Dne 6. 11. 2013 jsem viděl v Divadle F. X. Šaldy v Liberci Louskáčka. Balet na námět pohádkového vánočního příběhu E.T.A. Hoffmana složil P. I. Čajkovskij a byl poprvé uveden roku 1892 v Petrohradě.
Režisérka a choreografka Alena Pešková si libreto upravila s tím, že ponechává některé části v originále. Scénograf Aleš Valášek řeší první jednání jako pokoj, kam přicházejí hosté. Ve druhé, snové půli je na scéně obří obrazovka, ze které dvojice vycházejí.
Ústřední postavou je vytáhlý hovořící Tomáš Dianiška, strýc oslavenkyně Kláry, která sní o tom, že bude baletkou, na rozdíl od ostatních dívek a kluků, vybavených počítači a mobily. Kláru tančí Maria Gornalova, působí dětsky, přitom tančí s obdivuhodnou lehkostí. Jejím partnerem, Louskáčkem či Princem, je vynikající tanečník Alexey Yurakov, rodiče Kláry tančí Karolína Miková a Andrey Bayniyazov, partnerkou Dianišky je Veronika Šlapanská. Jejich výstupy působí suverénně. Násilně vyznívá scéna s obrázky Brada Pitta a Shakiry, rozpačitý je převod Čajkovského do nových rytmů. Kostymérka Monika Kletečková oblékla naivní Klárku do zářivě bílé, vánoční hosty do lahvově zelených kostýmů a tanec vloček je blankytně modrý.
V druhé, snové části jsou vtipně vystiženy Španělský, Arabský a Ruský tanec. Tomáš Dianiška se pár vět musel naučit rusky, mluví Putina na obrazovce, nechce poskytnout autogram. Konečně je na scéně Klárka, opět celá v bílém, pas de deux je citace ze starých mistrů, vidíme, co uměli. Je to pasáž více než 100 let stará.
Balet je nabitý dějem, Louskáčka představuje loutka, kterou Klára dostala místo elektronických věcí. Polodětský sen je zasazený do moderního světa. Ten je tady, ozývá se z obří obrazovky na jevišti, balet s ním musí koexistovat. To je hlavní vzkaz Aleny Peškové.

Šárka Brodaczová, Pavel Novotný, Vladimír Kamenev, Marika Hanousková a Jaroslav Kolář tvoří baletní sbor. Tři členové odešli, přichází do něj Britka Annabel Pearce a Japonka Rie Morita, dvacet a třiadvacet let, obě mají zkušenosti v Evropě, ale DFXŠ je jejich první profesionální angažmá.. Sledoval jsem Japonku, perfektní držení těla, perfektní špičky, tančí sebejistě, stejně jako sólisté. Jednatřicetiletý Jan Březina je tanečník a choreograf. Louskáček dokazuje, že Liberec má opravdu mezinárodní baletní soubor.
Otto Hejnic