17. října, zhruba po deseti letech, se Karel Cudlín vrací,  prvně vystavoval v Malé výstavní síni, nyní končí rok 2013 a dost možná  bude jeho retrospektiva pod libereckou radnicí ta poslední. Galerie U Rytíře má skončit, místo ní má být  hospoda, ale konečné řešení se stále oddaluje. 

Černobílý dokumentarista Karel Cudlín se nejdřív proslavil v Mladém světě, pak fotil pro Reflex a další  významné časopisy, dnes je na volné noze. Je to přátelský, vstřícný, otevřený člověk. Sám moc nemluví, ale dovede se vcítit do rituálů, které překračují kontinenty. Například zachycuje setkání člověka  se strojem, na snímku z Mongolska na nekonečné pláni větší z kluků sedí na motorce a čtyři menší ho roztlačují. Dovede do společnosti zapadnout tak, že ho berou jako svého, fotí romské děti, kdy byt obracejí naruby, nebo oslavu, kde stůl je plný láhví. Vidíme fotky z Náhorního Karabachu, ze střední Asie s olbřímým Leninem nebo estakády pro vrtání nafty v Baku. Chybějí stručné a jasné novinové fotografie,  Cudlín většinou zachycuje zdánlivě nezřetelné, ale  podstatné, ten  druhý, třetí hlas. Jeden snímek pochází z New Yorku,  z metra, vedle černocha čeká na soupravu člověk s křídly. Víc dokumentů je z východu, kde se stále něco děje. Probíhala oranžová revoluce v Kyjevě, autor byl na místě, když se lámala doba,  ale místo tváří z první řady, zraněných, vítězů či poražených,  vidíme dvojici na střeše. Spící vojáci na  snímku čekají na odchod sovětských vojsk, tanky už jsou na vagónech. Nejzáhadnější jsou  fotografie z Izraele, například  kde nesený kříž zarývá tvář.

Problematické je focení zasklených snímků umístěných proti sobě a  rozmístění osvětlovacích těles, proto se za výsledek musím autorovi omluvit. Motocykl z Mongolska, s textem, že Karel Cudlín vystavuje v galerii U Rytíře, ale vyšel pár dní po zahájení v Lidových novinách.  Výstava se koná v pondělí až pátek od 10 do 17 hodin, potrvá do 5. prosince. Přijďte se podívat.V galerii U Rytíře proběhne 22. října od 17 hodin čtení a křest knihy „A to si pak můžeš říkat, co chceš“ za účasti autorů Heleny Skalické a Pavla Novotného.

Otto Hejnic