Knihu Otisky času aneb Time tracking, pojednávající o báňské činnosti ve Středočeském kraji, napsal Josef Velfl a kolektiv. Do angličtiny ji přeložila Gabriela Baladová. Reprezentační publikace vznikla začátkem dnešního tisíciletí. Je v ní zaznamenána těžba v rudných, uhelných a železnorudných revírech a krátce je zachycena i těžba uranové rudy. Knížka má rozměry 308 x 216 mm, početné barevné a černobílé fotografie, řadu náčrtků a 136 stránek českého a anglického textu.
Kapitola Na úsvitu dějin nás seznamuje s neolitickými předměty.
Kapitola Rozvoj užití kovů začíná v 12. a 13. století těžbou stříbra a zlata, která probíhala na výchozech žil a pak šla do podzemí, vznikaly chodbice a šachtice. Roku 1300 Václav II. vydává Královský horní zákon a Kutná Hora se stává druhým městem v Čechách, razí se pražský groš. Dobývá se ručně, buší se mlátkem do želízka, to se pak vyklíní. Když byla skála měkčí, kopala se špičákem a trojhrannou motykou, krací, ruda se dávala do neciček, troků nebo do beden, kašten, roztloukala se obouruční palicí, puckou, dosmýkala se k šachtici a pomocí koše se dostávala na povrch. K dopravě do větších hloubek se používaly žentoury, do menších hašply, primitivní vrátky. Voda se čerpala v kožených měších, stejně jako rubanina. Postupem času se začínají používat první čerpadla a důlní vozíky. Dosažená hloubka byla až 500 m, s nastupující hloubkou ale obsah kovu v ložisku mizel a dobývání kladla nepřekonatelné překážky podzemní voda.
V Jílovém, v Domě mince, byl královský horní úřad, těžba zlata probíhala ve 12. až 14. století, pak následovalo několik období znovuobnovení těžby, ale sláva jílovského revíru skončila. To samé se opakovalo v Krušných horách při těžbě cínových rud, v Krupce, Cínovci, Božím Daru, Horním Slavkově, při ražbě měďnatých rud v Měděnci a Tisové. Důležité bylo dobývání olova ve Stříbře. Nejprve se vybraly cementační a oxidační rudy a pak se přešlo na matečná ložiska.
Souběžně běžela výroba železa, které se získávalo z hematitových rud na hamrech v Podbrdsku, například v Komárově, u Příbrami, a na Rožmitálsku. Tato se nerozvíjela 30 až 80 let jako většina rudných revírů, ale běžela až do druhé poloviny 19. století, pak význam těžby a zpracování rud vlivem kladenských a ostravských železáren rychle upadal.
Kapitola Změny na zlomu dvou věků pojednává o rozvoji techniky, na obrázcích z děl Georgia Agricoly (1491-1555) jsou čerpadla, odvodňovací štoly, např. Barbora v Jáchymově, 11 km dlouhá, ražená v hloubce 365 m, přenášení pohybu z vodních kol (až 12 m průměru) na čerpadla a k pohonu dalších mechanismů. Po vybudovaných struhách několik desítek km dlouhých se plavilo dříví potřebné na výdřevu. Důlní větry byly poháněny ventilátory. V železářství došlo kolem roku 1600 k zavedení vysoké pece, její vyšší teplota zapříčinila, že železo nebylo houbovité, ale tekuté.
Kapitola Tep průmyslové doby ukazuje málo známou dobu dobývání železa. Na Podbrdsku, např. v Jincích, ale i v okolí Příbrami, na Vysoké Peci nebo v Obecnici vznikají hamry, kde se topí dřevěným uhlím z milířů. Pro nedostatek dřeva však hamry zanikají. V Kutné Hoře a v Jílovém pokračují většinou neúspěšné pokusy obnovit těžbu.
Kapitola Cesty industrializace ukazuje počátky těžby uhlí. Na Rakovnicku přešla těžba uhli v těžbu lupků a opuky. Přímo na Kladně narazil Jan Váňa roku 1846 na hlavní kladenskou sloj. Následovala výstavba šachet a kladenský revír byl největším dodavatelem černého uhlí v Čechách. Zbyl z něj Důl Mayrau, teď je hornickým muzeem, a celý kladenský revír je zavřený.
Cement se vyrábí ve Dvoře Králové od roku 1889. Vápenec se těží v několika lomech, kniha sleduje vývoj, jde až do současnosti.
Rudné doly v Příbrami známe od začátků dobývání někdy kolem roku 1350, ale těžba kolísala. Změna příšla s hormistrem Janem Antonínem Alisem, začal hloubit kolmé šachty. Roku 1779 razí Vojtěch, Annu, Ševčínský důl, Jarošovku, Marii, na Bohutíně pak pozdější 25. únor a Řimbabu. V roce 1749 pracovalo na dolech 62 havířů, v roce 1885 celkem 6103 havířů. Dědičná štola je 27 km dlouhá. V počátku zajišťovalo čerpadla dvanáctimetrové vodní kolo, zrenovované na Drkolnově. Zavádí se vrtání na stlačený vzduch, střelba dynamitem a doprava v klecích. Parní stroj na Anně byl ve 30. letech jediný, který zajišťoval dopravu z 1350 m. Roku 1875 bylo na dole Vojtěch dosaženo hloubky 1000 m.
Na Kladně vznikl obří podnik, spojující vysoké pece a železárny, který vyráběl 200 druhů oceli. Poldina huť budovala elektroocelárnu, ale rozpadla se na malé závody.
Železnorudný důl byl také v Chrustenicích nedaleko Berouna, v Krušné hoře a v Novém Jáchymově, ale železárny zanikly, také na Skalce u Mníšku byla hrudkovna zrušena. V Královodvorských železárnách výroba pokračuje, nevyrábí se surové železo, ale speciální slitiny.
V Jílovém se zopakování těžby nepodařilo, těžil jedině zlatodůl Roudný u Vlašimi, od 1882 do 1930 bylo získáno 5 880 kg zlata.
V Příbrami na Březových Horách došlo roku 1892 k požáru, zahynulo 392 havířů. Těžba olova a stříbra však neustále klesala, rovněž za 1. republiky. Březové Hory byly zavřeny v roce 1978, Bohutín v roce 1979. Stříbrský revír ukončil těžbu roku 1973, ale dál těžila řada menších dolů, jako například Turkaňk do 1991.
Poslední kapitola se nazýrá Uranová minulost a současnost, stručně se zde vzpomíná na těžbu uranu. Na Jáchymově se ze smolince získávaly uranové barvy, po objevu radia 1910 se zde radium těží. Po válce v důsledku strategického významu uranu následuje překotný rozvoj oblasti. Dále je zmíněn Zadní Chodov, Horní Slavkov, Stráž pod Ralskem a Hamr. V revíru Příbram bylo vyhloubeno 23 km důlních jam, nejhlubší důl, šachta 16, měl hloubku 1838 m. Nyní je v provozu jediná šachta Rožná na Moravě, která dává asi 250 tun uranu ročně.
Reprezentativní knížka Otisky času se roku 2014 rozdávala účastníkům sympozia Hornická Příbram. Její novum je, že porovnává těžbu železa a železářství a těžbu uhlí spolu se známější těžbou barevných kovů a uranu. Ukazuje celistvější obraz naší minulosti. Kniha vznikla za doby hejtmana Petra Bendla, spolufinancovala ji Evropská unie. Je předpoklad, že se dvojjazyčná barevná publikace konečně setká se zasvěcenými čtenáři. K tomu jí dopomohou kvalitní barevné a černobílé fotografie.
Otto Hejnic