Nová pamětní deska připomíná od soboty 8. listopadu na budově Střední průmyslové školy textilní v Liberci památku maďarského básníka Miklóse Radnótiho, zastřeleného nacisty v roce 1944 na pochodu smrti. Desku odhalil spolu s radní Libereckého kraje Alenou Losovou maďarský velvyslanec Pető Tibor.

Maďarský básník Miklós Radnóti, rodným jménem Miklós Glatter (1909–1944), studoval v letech 1927–28 na liberecké Vyšší tkalcovské škole, předchůdkyni dnešní průmyslovky. Nová pamětní deska, instalovaná u příležitosti sedmdesátého výročí jeho úmrtí, nahradila původní desku z roku 1972. Vedle stručné textové připomínky obsahuje také grafický náčrt podoby básníka, jehož autorem je maďarský malíř Miklós Márvány.

„Byl bych rád, kdyby si studenti každý den, když vstupují do školy, při pohledu na pamětní desku připomněli tragický osud našeho básníka,“ řekl velvyslanec Maďarska v Praze Pető Tibor. Continue reading →

Autorem, který si hru sám režíroval, je Tomáš Svoboda, a jeho Srnky jsem viděl v našlapaném Malém divadle v úterý 28. října 2014.
Petr Zikmund – Michal Maléř diriguje v liberecké operetě, na velké umění se jezdí dívat, mykolog Patrik Velek – Martin Polách se nemůže narovnat, úředník Karel Anýz – Tomáš Váhala si pořídil knírek, ale řeší problémy prvního styku, Josef Jelínek je samorostlý vynálezce Aleš. Scénu a kostýmy také řeší Tomáš Svoboda, je to značná výhoda, výrazná tapeta se uplatňuje i později na šatech a plavkách dívek, ve staré kuchyni bývá rušno. Continue reading →

Dne 26. října v neděli odpoledne jsem navštívil liberecké Divadlo F. X. Šaldy, abych zhlédl operu Bedřicha Smetany Prodaná nevěsta. Sešla se stará garda, představení nastudoval Fratišek Babický, režisérem byl Václav Věžník. Obnovená premiéra se konala 17. 2. 2013, to znamená, že scéna Jana Vančury s barokně pojatými kulisami zůstala zachována, stejně jako kostýmy Lidmily Švarcové, s tradičními čepci na hlavách, ukázka lidového folkloru. Proč bychom se netěšili, když nám Pán Bůh zdraví dá, tohle mám zafixováno ještě z rádia do drátě. Odpolední představení přilákalo hojnost mladých tváří, maminky a babičky doplňovaly a vysvětlovaly dětem děj. Continue reading →

Knihu Otisky času aneb Time tracking, pojednávající o báňské činnosti ve Středočeském kraji, napsal Josef Velfl a kolektiv. Do angličtiny ji přeložila Gabriela Baladová. Reprezentační publikace vznikla začátkem dnešního tisíciletí. Je v ní zaznamenána těžba v rudných, uhelných a železnorudných revírech a krátce je zachycena i těžba uranové rudy. Knížka má rozměry 308 x 216 mm, početné barevné a černobílé fotografie, řadu náčrtků a 136 stránek českého a anglického textu.
Continue reading →

V paměti ještě mám bývalé uvedení Hoffmannových povídek pod režijním vedením Romana Meluzina, o to víc jsem byl zvědav, jak dopadnou Hoffmannovy povídky současné, nastudované bývalým ředitelem divadla Martinem Otavou, který si vzal na starost i scénu. Dirigent Martin Doubravský měl za sebou dlouhé zkoušení, a muzika se mohla, vzhledem k tomu, že se premiéra konala 30. května a já přišel na představení 19. října, usadit a nabrat francouzský esprit. Fantastická opera o pěti obrazech zve do světa snů a fantazie. Divadelní noviny recenzovaly představení značně rozdílně, byl jsem proto zvědavý, kde je pravda, neboť scénář vychází z fantastických povídek E. T. A. Hoffmanna.

Continue reading →

Slavný Višňový sad režíruje Ivan Rajmont poněkolikáté. Zaujala ho možnost hrát na jevišti libereckého Divadla F. X. Šaldy. Byl jsem zvědav, jak jeho Čechov v nestandardním prostředí dopadne.
Ivan Rajmont v Šaldově divadle začínal jako kulisák, který místo vysoké školy strojní a textilní vystudoval DAMU, režíroval v Karlových Varech, šéfoval ústecké Činoherní studio, shodou okolností jsem zažil, jak se bránil ústeckým soudruhům. Později účinkoval v Divadle Na zábradlí a po Listopadu šel jako šéfrežisér do Národního divadla, kde se podepsal na jehonynějším směřování. Úspěšný režisér se vrací do Liberce.
Continue reading →

Ve čtvrtek 16. října se konalo dlouho očekávané vystoupení Vladimíra Mišíka. Opravdu v Liberci platí pravidlo svůj ke svému, a tak na Turné ETC 40 byli i někteří, kteří si první akce ETC pamatovali. Já, pokud si vzpomínám, jsem mistra prvně viděl zpívat s kapelou Mahagon.
V Lidových sadech bylo opravdu našlapáno, hodinu předem jsem nesehnal lístek k sezení. Zahajovaly Šmajdáky, z beden skákaly repráky, Mišík chvilku nepostál, ale kapela jela lépe než za mlada. Hrála ve složení: Pavel Skála na sólovku, Jiří Veselý na bezpražcovou a normální baskytaru, Jiří Zelenka na bicí, Pavel Kulich Pokorný na sólovou kytaru a Vladimír Pavlíček na housle. Druhou písničku jsem neznal, byla o ztracených klucích.
Continue reading →

Pozor, mládeži nepřístupno, tentokrát je Klub Na rampě narvaný. Jasná páka pořádá 2. října 2014 své turné. Začíná zaručenou peckou Špinavý záda. Z úplně první sestavy znám už dávno nehrajícího klávesáka Josefa Jandu. Teď hlavně zpívá Petr Váša, dlouhé šedivé vlasy mu vlají, odvazuje se jako zamlada. Na kytary hrají Michal Ambrož, Vladimír Zatloukal, Radovan Jelínek, na basu Marek Minárik, zpívají holky, Madaléna Ambrožová Krištofeková a Pája Táboříková, a na bicí kupodivu přesný a jednoduchý David Koller. Continue reading →