Pár kilometrů za Frýdlantem v okolí a na zahradě bývalého mlynářského statku se konala vernisáž výstavy Kovový projekt, kde se představili výtvarníci pracující s železem. jejich první akce se konala již před pětadvaceti lety v Turnově . Mlýn si Pavel Vursta pořídil asi před deseti lety, navštívil jsem ho, tenkrát s Karlem Čtveráčkem, Pavel nám ukazoval starou mlynářskou technologii. Druhá navštěva 13. října 2014 nám ukázala bývalý mlýn, částečně odstrojený, ale znovu uvedený do života, jako místo přátelského setkání při zahájení exteriérové výstavy uměleckých kovářů a výtvarníků. Je posečeno, v exteriéru domu roste několik druhů květin .
Zahájení se konalo na břehu rybníka, uvítání pronesl Pavel Vursta, bylo zahájeno kanonádou miniaturního děla. Pavel přivítal Jana Nikendeye, Vladimíra Červinku, Tomáše Misíka, Štěpána Klase, Martina Štellera a Martina Drägera. Posledně jmenovaný měl objekty umístěné v blízkosti své vlastní rozhledny, vydal jsem se k ní nejkratším směrem, nohy mi uklouzly a zabořil jsem ruce do bahna. Vystavovatelé jsou už většinou senioři, chyběl průvodce a zástup obdivovatelek, každý si umění našel sám. Málokdo už bere kumšt vážně, smyslem je udělat vedle výstavy prostor pro donesené jídlo a pití, kde se setkávají v soudržnosti místní a přespolní. Smyslem je legrace, pánové vystupují v černých šatech s řadou pravých i falešných vyznamenání, v tomto duchu byla postavena i rozhledna, vysoká 5,60 metrů a ve 3,30 m nad terénem se stojí.
Mlýn je podobný Metal galery v Liberci, která je majetkem Michala Drägera, na výstavní prostory volně navazuje jakési neuspořádané muzeum. Dräger zhotovil v minulosti i mlýnské kolo, které se točí pomocí vody z rybníka. Na výstavu udělal na přilehlé stodole visící kokony slíďáka domácího a vedle na tyčích stojí rdesno. Martin Šteller vystavuje Jiřiny, je to 13 plechů asi v dvoumetrové výšce, a záhon jiřin je těsně u nich.
Vladimír Červenka představuje Trn, Trávy a Silo, vysoký trn se zlatou špicí je na samotném břehu rybníka, trávy jsou dlouhé ocelové pláty snášející se nad vodou a silo je objekt v rybníku.
Tomáš Misík představuje plechového psa se skleněnýma očima, siluetu člověka s názvem Pomoc, help a v plechu vypálenou mladou ženu. Vedle byl jeden stůl s jídlem a pitím, ale početní návštěvníci putovali zpátky, kde byla instalace Martina Štellera Rez 3, a to mohutný kovový kužel, pospojované díly, ležící na zemi, připomínaly článkovité brnění a nápaditý, v jiných materiálech už viděný čtverec.
Jan Nikendey, který mi zpátky všechno vysvětloval, vzpomněl na své stříbrné dva anděly nad rybníkem, s názvem Jsem tady, a na točící se kolo, poháněné mlýnským kolem, s názvem Kamarádi betlémští, které se nacházelo ve mlýně.
Záhadou mi byly práce Štěpána Klase, Nikendey vzpomenul Kýbl a pak řekl , že mi ho sežene.
Byl jsem zvědavý na celý mlýn, jak se majitel vypořádal s už nepotřebnými technologiemi a co naistaloval místo nich. Byla zřetelná účast více lidí, kteří měli mozolnaté dlaně, jak se prali se železem, a zároveň byla cítit vzpomínka na zaniklý Hobby klub, kdy účastníci oblečení v šatech ze 30. let vyráželi na vlastivědné toulky.
Konečně přišel Štěpán Klas, relativně mladý, a řekl, že zatímco ostatní dělají věci velké, on je sochařem, přednáší studentům a dělá věci malé, aby si jich divák sám všiml. Ukázal mi knížku, kterou na škole vytiskl, ale studenti ji postupně rozebrali.
Vzpomněl jsem si na jeho vzkazy dalším kovářům a šel jsem zjišťovat záhady. Vědro mělo na dně zrcadlo.
Šel jsem znovu k převodům od vodního kola, vedle Kamarádů betlémských na jednom sloupu jsem znova uviděl plechové říkanky, židli vypletenou ostnatým drátem, kovový polštář a další propriety.
Lezl jsem po chátrajících schodištích, ale nikde jsem naštěstí neviděl za oči tahající, ale prý nezbytnou žlutou. Přijelo a přišlo asi sto padesát lidí, z Krásného Lesa, z Liberce i z Prahy. Pavel Vursta na rozloučenou dámám líbal ruce. Samotná výstava Kovový projekt potrvá asi měsíc. Hlavní její devízou je, že je v přírodě na soukromém pozemku. Prohlédl jsem i budoucí orloj, jeho provoz bude zahájený za čtrnáct dní. Štěpán Klas mi slíbil, že mi pošle své práce, tak je tisknu.

Z Krásného Lesa od krásných objektů a plastik zdraví
Otto Hejnic.