Věra Vohlídalová (Mgr.)
Datum narození: 8.2.1942
Místo narození: Londýn (Velká Británie)
Od počátku r.1946 žije v Liberci
Důchodkyně činná v občanských iniciativách

Původní profese: knihovnice
Vzdělání: vysoká škola ( Institut osvěty a novinářství Univerzity Karlovy, obor knihovnictví ) 1959-1964

Radosti: dobrý životní partner, narození a  výchova 2 dětí, mohutný nádech po nekonečných letech totalitního systému. Krásné, užitečné a úspěšné povolání, několik celoživotních  přátelství, radost ze 3 vnoučat.

Ocenění za práci v oboru knihovnictví, česko německých vztahů, Stavba liberecké knihovny, Kříž za zásluhy první třídy Spolkové republiky Německo (březen 2002), Zlatá medaile Technické univerzity Liberec (leden 2003), laureátka Ceny časopisu Architekt za r.2001, ocenění saského Svazu knihovníků a Polského svazu knihovníků. Čtenáři deníku Liberecký den mne na podzim v r. 2001 zvolili jednou z osobností Liberecka. Se skupinou 1000 žen jsem byla nominována na Nobelovu cenu míru v r.2005.. Projekt podaný švýcarskými ženami . (www.1000peacewomen.org) má upozornit na práci žen na celém světě ve prospěch mírového života a demokracie a běží ve formě publikace a putovní výstavy dál i když ženy cenu nezískaly.
Úspěšné vydání knihy „Na houpačce nejen s knihovnou“ v září 2007 a příznivé ohlasy na ni. Mělo to smysl!
Bolest: ztráta naší dcery Petry v jejím rozpuku mládí 17 let (na Valentýna 14.2.1988).

Odborná angažovanost: aktivní členka Svazu knihovníků a informačních pracovníků, publikační činnost k otázkám moderních služeb knihoven, jejich staveb a v oblasti svobodného přístupu k informacím v demokratické společnosti

Angažovanost pro veřejnost:
od1990 – ( do r.2004 ve výboru) Kooperace St.Gallen Liberec-zakládající členka
od 1991-2001 činnost v pracovní skupině kultura Euroregionu NISA
od 1999-2003 komise menšin při Městě Liberci – členka
od 2000 – občanské sdružení Česko německé fórum žen (2001- 2011)
předsedkyně sdružení (www.hca-deutschesektion.de)

od 2000 – jedna z organizátorek aktivit k záchraně objektu bývalých městských lázní
v Liberci (Budova lázní je konečně majetkem Města Liberce a již se pracuje na
záchranných pracích a koncepci využití. Bude tam galerie. Starat se mělo smysl)
od r.2001 členka Kruhu autorů Liberecka
od r.2005 členka správní rady Institutu rodinné terapie a psychosomatické medicíny
v Liberci, o.p.s., od r. 2007 předsedkyně správní rady
od jara 2011 aktivistka liberecké nezávislé občanské iniciativy JE ČAS NEMLČET
(www.casnemlcet.cz)

Čím se snažím řídit:
Nemožné je jenom to, čeho jsme se neodvážili.

Život stojí za to, a proto se raduj z čehokoli a kdykoli ti cokoli nabízí !

Dávat radost a pomoc, znamená je dostávat.

Nezapomeň na to, že každý jsme jedinečný, ale nikdo z nás není výjimečný.

Člověk nestárne, protože žil již řádku let. Stárne tehdy, když se vzdá svých ideálů.
Mladý je ten, kdo se dovede ještě divit a nadchnout. Ten, kdo události vyvolává a raduje se z životní hry.

Nikdy se nesměj snům někoho jiného. Lidé, kteří nemají sny, nemají mnoho.

Sny se naplní, vykročíš-li za nimi.

Posuzuj svůj úspěch tím, čeho jsi se musela vzdát, abys jej dosáhla.

Bylo mi dáno mnoho dobrodružných životních příležitostí, těžkých zlomů, překážek i úkolů, které mě posílily, daly odvahu i svobodu rozhodování, zvedat hlavu, ale i najít pokoru před  zákony  všehomíru. Vodnářská nátura mi pomáhá jít dál a hledat další cesty k radostem života s lidmi i mezi nimi, s přírodou ke snům. V nové etapě žití, ve chvíli, kdy jsem přešla hranici „produktivního věku“. Je to prostě fajn!

Publikace : časopisecké články, prezentace a přednášky v oboru knihovnictví, výstaveb a koncepcí služeb knihoven, česko-německých vztahů, lidských práv, postavení, menšin.
Po přímluvě několika lidí a s pomocí jedné z mých kolegyň Vladimíry Sodomkové  jsem napsala knížku vzpomínek na léta strávená stavbou knihovny a jak to všechno probíhalo. Snažila jsem se  po dobu více než 5 let přijít na to, proč mě za úspěšný skutek – stavbu knihovny a synagogy pan ministr kultury Dostál dal stíhat. Myšlenky o této podivné situaci poct a trestů zároveň i o tom jaké reakce to probouzelo ve mně a v lidech kolem mne se snažím v knize popsat.  Nazvala jsem ji „S knihovnou nejen na houpačce“. Aniž bych to měla původně v úmyslu, nedalo se vynechat to, co ovlivnilo  nakonec i koncepci knihovny – můj předchozí život; výchovu a dětství. Vyšla v r. 2007 v nakladatelství Bor

19.12.2005 byly moje útrapy ve formě trestního stíhání ukončeny. Soudce, který dostal můj případ na starost se mi za „útrapy, které mi byly způsobeny státem“ omluvil. Mí obhájci mi s údivem sdělili, že omluvu soudce za svou praxi nezažili.
Chtělo se mi opět létat….

Na houpačce nejen s knihovnou

Nakladatel: Nakladatelství Bor
ISBN: 978-80-86807-48-5, EAN: 9788086807485
Popis: 1× kniha, vázaná, 272 stran, 23 × 21 cm, česky
Rozměry: 23 × 21 cm
Rok vydání: 2007 (1. vydání)
Kniha nepřináší jen osobní vzpomínky své autorky. Je především dokladem dramatičnosti a rozporuplnosti osudů lidí žijících v neklidném 20. století. V. Vohlídalová se narodila za války česko-německým rodičům v Londýně a do Československa se dostala až po válce. Každé z následujících desetiletí mělo svoje peripetie politické, společenské i osobní a vše vyvrcholilo v roce 1990 převzetím vedení tehdejší Státní vědecké knihovny v Liberci. Kontroverzní výstavba nové budovy knihovny ve 2. polovině 90. let, nazvané Stavba smíření, průběžně zaplňovala stránky regionálních i celostátních novin a časopisů. Publicity se jí dostalo i v zahraničí. Kniha nic z toho neopomíjí, přináší však mnohem víc, protože autorka se s její pomocí vyrovnává snad se vším závažným, co ji v životě potkalo.