Liberecká galerie Lázně uvádí tři známá jména
Výstavu Giacometti – Picasso – Chirico ze sbírky mnichovského sběratele Helmuta Klewana jsem viděl až koncem září, myslím si, že je nutno ji navštívit, i když končí 1. října 2017. Na 150 obrazů, grafik, soch a nejrůznějších artefaktů většinou menšího formátu shromáždil Helmut Klewan ve své malé galerii.
Continue reading
Omluva ze schůzky Rady OS a jihočeský F. Tylšar
Schůzka Rady OS 12. 9. 2017 ve 14 hodin v nejvyšším patře nákupního centra Flora, v Praze na Vinohradech, se koná bez mé účasti, omlouvám se, budu v Řecku. Ota Hejnic
Spřátelil jsem se ve Veselí nad Lužnicí s Fandou Tylšarem, zástupcem Hanky Honsedlové z Jihočeského klubu Obce spisovatelů, je šéfredaktorem tištěného Literárního fóra, které je velkého formátu, je černobílé a má 48 stran, vychází na finanční pomoci Jihočeského kraje. Stáhněte si jeho elektronickou verzi na blogu JčKOS: http://spisovatelejih.blog.cz.
Eventuelně můžete dostávat jejich novinky, co se Budějicích, Písku, Vodňanech a pod děje, napište odpověď na e mail profandu@centrum.cz.,
Zdraví Ota H.
Liberecké rozhovory Jana Šebelky
Vychází zajímavá kniha, která zachycuje životní příběhy deseti osobností našeho Libereckého kraje. Samostatně vyšlo Byl jsem Tobruckou krysou, zachycující tehdy sotva zletilého Stanislava Hněličku na jeho pouti Němci obsazovanou Evropou do severoafrického Tobruku, později do Danquerku a do nového Československa, zkrácená verze zabírá 88 stran. Novinář a spisovatel Jan Šebelka své rozhovory většinou psal pro Kalmanach, almanach Kruhu autorů Liberecka, před sedmi až patnácti lety, pohromadě je vydává až nyní, silné lidské příběhy obstály. Tázaní jsou o generaci starší, autor zachycuje jejich prvorepublikové útlé mládí, německou okupaci, střety s totalitním režimem a hledání smyslu uprostřed nově se tvořící skutečnosti.
Rigoletto Giuseppe Verdiho a Oldřicha Kříže
Roku 1851 složil Giuseppe Verdi operu Rigoletto na libreto Franceska Maria Piaveho, jež bylo inspirováno hrou Viktora Huga Král se baví. Rigoletto patří k zlatému opernímu základu, který se stále hraje, má známou árii Vévody Ach, jak je měnivé, to srdce ženy a romantický, ale uvěřitelný děj. Režisér Oldřich Kříž, původně barytonista, nemá touhu něco úplně nového vytvořit, dává přednost zavedenému dílu a vychází z jeho základních předností. Většina hlavních rolí je zdvojena, případně ztrojena, tím se dostávají do obsazení i méně známí pěvci a je zajištěn hladký průběh představení.
Don Juan – Tomáš Svoboda dle Moliéra
Dona Juana zpracoval Tomáš Svoboda vskutku netradičně, téměř 400 let starý původní Moliérův text převedl do současné mluvy přicházející generace. Don Juan (Tomáš Impseil) je někdo důležitý, obecně známý, výjimečný a režisér Sganerelle (Tomáš Váhala) o něm natáčí film. Tak začíná divadelní scénář, uváděný na Divadle F. X. Šaldy v Liberci, dá se říci, že z původního Moliéra nezbyla jediná věta, ale zůstal zachován smysl inscenace. Riziko převést děj do dnešních dnů a zároveň udržet, oč v něm běží, se kupodivu povedl. Tomáš Svoboda byl i režisérem inscenace. Měla premiéru 21. dubna 2017, viděl jsem představení 24. května.
Čtení, hraní a zpívání v Mirovicích
26. dubna 2017 je poslední čtvrtek v měsíci, a tak jedu z Liberce do Mirovic v píseckém okrese, předvést se. Akci má na svědomí brácha Jirka Hejnic z Příbrami a Michal Filina, vedoucí hudební školy v Rožmitálu, kteří budou hrát bez zesilovačů a akci s paní Lenkou Vlkovou vyjednali. Brácha bere akustickou kytaru, Michal táhne akordeon. Bereme ještě kamaráda geologa Edu Straku. Knihovna, kde máme hrát, je kousek za náměstím, v 1. patře. Vítá nás knihovnice, paní Lenka Vlková, která napekla haldu cukroví a umístila je na stolech. Mirovice jsou zhruba velké jako Osečná, kde přišlo lidí hodně, ale v mých knížkách není o Mirovicích a o kraji kolem zmínka!
Continue reading
Básně Kláry Fialové
Dr. Harák mi předal básně své studentky Kláry Fialové. Studuje bohemistiku v Ústí n. L. a bydlí v Mimoni. Víc jsem z něj, vzhledem k jednání Rady Obce Spisovatelů, nedostal. Myslím, že po delší době tiskneme verše, Zániky Kláry Fialové, které mají vnitřní hodnotu, a tak obvyklý medailonek otiskneme, až nám autorka pošle něco dalšího.
Ota Hejnic
Bitva u Liberce roku 1757
Bitva u Liberce se konala 11.dubna roku 1757, v Sedmileté válce se střetli vojáci Rakouska a Pruska. letos, v roce 2017, bylo na náměstí Dr. E. Beneše ležení, odkud se část armády přesunula na Nerudovo náměstí, kde nynější historici před několika lety vykopali hroby poražených rakouských vojáků, tehdy vítězní Prusové byli ošetřováni v zámku. Na Neruďák v pátek 21. dubna v 17.30 vpochodovali pěšáci a oddíl jízdy, husité se pomodlili za mrtvé a vojáci jednou vystřelili, to bylo asi všechno.
Zprávy z Obce spisovatelů
Vážení,
omlouvám se některým členům Obce spisovatelů, valnou hromadu OS jsem nekomentoval, neboť jsem předpokládal, že si ji najdou sami. Spojení na OS je na www stránkách OS, Obec spisovatelů.cz.
Schůzky 12. dubna 2017 jsem se ze zdravotních důvodů neúčastnil. Z jednání vyplývá, že Noviny OS v pdf budou postupně zaslány elektronicky všem členům OS. Budeme platit místnosti v Železné ulici do konce března, místnosti jsou již vyklizené. Nyní platí kontaktní adresa: Obec spisovatelů, Viktorka – herecký dům, Ratibořice 12, 552 03 Česká Skalice, bude tam stálá služba.
Zemřel Pavel Luis Havlík (25. 5. 1953 – 19. 4. 2017)
Byl jsem v pátek 28. 4. na jeho pohřbu v Liberci a zdálo se mi, že se pohřbívá celá jedna generace, která naplno zažila pád totality a nástup nové doby. Tehdy se prosazovala mladá krev, jež získávala posty starých ověřených soudruhů. Na LVT se sjížděla celá republika za Waldemarem Matuškou a Evou Pilarovou, ale v Experimentálním studiu, ještě v Barvířské ulici, hrály folkové skupiny, ..a hosté, s Pavlem Luisem Havlíkem, Mirkem Ošancem, Ivou Sekotovou a Honzou Nikendayem, nebo bluesoví Pohromadě na přehradě, s Ivetou Kotrmanovou a Ivanem Jechou. Pavel Havlík, řečený Luis, začínal s lovosickou kapelou Atropa bela dona, které složil většinu skladeb, ale brzy hrál s libereckou kapelou…a hosté.