V úterý 25. března 2014 jsem viděl v libereckém Experimentálním studiu kapelu dlouho neviděnou. Pohromadě na přehradě se dle mého názoru rapidně zlepšili, alepoň co se dříve týče trochu nešikovného kytaristy Michala Krtičky. Opravdu pilně dvacet a něco let cvičil, a výsledek se dostavil, akorát mu při tom odešly z hlavy bělající vlasy. Měšťácké blues přednesl se zvláštní palčivostí a v dalších skladbách nezůstal pozadu… Ivan Jecha, bez kytary, ale s foukací harmonikou, s prošedivělýmí vousy, pronesl pár obvyklých jízlivostí a skladbu Sobotní ráno doprovodil skvělým sólem na foukačku. Třetí důležitý člen, Iveta z Bohdánkova, kdysi Kotrmanová, dnes Kalátová, zpívá Ukážu ti takovej klip, kterej nikdo neviděl. Hrají bez basy, basista se nedostavil. Další písnička je Stal jsem se kostkou cukru, Martin Krtička zpívá anglicky Chicago live. Michal Fanta hraje na tenorsaxofon, při starší věci vytáhne klarinet a Ivan Jecha zmáčkne akordeon. Dejte mi lístek do kupé lůžkovýho, bubeník Robert Švehla tluče jednoduše a přesně, je to blues, jak má být.
Nejvíc jsem se těšil na Ivetu, na její „ječák.“ Kapela se sešla bez baskytaristy, ironický Ivan, nadšený Michal a hlasová čarodějka Iveta zpívali uvolněně a s nimi si pobrukovali diváci. Ivetu jim před časem záviděl celý bluesový národ, ale rodný Liberec neopustila. Sálek Experimentálního studia byl našlapaný, po vystoupení následoval mohutný potlesk, veteránům se nářez líbil.
ASPM, neboli Jan Spálený a jeho hoši, také patří historii. Mám je doma na CD ještě s nebožtíkem Petrem Kalandrou. Přijeli kompletní, s trumpeťákem Michalem Gerou, Filip Spálený víc hraje na basovku než na tubu a Radka Krampla na vibrafon slyším s nimi hrát poprvé. Někdy v dřevních letech nahrál Jan Spálený ceněného Edisona, ASPM bylo slyšet v rádiích. Rozdíl je v podání. Písnička Zase přišly složenky, kterou Spálený začínal, ukazuje na jeho specificky českou písničkářskou tradici, zpíval to, co zůstává obvykle zasuto. Jenže dneska přistupuje Jan Spálený ke svým písničkám jako k základnímu materiálu, který je třeba zpracovat, takže po úvodní sloce mají svá sóla Filip Spálený a Michal Gera.
Písničku, ve které je text … zrzavá kočka pana Vaňka, přibližně znám, jenže bych ji chtěl slyšet, jak byla původně napsána. Jan, starší bratr populárního Petra Spáleného, zarostlý, vousatý, komplikovanější, se na scéně pohybuje třicet jedna let. Jenže našinec by rád slyšel skadby, které zná, nikoliv to, co k nim ostatní přidávají, i když je to většinou nesporně kvalitní.
Vzpomínám, že jednu z převzatých písní od Raye Charlese zpíval svého času Petr Kalandra, rovněž V nemocnici u svatého Jakuba, kterou textoval Josef Škvorecký, u obou je zachováno, oč v písničce jde. Tonda B. ale už vlastní příběh ztrácí, rovněž v Co by tomu řekla moje mladá paní, mladá paní v teplým hnízdě, mladá paní v plný jízdě, tady je Jan Spálený rád, že si chlapci zasólují před publikem. Někde to ještě jde, jindy pointa uniká. Tohle mi vadilo u písničky předposlední, od Zuzany Navarové, kde Spálený zpívá , že se má naprosto báječně, jenže se nemůže pohnout.
Snad příště si zachová klávesista a trumpetista Jan Spálený víc šéfovského rozletu, takhle rozdá a odezpívá základy a ostatní kolem něj perlí. Blues žije dál, Filip Spálený, Radek Krampl, Michal Gera a bubeník Filip Jeníček jsou kvalitní muzikanti, ale měli by šéfovi nechat víc prostoru.
Otto Hejnic