Ve čtvrtek 5. června 2014  se v libereckých Lidových sadech  uskutečnil koncert skupiny Buty. Přijela po několika letech. Sál se pomalu zaplňoval zestárlýni  fanoušky.   Zpěvák kapely zahajoval písničkou Ahoj, jsem Radek. První  vizuální dojem byl děsivý,  Pastrňák  zpíval v brýlích  a celá kapela, kterou jsem  měl v paměti,  notně zestárla.  Marně jsem uvažoval, kdy jsem je naposledy v rádiu slyšel. Od toho se vinou jejich písničky, Miláček demáček nebo Jednou ráno přišel vítr, to jsou skladby z jejich  nejpopulárnějších CD. Ty novější  jsem slyšel jen párkrát, některé na koncertu prvně.  Všiml jsem si, že některé věci  jsou hrané trochu jinak.

První mě zaujal Milan Straka,  zahajoval skladbu sólem na klarinet,  který v průběhu hraní   střídal  s tenorem a sopránkou, jednou i se zobcovou  flétnou. Pak zpíval baskytarista Petr Vavřík  písničku  Chtěl  bych se jmenovat Jan. Klávesy držel Milan Nytra, za bicími se odvazoval Richard Kroczek. Radek Pastrňák si vymýšlel  sóla s basistou, v písničkách nekouzlil, zpíval zhruba stejně, ale v doprovodech si párkrát zasóloval, některé skladby se natáhly, většinou ku prospěchu věci.

Kapele hodně pomohl film Jízda, kde Radek Pastrňák hrál, na základě tohoto snímku si lidi začali skupinu, která měla nezvyklé texty a míchala jazz a lidovou muziku, pouštět.  Hrát začali ještě za totality. První LP bylo Pískej si, pískej  (1992),  další Dřevo, Rastakayakwanna, Kapradí, Normale,  Butykvariát,  Vtom( 2006) a poslední CD Duperele( 2012).

Radek Pastrňák písničky zkracuje i prodlužuje a nepředvádí se, muzikanti mají na sobě, co je napadne, show  veškerá žádná,  ale to je najednou jedno. Většina posluchačů tancovala a pozpěvovala si,  třicátníci, kteří převažovali, zapomněli na problémy,  hrálo se Hajcman blues,  o synkovi, kterého v šachtě zavalí,  a hlavně hrálo se  déle, než je solidním zvykem.  Milan Straka si foukal jazz ,  chvíli zněl big beat, chvíli cikánština a pak logické nesmysly: Mám jednu ruku dlouhou, Cesta byla suchá, místy mokrá,  Prasátko, Čubmajka, Tramtárye, Beskydy, a řada skladeb, které jsem neznal. Byl to jeden z nejlepších koncertů, které jsem slyšel.

  Otto Hejnic