V galerii CFA v Babylonu, blízko prodejny potřeb pro  malíře, vystavuje od 28. 11. 2014 akademický malíř Rostislav Zárybnický.  Na zahájení výtvarníka představil Josef Král. Bylo plno, návštěvníci se tahali o každou židli. Malíř, krerý vychází z nové figurace, představuje 21 děl, většinou se jedná o oleje.

Rostislav Zárybnický je volyňským Čechem. Narodil se v roce 1936, do Čech se přistěhoval v roce 1947, absolvoval zde gymnázium a AVU . V osmašedesátém  se přestěhoval do Liberce,  vystavuje doma i v Německu.

Výstavu otevírá Akt , druhým obrazem je Hlava z řady, třetím dílem je Zahrada.  Barvy ladí do červena a hněda,   obličeje jsou jakési zkratky. Zahrada je námětově jedním z obrazů, které se opakují, v korunách nalezneme vedle pastovitě nanášené barvy také knoflíky. Dalším oblíbeným motivem je několik tváří vedle sebe, chybí  tu, řekl bych, jakási civilizační míra, rtěnka nebo něco podobného.  Zárybnický nám lidi ukazuje bez  ozdob, stárnoucí  mužové či staré ženy, kteří dávají  svůj život všanc.  Vedle dvojice stromů je dalším  zobrazením  sklep, kde jsou uloženy použité věci,  od Úložiště, kde jdou ještě zbytky identifikovat, například  pomačkané nádoby, až  po Mutanty, kde nelze rozeznat nic,  uvnitř  se převaluje napůl organické, napůl anorganické cosi.  Krom zahrad úplně chybí použití perspektivy.  Občas se najde obraz trochu erotický, ale tvary jsou zkresleny, obličej není vidět, například V koupelně.

Obraz Vlastníci zahrnuje tři nahé postavy stojící na popelnicích, starý šéf a starší i mladší žena jsou nazí, mají  jen to, na čem stojí. Sžíravý sociální komentář  z artefaktu úplně čiší. Požírač, to jsou hlavně ústa, polykající něco červeného.

Posmutnělá je první mladá žena, zatím jí  to moc nemyslí,  kouká na svět trochu zmateně.Druhá dívka, také portrét,  už má namalováno i dospělé čelo, čeká ji svět v mlhách a tmách, ale nebojí se ho.

Hlavní záhadou  je podle mne obraz největší, nazvaný Epicentrum,  to je prostor, kde  nazí  lidé obou pohlaví  nejrůznějšími způsoby  prolézají,  uprostřed je hlava koně.  Sexualita je potlačena, nikde nejsou pohlavní orgány vidět, nikde není zachyceno sexuální harašení.  Zárybnický připomíná, že lze žít bez samozřejmého úsměvu, bez sexuální provokace , bez bezduché zábavy.

Na závěr připomínám obrazy dle mého názoru nejpůsobivější,  mezi ně patří Pták, zachycený v povětří,  a Král, s korunou, s  ostrým vystupujícím nosem, dopředu se dívá jediné oko.  V tužce jsou Hlasy,  zpívající neurčité hlavy bez bližší specializace. Náčrt obřích, vše žeroucích úst se jmenuje  Artikulace a v tužce  je artefakt poslední,  35 portrétů vedle sebe, jinak Potkávání.

Nic tu nepřipomíná zářivý vnější svět, například  pány v oblecích a krásné slečny nepotkáme  ani ve snu.  Je to ohlédnutí za životem, jestli  se culíme, když se vlečeme osamělou ztichlou krajinou.  Neculíme se, a kradmo se ohlížíme, jestli někdo nejde po našich stopách.

Výstava potrvá do 31. 1. 2015, do místnosti vás pustí přívětivá prodavačka z potřeb pro malíře. Určitě se zajděte podívat, Zárybnický vás sice nepotěší, ale  je dnes jediný, kdo se na každou blbost nepříčetně nesměje.

Otto Hejnic