Gustav Klimt se narodil roku 1862, v roce 1882 již maluje oponu v nynějším divadle F.X. Šaldy. Roku 2013 v něm vedoucí baletního souboru A. Pešková život a dílo Gustava Klimta převádí do tanečního divadla. V jedenácti spolu nesouvisejících obrazech poznáváme na začátku rodinu, její cestování, dětství, smrt otce zlatníka a bratra Ernsta, také malíře. Klimt zůstává sám s matkou, sestrami a početnými milenkami.
Postmoderní libretistka, režisérka a choreografka Alena Pešková oslovila Moniku Načevu, ta jí přinesla nahrávku, ve které se hlavně recituje, ale také chvíli zpívá, dále je tu elektronik Tomáš Vtípil.
Scénu od Richarda Peška jr. tvoří zavěšené obrazy císaře i Klimta samotného, šestihranná postel, židle a sofa. Kostýmy Moniky Kletečkové odpovídají době i Klimtově éře.
Ústřední postavu Gustava Klimta ztvárnil vynikající tanečník Alexey Yurakov. Jako Mizzi tančí s Klimtem Rie Morita, většina scén ale zachycuje hlavního hrdinu se dvěma či třemi dívkami, do toho přichází beethovenovský vlys, děti nosí zlaté vlajky a znovu práce. Jako múzy a modelky tančí Maria Gornalova a Karolína Miková. Dále účinkovali v nejrůznějších rolích Jaroslav Kolář, Nikola Bohuňovská, Marika Hanousková, Annabel Pearce a děti.
Krátký pohled do programu diváka zvyklého na souvislejší celky uklidní. Emilie Flögeová, tančí ji Veronika Šlapanská, a její sestry, Valeria Radionova a Rie Morita, pořádají v bytě módní přehlídku. Vladimir Kamenev vystoupí jako Egon Schiele. Velmi procítěně je uvedeno Adagio z X. symfonie Gustava Mahlera, Alma Mahlerová v podání Karoliny Mikové nejprve tančí s Klimtem, až pak si ji získá hudební génius v podání Andreye Bayniyazova. Pavel Novotný, téměř nahý a s křídly, vystupuje jako Amor i Smrt. Co všechno lze říci tancem, ukazuje Alena Pešková na třech obrazech, které malují tanečníci, a v další části, ve Zlaté Adele. Adelu Bloch – Bauerovou, kterou Klimt maluje a Bloch- Bauer doma opečovává, tančí Maria Gornalová. Klimt před koncem první světové vláky umírá, leží vepředu na forbíně. Poté přichází nacismus, působivé kufry s monogramy a židovské hvězdy, později je vystřídán obrazem Ameriky a v závěru miliardovou dražbou slavné Zlaté Adely.
Alena Pešková napsala taneční divadlo, ve kterém se mluví – česky, hodně německy a trochu anglicky. Vyjádřila naplno svůj názor na to, co všechno stihne sdělit balet. Myslím, že trochu méně by bylo více, hlavně v hudbě by měla určitá hranice zůstat. Mahler byl Klimtův vrstevník, ale Beethoven?
Alexey Yurakov nesleze z jeviště, podal obdivuhodný výkon, taktéž jeho tanečnice. Viděl jsem představení 15. listopadu, nedlouho po premiéře, která se konala 27. října 2013. Zajímavá, profesionálně dobře odvedená práce. Vřele doporučuji.

Otto Hejnic