Autorem, který si hru sám režíroval, je Tomáš Svoboda, a jeho Srnky jsem viděl v našlapaném Malém divadle v úterý 28. října 2014.
Petr Zikmund – Michal Maléř diriguje v liberecké operetě, na velké umění se jezdí dívat, mykolog Patrik Velek – Martin Polách se nemůže narovnat, úředník Karel Anýz – Tomáš Váhala si pořídil knírek, ale řeší problémy prvního styku, Josef Jelínek je samorostlý vynálezce Aleš. Scénu a kostýmy také řeší Tomáš Svoboda, je to značná výhoda, výrazná tapeta se uplatňuje i později na šatech a plavkách dívek, ve staré kuchyni bývá rušno. Violistka Zdeňka – Jana Stránská chodí na koncerty s Petrem Zikmundem. Úřednice Blanka – Jana Hejret Vojtková, starší, dvakrát rozvedená, panice pěkně štve, ten se chystá na mladší Sovovou, studentku medicíny – Karolínu Baranovou. Hra je výborně gradovaná, nesmysly následují za sebou a zesilují se, když Michal Maléř v duchu diriguje, havaruje, až pak přichází nezvyklé řešení. Je také použito německé říkání, co zrovna dělám, z Schimmelpfennigovy Arabské noci.
V krátkých rolích účinkuje Ředitelka – Jarmila Levko, a Alešova matka – Soňa Trojanová. Zatímco dámy a dívky jsou nakonec vděčné, pánové řeší svoje komplexy stále. Čtyři Srnky, k Janě Hejret-Vojtkové, Karolíně Baranové a Janě Stránské se přidává Eliška Hamplová, nakonec řeší neřešitelné.
Autor v Liberci režíroval fotbalovou komedii Šťovík, pečené brabory, a předtím Astrologa. Poznávací znamení Tomáše Svobody je, že má čich na zpěváky, zpěvačky a textaře, písničky přebírají část pogramu. Obvykle autoři při režírování vlastních her pohoří, Srnky patří mezi kvalitní výjimky.
Prvně se Srnky hrály na Kladně, pak v Krakově, Liberec je třetí štací úspěšné komedie. Premiéra se konala 3. října 2014. Přijďte se určitě podívat.
Otto Hejnic