Testosteron Andrzeje Saramonowicze

      Liberecké Divadlo F. X. Šaldy v rámci projektu Dvě pohlaví uvedlo v Malém divadle hru Ženy od Clary Boothe  Luce. Hra chladně přijatá kritikou, ale bouřlivě diváky byla zfilmována v roce 1939 a jejím hlavním problémem je,  jak nevěstu úspěšně vdát, kolem tohoto se motá celý děj. I když řada divaček upozorňovala, že představení je perla, nic jiného se neděje.

      Testosteron vznikl roku 2002. Do baru dojde v pozdních hodinách odmítnutý zdevastovaný  ženich – Jakub Albrecht, jeho dominantní vzteklý otec Stavros – Zdeněk Kupka,  jeho bratr Janis, právník -Tomáš Váhala a Robal, svérázný mikrobiolog – Tomáš Dianiška. Pod stůl je strčený reklamní textař Tretin – Jaromír Tlalka a doprovází je Fistach, kytarista kapely – Tomáš Impseil. Po zkrocení nejdivočejšího otce Stavrose číšníkem, hraje ho Michal Maléř, se rozvine diskuse, jak to který mužský s ženskými umí, případně neumí.

     Hru přeložil Tomáš Svoboda, režii představení má Michal Lang, scéna Milana Davida a kostýmy Tomáše Kypty věrně líčí prostředí, bar, kde se drama odehrává.

     V prvním jednání se objeví důvod nezdařené svatby, zpěvačka se potřebuje dostat na titulní stranu novin, proto místo Jakuba Albrechta obejme překvapeného Jaromíra Tlalku.  Použitý slogan bude na titulu desky, která má den po svatbě vyjít, řekne s náležitou trpkostí kytarista Tomáš Impseil.

       Prostředí je transponováno do Čech, mluví se o Džambulce, o bulvárním časopisu Rytmus života, a hlavně se nesmí zapomenout na věčnou mužskou hrdost. Zážitek má atmosféru dvou promile, mluví se sprostěji, než je obvyklé. Dívčí a ženské řady se smějí, je jich výrazná přesila.

      V druhém jednání  dochází ke zlomu. Vlastivědné historky přináší Jaromír  Tlalka, přidávají se ornitolog Jakub Albrecht a  svérázný mikrobiolog Tomáš Dianiška. Přichází Tomáš Impseil s těžko uvěřitelnou historkou, následuje učení Tomáše Dianišky vyzývavým číšníkem, Michalem Maléřem.  Kdo  kdy s jakou ženskou spal, patrně to bude manželka přítomného. Michal Maléř o svém otci neví,  do třetice za to může věčný šiřitel semene, Zdeněk Kupka. Vše do sebe zapadá jako po másle. Následuje měření velikosti varlat, kalhoty dole. Mužská společnost se jeví jako  parta chrabrých, stále  nalitých a věčně se peroucích  gerojů. Až jim někdo přizná vítězství, chytí ho kolem krku a všechno mu odpustí.

 

Otto Hejnic

Napsat komentář