z příspěvků k bádání o odkazu a kultuře Němců ve východní Evropě. Díky dvoujazyčnému zpracování je přímo a okamžitě přístupná domácím i zahraničním zájemcům.

Úvozy

Vydal Kruh autorů Liberecka v roce 2011
Básnická sbírka zahrnuje převážně přírodní lyriku. Autor se vrací do severních Čech. Výtvarně ji doprovodil Štefan Škapík, má 70 stran. Kniha je k dostání v Krajské vědecké knihovně v Liberci.
Básnická sbírka Úvozy je výsledkem několikaleté tvorby, reflektující autorův vztah ke krajině severních Čech. Obsahuje téměř padesát básní z let 2005–2011, rozdělených do 6 oddílů. Básně doprovází ilustrace libereckého malíře Štefana Škapíka.

 

Máchovské mýty a omyly

Vydal Kruh autorů Liberecka ve spolupráci s Krajskou vědeckou knihovnou v Liberci v roce 2010
Studie, psaná původně pro sborník Kalmanach v roce 2006, vychází v rozšířené podobě k 200. výročí Máchova narození. Upozorňuje na některé přetrvávající mýty a omyly za zhruba posledních patnáct let, ale především je holdem Karlu Hynku Máchovi. Kniha má 80 stran, je vybavena obsáhlým poznámkovým aparátem a seznamem pramenů, obrazový doprovod obstarala Malvína Anna Sekyrová.
Impulsem k vydání knihy Marka Sekyry Máchovské mýty a omyly byla dvě výročí, a to 170 let od básníkova úmrtí i prvního vydání Máje v roce 2006 a 200. výročí Máchova narození v roce 2010. Marek Sekyra svým příspěvkem navázal na tradici vyvraceče omylů Jaromíra Wágnera a podobně jako on se snažil upozornit na některé přetrvávající mýty spojené s básníkovou podobou, putováním, láskou, intimními deníky, smrtí i reinkarnací apod. za posledních patnáct let.
Vyšlo díky grantu z kulturního fondu Města Liberce.
Kniha je k dostání v Krajské vědecké knihovně v Liberci za 70,- Kč.

 

