Harákův Rotrekl
(vloženo 17.1.2013)
Ivo Harák vydal v roce 2012 publikaci Básník a jeho čas – Nad životem a dílem Zdeňka Rotrekla. Má 330 stran, vyšla v nakladatelství Printia díky grantu PF UJEP, jejími recenzenty jsou Vladimír Novotný a Vladimír Křivánek. Důvod, proč se pletu erudovaným bohemistům do řemesla, je, že když mě kdysi na Valné hromadě Obce spisovatelů Antonín Bajaja stále čilému nervnímu energickému osmdesátiletému básníku Zdeňku Rotreklovi představil, chtěl jsem se ho na řadu věcí zeptat, ale nenašel jsem odvahu vytrhnout ho z kruhu jeho přátel.
Rotrekla dnes vnímáme hlavně jako významného básníka, ale byl rovněž kritik, esejista, polemik, redaktor řady literárních časopisů, přátelil se Františkem Halasem, Janem Zahradníčkem, Klementem Bochořákem a Ivanem Blatným.
Ivo Harák v úvodních kapitolách vystihuje fenomén Brna, kulturního střediska Moravy, jak se vyvíjelo od první republiky. Katolík Rotrekl kromě latiny a řečtiny soukromě studoval hebrejštinu, po válce na Masarykově univerzitě sanskrt, zde se stává funkcionářem nekomunistického svazu vysokoškolského studenstva.
První sbírka Kyvadlo duše vychází Rotreklovi v roce 1940, následují Kamenný erb (1944), Pergameny (1947), Sad a menší prózy oficiálně vychází až v roce 1991, Němé holubice dálek 1993, Chór v plavbě ryby Ichthys 1994, Stromy, ptáci, zvířata a podobní lidé 1994, Hovory s mateřídouškou 1994, Cestovní klínopis 1996, Basic Czech 1998, Světlo přichází potmě 2001, ale mezi tím v samizdatu vychází například Malachit v edici Petlice a v exilové Poezii mimo domov v Mnichově Nezděné město, vydané v Atlantisu v roce 2001, pak obsahuje komplet Rotreklovy poezie.
Hlavním tématem knížky je Rotreklova básnická tvorba, Harák na mnoha ukázkách velice podrobně rozebírá, jak se posouval a měnil Rotreklův verš, a ukazuje, jak se v jeho tvorbě některá témata a motivy vracejí.
A protože souběžně Harák popisuje, v jaké životní situaci se při psaní té které sbírky právě Rotrekl nacházel, je zajímavé sledovat, do jaké míry se vnější okolnosti odrazily či neodrazily v Rotreklově poezii. Myslím, že pozitivem knížky je, že Haráka nezajímaly pouze literární texty samotné, ale s jejich autorem hovořil a neostýchal se ho na cokoliv zeptat. A také poctivě zaznamenal, co o Rotreklovi napsali jiní, Trávníček, Med, Trefulka, Exner, Putna a další, i když s jejich některými hodnoceními nesouhlasí.
Rotrekl, „kontrarevoluční“ student, dostuduje, ale neodpromuje. Zapojí se do skupiny, která organizuje útěky z republiky do Rakouska, v roce 1949 je odsouzen za vlastizradu a špionáž k trestu smrti, nakonec dostane milost. Sedí v Leopoldově, kde se postaví proti lynčování zavřených exkomunistů z procesu se Slánským, v roce 1953 se dostává jako mukl na uranový důl Bytíz. Zde se seznamuje s Jiřím Stránským a Karlem Peckou a píše sbírku Malachit.
Rotrekl je propuštěn až na druhou amnestii v roce 1962. V roce 1968 je rehabilitován a konečně promuje, píše do Lidové demokracie, hlavně do lidovecké Obrody, ale v Hostu do domu ho stále nechtějí, pracuje v muklovském sdružení K 231. Přichází normalizace. Jeho rozhlasové hry Návštěva a Rekonstrukce natočeny nebyly a sbírky Malachit a Hovory s mateřídouškou vycházejí později v exilu.
Básník, ročník 1920, i když je nemocný a v invalidním důchodu, dál svoji tvorbu rozvíjí, píše zase trochu jiné verše, „rozšiřuje záběr“, sbližuje se se surrealismem, hledá nová vyjádření ve sbírce Basic Czech. Po listopadu aktivně vstupuje do literárního a veřejného dění, konečně je uznán, například v roce 2004 dostává Státní cenu za literaturu.
Myslím, že se Ivo Harákovi podařilo napsat knížku, která na odborné úrovni rozebírá, jak Rotrekl píše, osvětluje také osobnost autora, myšlenkové proudy, které na něj působily, a zároveň detailně popisuje jeho dobu a prostředí. Díky těmto přidaným informacím knížka přesahuje svůj odborný rámec a oslovuje i čtenáře, kteří některým odborným termínům nerozumí.

Otto Hejnic