Letos osmdesátiletý Josef Král přichází do liberecké galerie U Rytíře, od  čtvrtka 5. září  do  10. října 2013 představuje své laserové obrazy, monotypy a dekalky. Od poslední výstavy v roce 2003 přibyla asi polovina artefaktů, autor od drobných dekalků zvětšuje rozměr svých kompozic a snaží se o jistou redukci. Snaží se záznamy seismogramů na počítači nějak srozumitelně vysvětlit, aniž by hrubě zjednodušoval. Hledání řádu kupodivu vychází lépe u ryze abstraktních kusů, i když nelze pominout archetypy nevědomí, kdy hledíme na něco našeho i vzdáleného zároveň.

     Josef  Král se zabýval válečnou historií, v roce 1967 vydal sbírku  reportáží Parašutisté, kde  zboural zažité legendy, ale později se stává nepohodlným. K malování přichází v roce  1973, do  roku 1980 tvoří dekalky, později monotypy.  Texty vydává nejprve v samizdatu, Hranaté míčky s hřebíčky I – II 1984 a Střemhlavý let v kleci 1988. Po listopadu je vydává ve svém nakladatelství KING.

Přišel jsem na výstavu 10. září. 70 návštěvníků z vernisáže bylo pryč, panovalo ticho na dně dne. Stovka obrazů zachycuje dílo téměř kompletní. Ale jak ho zachytit? Marně hledám prostor odkud fotit, zasklené obrazy se vzájemně zrcadlí, když vyřeším osvětlení a fotím zdálky, jenže při konečném ořezávání jsou stále vidět, proto je neuveřejňuji.   Zároveń je z  obrazů  cítit síla, jako kdyby se ozývalo podvědomí, co je za zdí schováno: Souputníci, Loučení, Bezdomoví, Duše dušičky, Zachráněný, Ikarové,  atd. Stažením významů nakonec vystupuje to základní, dvojice na cestě,  dva  principy, jing – jang , pomalu se rýsuje pouť. Od Embrya k nejrůznějším potvorám v polostínu.    

   Dante šel v mlhách a tmách a s ním  a Josefem Králem se vydáváme zpátky po paměti, zpátky za zakázanými myšlenkami, zpátky kolem nenávratně ztracených dívek, zpátky kolem ztracených příležitostí, pomalu, belhavě,  ale pokud  se nezastavíme, smrt nás nedoběhne.     

      Otto Hejnic