Ještědské květy  – Jeschenblumen

Antologie libereckých německy píšících autorů, Krajská vědecká knihovna v Liberci, Liberec 2008
Předkládaná publikace se svým podtitulem sice prezentuje „pouze“ jako literární antologie, ale pocit, který po jejím přečtení v čtenáři zůstává, je hlubší, kompaktnější a hmatatelnější. Ukázky z literárních děl německy píšících autorů devatenáctého a první poloviny dvacátého století jsou prolnuty černobílými reprodukcemi historických pohlednic, fotografiemi již neexistujících pamětních desek, domů nebo míst, kde stávaly rodné domy zmiňovaných autorů. Mnohé z těchto domů se zachovaly dodnes a při pohledu na jejich vyobrazení se před námi rozprostírá Liberec s konkrétní tváří městské zástavby a kniha se stává literárním průvodcem. V kombinaci s fotografiemi autorů, s jejich daty narození a úmrtí je čtenáři zprostředkován starý, německy píšící Liberec z masa a kostí.
Kniha Ještědské květy — Jeschkenblumen je napsána dvojjazyčně, a obrací se tedy jak na českou, tak na německou veřejnost, aby umožnila nahlédnutí do různorodé tvorby německy píšících autorů Liberce. Na rozdíl například od pražských německy píšících autorů, kteří se stali nedílnou součástí literatury Prahy, byla oblast Liberce v literární historii doposud opomíjena. Svou antologií jsou tedy badatelé Marek Sekyra a Otokar Simm průkopníky. Výběrem ukázek, biografických údajů a doprovodného materiálu jasně ukazují, že je třeba zabývat se touto literaturou, kterou národněsocialistická ideologie často zneužila a poválečná ideologie ignorovala, že je třeba ji očistit od politických nánosů a z pohledu jednadvacátého století ji znovu přehodnotit. Kniha se v tomto prvním kroku cíleně vyhýbá jakémukoli hodnocení autorů z hlediska politického a coby sbírka jmen, děl a ukázek z děl autorů, kteří se narodili v Liberci a aktivně se podíleli na literární tradici města, by mohla být dobrým odrazovým můstkem pro objevení německého literárního Liberce.
Většina z dvaatřiceti autorů zahrnutých do antologie pochází z řemeslnických rodin a jejich literární činnost byla mnohdy doprovázena veřejnou politickou aktivitou. Někteří byli členy Společnosti pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách, takzvané Německé akademie věd, jiní zakládali či vydávali časopisy, zabývali se jazykovědnými otázkami specifik libereckého nářečí po teoretické stránce nebo v tomto nářečí přímo psali, aby zachytili písemnou podobu lidového jazyka a oslovili co nejširší vrstvy čtenářů. Simm v krátkém textu o libereckém dialektu označovaném za jizerskohorský vysvětluje důležitost této mluvy pro místní obyvatele — skrze tento jazyk se definovali a v jakémsi národně/regionálně obrozeneckém smyslu se jím odlišovali od ostatních. Dnes je možné jizerskohorský dialekt najít právě v literárních dílech původních obyvatel Liberce nebo na zvukových záznamech.
V úvodu ke knize Sekyra zdůrazňuje, že při výběru ukázek byly zohledněny převážně ty literární texty, které se tematicky nějakým způsobem pojí k Liberci a jeho okolí. A tak zde nalezneme silně vlastenecké básně od Adolfa Klingera opěvující město Liberec a od Idy Maksa-Segalla opěvující horu Ještěd; Franz Keil využívá textilní tradice města a píše báseň o soukenictví; v básni Ferdinanda Siegmunda hraje řeka Nisa všemi barvami z barvení látek; anekdota Gustava Funka o laciné huse nádherně ukazuje tu skutečnost, že čeští zemědělci ze Světlé chodili prodávat své zboží na německé trhy do Liberce; Benjamin Baier píše o zklamání čekajících Liberečanů, když v roce 1862 nakonec nepřijel zábavní vlak z Vídně; a jeho syn Karl Baier literárně zpracovává sáňkařskou soutěž nově založeného sáňkařského klubu. Některé texty tematizují historické události první poloviny dvacátého století, jako například vzpomínky Rodericha Menzela na 4. březen 1919, kdy československé ozbrojené síly střílely do demonstrujících sudetoněmeckých obyvatel, nebo zkrácený přepis rozhlasové relace od Adolfa Gustava Königa z roku 1940, kdy už byl Liberec obsazen a stal se hlavním župním městem. Najdeme zde však i texty, které nemají s Libercem jako místem původu nic společného: například smutný příběh z Paříže od Wilhelma Appelta nebo poetické básně mladé Margarety Miltschinsky-Ginzelové.
Ještědské květy byly Sekyrou a Simmem sestaveny v naději, že německy psaná literatura Liberce vzbudí zájem odborné veřejnosti a že po prvních krocích v podobě shromáždění textů a informací bude následovat soustředěný badatelský výzkum. Kniha může také inspirovat překladatele, protože téměř žádný z textů zmíněných autorů — kromě těch, které byly vybrány pro antologii — nebyly přeloženy do češtiny. Knihu vydala Krajská vědecká knihovna v Liberci a v jejích fondech zvaných sudetika, čekají texty německy píšících autorů na zájemce mezi současnou čtenářskou veřejností. Ještědské květy jsou ideálním vstupem do této literární oblasti.
Andrea Fischerová, HOST, 2008, roč. XXIV, č. 10, s. 56

Modré hodiny

vydal Kruh autorů Liberecka, 2007
Marek Sekyra není rozhněvaný mladý muž, ale sečtělý básník v Kristových letech. Jako profesionální knihovník s knihami pracuje, knihy čte, třídí, půjčuje i překládá, ale nic se nevyrovná tomu, že má také ambice je psát a vydávat. Kniha, kterou držíte, představuje výbor z několika dřívějších Markových více méně rukopisných sbírek. Je to kniha jemné milostné a přírodní lyriky, reflexí a pocitů často tlumených nadcházejícím večerem a loučením. Mezi verši voní šálek čaje i bílá růže a sem tam se míhají hromy a blesky, sytě barvité obrazy zneklidňují, ale neubližují. Marek psal a píše své verše s upřímností a sdělností, bez výkřiků a útoků na čtenářovu integritu, nevnucuje se a nešokuje. Jeho poezie je přátelská a vlídná. A je i různorodá, nevyhýbá se klasickým tvarům a rýmům včetně u nás málo známého japonského haiku. Modré hodiny představují zralou a tak trochu nadčasovou poezii založenou více než na silných slovech na poselství myšlenek a představ.