Michal Prokop – Sto roků na cestě
Asi před rokem jsem šel na Michala Prokopa do libereckého PKO, aniž bych jeho nové CD Sto roků na cestě dopředu slyšel. Nápaditě udělané CD s dvanácti botami jsem si pak koupil, vše pozorně naposlouchal a 11. listopadu 2013 jsem byl jeden z prvních návštěvníků na místě.
Continue reading →

Na hru Davida Alana Mameta Listopad jsem šel 12. 12.2013, tři měsíce po premiéře v libereckém Divadle F. X. Šaldy.
Počáteční rozpaky vzbuzuje americký prezident, jehož zařazení do děje ukazuje, že se popisované nikdy nestalo. Američanům je vlastní velmi volný vztah historii. Děj se odehrává v listopadu, kdy na Den díkůvzdání všichni jedí krocana, a jednoho ptáka prezident USA ušetří. Continue reading →

Dne 22. listopadu 2013 se konalo v opuštěném kinu Varšava další filmové představení. Netopilo se, prodej lístků a bufet probíhal v havarijních prostorách., vstupné bylo 50 Kč. Občanské sdružení Zachraňme kino Varšava promítalo svérázný dokument či drama Josefa Abrháma mladšího Hoteliér.
Continue reading →

V úterý 12. listopadu 2013 se sjela do PKO půlka Liberce, mládež, střední věk i pánové a dámy v nejlepších letech, všichni se přišli podívat na koncert Radůzy. Mám 15. řadu, ještě za mnou někdo sedí. Vytahuji a vzápětí zandávám fotoaparát, hvězda si snímky ani amatérské nahrávky nepřeje. Prvně ji vidím živě. Je vysoká, vznosná, v tmavých šatech s výstřihem. Koncert začíná. Její bubeník David Landšoft obřadně snímá a zase nandává Radůze harmoniku, je to legrace, obdobně se Radůza obřadně klaní a vypráví některé historky. Při třetí písni jde k piánu, ale francouzsky zpívaná píseň má příchut´ hospodského šramlu. Continue reading →

Dne 6. 11. 2013 jsem viděl v Divadle F. X. Šaldy v Liberci Louskáčka. Balet na námět pohádkového vánočního příběhu E.T.A. Hoffmana složil P. I. Čajkovskij a byl poprvé uveden roku 1892 v Petrohradě.
Režisérka a choreografka Alena Pešková si libreto upravila s tím, že ponechává některé části v originále. Scénograf Aleš Valášek řeší první jednání jako pokoj, kam přicházejí hosté. Ve druhé, snové půli je na scéně obří obrazovka, ze které dvojice vycházejí. Continue reading →

Gustav Klimt se narodil roku 1862, v roce 1882 již maluje oponu v nynějším divadle F.X. Šaldy. Roku 2013 v něm vedoucí baletního souboru A. Pešková život a dílo Gustava Klimta převádí do tanečního divadla. V jedenácti spolu nesouvisejících obrazech poznáváme na začátku rodinu, její cestování, dětství, smrt otce zlatníka a bratra Ernsta, také malíře. Klimt zůstává sám s matkou, sestrami a početnými milenkami. Continue reading →

      Představení jsem viděl l3. listopadu 2013,  režisérem inscenace je Mikoláš Tyc. Tomáš Syrovátka,dramaturg DFXŠ, se pustil do něčeho, o čem uvažoval  už Václav Helšus, tedy ztvárnit v Liberci, kde se Fantišek Xaver Šalda narodil,  jeho osud. Využívá Šaldovy komedie z roku 1926 Tažení proti smrti čili Pán, který nemohl zestárnout.  Syrovátka stojí za odtabuizováním sexu v divadle: to, co předešlá generace zamlčovala, předvedeme, pokud možno do detailů.
      Hlavním představitelem je Tomáš Dianiška, vysoký štíhlý herec, schopný se svléknout, v rámci  umění, možná i na ulici. Tím, že vzal na sebe roli F. X. Šaldy, maže suchý seriózní přístup, který postava našeho velikána navozuje.  F. X. Šalda,  pardon,  doktor Š., je mladý muž, který chce prorazit. Jeho osudovou ženou je Růže alias Růžena Svobodová – Barbora Mottlová, potkává ji čerstvě vdanou a je to láska na první pohled. Continue reading →

V Krajské vědecké knihovně v Liberci  se v pondělí 4. listopadu 2013 konal Večer lužickosrbské literatury. Jeho hostem byl Franz Schön ze Srbského institutu v Budyšíně (Bautzen), který hovořil o životě a díle Marji Mlynkowé (1934 – 1971), prozaičky, kritičky a publicistky.  Continue reading →

22. října 2013 byl velký den, v Liberci v galerii U Rytíře se dělo představení knížky „A to si  pak si můžeš říkat, co chceš“.  Na čtyřicet posluchačů se tísnilo vzadu, vpředu  usedli autoři,  Pavel Novotný (1976) a Helena Skalická (1951). Objevil se ještě Jaromír Typlt, který podotkl, že na  začátku byl Focus a MUDr. Míša Petišková,  která sehnala Heleně v 45 letech první byt. Pavel Novotný pak četl a občas pustil na  počítači obrázek, Helena něco poznamenala, Šimon Pikous fotil a smál se. Byl to nakonec báječný večer, protože ti čtiví se  mírně řečeno přestali obávat, že jim Helena něco provede. Někdo se zeptal, proč ulovili dvě docentovy kolie, odpověděla, že on jim dával elektrošoky, a tak mu sežrali ty psy. Continue reading →

Na obálce stojí člověk s hlavou  krávy, na sobě má sako s vyznamenáním, je opřený o stůl a řeční. Bohumil Nuska maluje  samokresby, podtitul zní /Z našeho politického života/. Původně šlo o polovědomou činnost,  autor s tužkou v ruce sledoval na poradě něco jiného a divil se, co mu to leze na papír, ale postupem času  převládlo zhnusení a vztek. Na obrázcích dominuje tvář, na které jsou následky činností občas vidět. Text výtvarník dopisuje pod samokresbu a vše ještě komentuje starověký autor, Seneca, Tacitus, Ovidius, Horatius či Cicero (překlady latinských citátů pocházejí  z knihy Miloše Stejskala Moudrost starých Římanů). Publikace byla připravena do tisku roku 2010. Úvodní slovo Jana Šebelky a závěrečné slovo Bohumila Nusky zůstalo nezměněno, nic se neupravovalo. Sto deset samokreseb na jediné téma se zdá být hodně, ale Nuska vychází z nápadu, z polovědomé zkratky, ke klasické karikatuře má jeho dílo daleko. Continue reading →